Louis Vuitton// k.th. x p.jm.

Louis Vuitton - 18

Doufal jsem, že to Jimin sní celé, ale jelikož nebyl na normální porce jídla zvyklý, zvládl sníst pouze polovinu.

Ale i tak jsem na něj byl pyšný. Jistě to nebylo lehké, když celé měsíce jedl opravdu málo.

,,Tak co, spokojený?" Řekl jsem s úsměvem kapesníčkem mu utřel omáčku, která se rozhodla zůstat v koutku jeho plných rtů.

,,Víc než to," vydechl a pohladil se po bříšku. ,,Už ti ten tvůj kamarád odpověděl?" Zeptal se a tiše se zasmál. Skoro jsem zapomněl na fotku, kterou jsem poslal SeokJinovi.

,,No, můžeme se podívat," uchechtl jsem se a z kapsy vytáhl mobil.

—

-

Namjin & Taehyung
-

mariojin:

im so haeppi!¡¡!

hamjoonie:

*happy

mariojin:

...

hamjoonie:

promiň oppa

fanTAEstic:

...čekal jsem větší nadšení

fanTAEstic:

a oPPA?

hamjoonie:

...ne, to byl autocorrect

mariojin:

pff, jen s pravdou ven~

hamjoonie:

Jin hyung má rád, když mu tak říkám...

mariojin:

...to nebyl ono

mariojin:

jinak jak je v Paříži? ^^

hamjoonie:

a co angličtina? :')

fanTAEstic:

...hyung, prosím

fanTAEstic:

a mám se snad nejlépe za posledních sedm měsíců

fanTAEstic:

zrovna jsme s Jiminiem dojedli oběd...a taky teď vidí vaše zprávy

fanTAEstic:

lituji jeho nevinných očí

hamjoonie:

nikdo z nás není nevinný

mariojin:

...jo, hlavně ty

fanTAEstic:

hlavně vy dva :)

—

Odložil jsem mobil na stůl a podíval se na Jimina, který se snažil nesmát. Hezky mu kvůli tomu zčervenaly tváře. Aw.

,,S kým se to bavíš?" Zachichotal se a napil se toho skvělého bílého vína. ,,Jsou divní. Oba dva."

,,Já vím," pousmál jsem se, ,,ale taky jsou oba moc milí. Hodně mi pomohli."

Jimin jen chápavě přikývl a vzal mě za ruku.

,,Tak moc jsem ti chtěl zavolat nebo napsat, jenže jsem se bál, že to někdo zjistí. N-nebo že se mnou nebudeš chtít bavit."

Na tváři jsem vykouzlil slabý úsměv a palcem jej pohladil po sametově hebké tvářičce.

,,I kdybys mi zavolal ve tři ráno, byl bych šťastný, že ses ozval," špitl jsem a naklonil se pro polibek.

Všechno bylo dokonalé, možná až příliš, což ve mně vyvolávalo nepříjemný pocit. Nevím, proč jsem se tolik bál, že se něco pokazí.

,,Máme tě rád, TaeTae," zaculil tím dokonalým úsměvem, při kterém mi tvar jeho očí připomínal dva měsíčky. Kdybych byl věřící, asi bych padl na kolena a klaněl se tomu anděli.

,,Já tebe," zašeptal jsem a vzal obě jeho ruce do těch svých. ,,Myslel jsem na tebe každý den."

,,Aw, j-já taky!" Tiše se zachichotal. ,,Nemohl jsem kvůli tobě spát."

,,To já taky ne," uchechtl jsem se, ,,Jin hyung chtěl, abych si někoho našel, ale já nemohl. Zaprvé to bylo proto, že jsem pořád miloval tebe, a zadruhé kvůli tomu, že jsem stejně nechtěl nikoho jiného. Protože by ti nesahali ani po kotníky."

,,Tae," zakňoural a tváře si schoval do dlaní, ,,n-nech toho. Zase se kvůli tobě červenám. Musím vypadat strašně."

Zakroutil jsem hlavou a ruce mu z tváří sundal. ,,Vypadáš nádherně. Ty vždycky," znovu jsem políbil ty dva hebké polštářky.

Když se však kousek od nás ozval zvuk fotoaparátu, rychle jsem se odtáhl a pohled otočil směrem, odkud zvuk vyšel.

Ten člověk tam však už nestál.

,,Myslíš, že fotil n-nás?" Špitl Minnie.

—

Snažím se přemluvit rodiče, aby mě pustili do Berlína...zatím bez úspěchu.