Louis Vuitton// k.th. x p.jm.

Louis Vuitton - 16

,,M-můžu tě vůbec držet za ruku?'' Špitl jsem tiše, když jsme se asi po půl hodině konečně dostali z hotelu. ,,Nebudeš z toho mít u manažera problémy?"

,,Uhm, j-já," sklopil pohled a více stiskl mou dlaň, ,,už mi na tom nezáleží. P-prostě chci být s tebou, Tae."

Něžně jsem jej pohladil po tváři a věnoval mu jeden z nejsladších úsměvů, které jsem dokázal. ,,Přestaň být tak nehorázně rozkošný, zlatíčko. A opovaž se riskovat svou kariéru jen kvůli mně, ano?"

,,Budu si riskovat co chci," nafoukl tvářičky. ,,Stejně mě nebaví být pouhou živou výstavní figurínou. Chci dělat něco, kde mě lidé nebudou brát jako nějakou věc. A-ani nechci být slavný. Ch-chci bydlet někde v drobném domečku s někým, koho mám rád a dělat něco, co mě baví. Bez nějakých otravných paparazzi, kteří na tobě jen hledají chyby a snaží se tě shodit před ostatními jen kvůli penězům."

Přitiskl jsem si jej k sobě a vtiskl mu něžný polibek na spánek. Myslím, že už znám odpověď na manažerovu odpověď. Nechci se stát modelem. I když ten plat není vůbec špatný.

,,Máš pravdu," prohrábl jsem mu černé vlásky, ,,dělej to, co uznáš za vhodné, sluníčko. Je to tvůj život, žij ho jak si přeješ."

,,Tak první bych rád všem ukázal, koho mám opravdu rád," zaculil se. ,,Takže pevně drž mou ruku a procházej se se mnou po městě. Jen ať nás klidně vidí celá Paříž."

,,Mám pocit, že pořád sním," zasmál jsem se a vzal jeho drobnou dlaň do té své. ,,Jak velká byla pravděpodobnost, že tě tu potkám? Nebo že se sem vůbec dostanu? Kdyby mě předtím Seokjin nevytáhl z postele a nedonutil mě jít do toho klubu, nikdy bych se tu neobjevil. Tomuhle říkám zázrak, Minnie. Nic jiného než čistý zázrak." Vydechl jsem a pomalým krokem kráčel směrem k parku, který se rozléhá před samotnou Eiffelovou věží.

,,Věříš na osud?" Zeptal se a hlavu si opřel o mé rameno. ,,Nebo na něco, co určuje, jaké věci se mají stát?"

Tiše jsem se zasmál a prohrábl mu vlásky. ,,Asi ne, Jiminie. Jen na náhody. Přijde mi nereálné, aby nám bylo něco předurčeno. A ty?"

,,Uhm, nevím," pokrčil rameny, ,,ale teď nad tím přemýšlím. P-pořád nedokážu uvěřit, že to celé byla jen náhoda. V-vždyť jich byla taková spousta. Mám prostě pocit, že to tak mělo být, víš? Ž-že je to něco jako druhá šance pro nás oba."

,,Co takhle změnit téma, sluníčko?" Tiše jsem se zasmál a vtiskl mu polibek na spánek. ,,Jak se ti líbí v Paříži?"

,,No," zaculil se, ,,je to tu moc hezké, Tae. Je to poprvé, co tu jsem, a opravdu mě to mile překvapilo. J-jen mě ze začátku mrzelo, že tu musím být právě s Maemi. Chtěl jsem tu být s někým úplně jiným. A t-to se stalo. Teď je to dokonalé."

,,Abych se přiznal, chce brečet štěstím," vydechl jsem s úsměvem na tváři a pohlédl směrem k Eiffelově věži. ,,Co kdybychom si vyfotili nějakou tu klišé fotku s věží v pozadí? Rád bych ji někomu poslal."

Jiminie s úsměvem přikývl. ,,Můžu to vyfotit? Vím, jak tu fotku udělat ještě lepší."

Tomu rozkošnému ksichtíku nešlo odolat, proto jsem mu podal svul odemknutý mobil se zapnutým fotoaparátem a čekal, co to zlatíčko vymyslí.

,,Stoupni si čelem ke mně," řekl a tiše se zachichotal. Co má vůbec v plánu?

Samozřejmě jsem poslechl a zahleděl se do jeho očí. ,,A teď?"

,,Chtěl jsi klišé fotku, ne?" Uchechtl se a rychle přitiskl své rty na mé. Prsty volné ruky mi vpletl do vlasů a natiskl se na mě, zatímco pořád dokola mačkal spoušť fotoaparátu.

Své ruce jsem položil na jeho boky a přitiskl si jej k sobě.

Nemohl jsem uvěřit tomu, jaké mám štěstí. Stačilo tak málo a já jej nemusel vůbec potkat. Nadále bych ležel ve svém tmavém pokoji a utápěl se v nekončícím smutku. Ale teď?

Měl jsem nutkání do celého světa vykřičet, jak neskutečně šťastný a milovaný jsem se cítil. Ten hřejivý pocit pohltil celý můj hrudník.

,,Tak co?" Pomalu se odtáhl a pohladil mě po tváři. ,,Je to dost klišé? Polibek, Eifelova věž. Podle mě to má všechno."

,,Perfektní," vydechl jsem a věnoval mu úsměv. ,,Teď jen budu muset najít tu nejhezčí, kterou pošlu Namjoonovi a Jinovi."

Jimin se zasmál a přitulil se ke mně. ,,Aspoň máš z čeho vybírat. Vyfotil jsem jich nejméně dvacet."