Louis Vuitton// k.th. x p.jm.

Louis Vuitton - 15

,,Díky za svezení," usmál jsem se na Hoseoka, ,,užij si zbytek dne." Vystoupil jsem z auta a přidržel dveře Jiminiemu, který mi za to věnoval sladký úsměv.

,,Nevím, jestli si budu mít co užít," zasmál se, ,,budu v práci až do osmi a až pak můžu za Claire. Máme zarezervovaný stůl v jedné luxusní restauraci. Tak snad to bude stát za to. Vy si to taky užijte a oba se pořádně najezte!" Řekl se smíchem a počkal, až zabouchnu dveře.

,,Kdo to byl?" Zeptal se Jimin, když Seokie odjel. ,,Je moc milý."

,,Hoseok, pracuje jako asistent manažera u Louis Vuittona," řekl jsem s úsměvem na tváři a vzal jej za ruku. ,,Celkem jsme se skamarádili, dokonce mě představil i svým kamarádům a své přítelkyni. Jsou to fajn lidi."

,,To jsem rád. A-asi ti beze mě bylo dobře, že?" Špitl, když jsme nastupovali do výtahu.

Nevěřil jsem tomu, že ze své rozkošné pusinky vypustil něco takového.

,,D-dobře?" Řekl jsem tiše a vzal jej za ramena. ,,Každý den j-jsem si vyčítal, že jsem nebyl vzhůru, abych tě mohl zastavit. Doufal jsem, ž-že se ukážeš u mých dveří s tím, že to byl jen h-hloupý vtip. Nedokázal jsem na tebe přestat myslet. M-myslíš, že mě neranilo, když sis mě zablokoval? K-kdybych neměl po boku S-Seokjina a Namjoona, a-asi by mé tělo l-leželo pár metrů pod zemí,'' špitl jsem slabě. ,,Ch-chápu, že už asi necítíš to, co tehdy, a-ale já nezapomněl. Nikdy bych na někoho tak dokonalého nemohl z-zapomenout. A mé srdce taky ne. Možná to zní absurdně, a-ale každičký den bez tebe jsem měl pocit, že ti ještě více propadám. T-tak strašně mě to ničilo, Minnie." Ani jsem se neobtěžoval setřít ty slzy, co mi stékaly po tváři.

Jak si jen mohl myslet, že mi bez něj bylo dobře?

,,J-já nechtěl," sklopil pohled a já radši zmáčkl tlačítko čtvrtého patra, jelikož na nás zírali lidí z venčí. ,,M-mrzí mě to."
Pak už jsem jen cítil, jak se ty jeho růžové polštářky lehce otřely o ty mé. ,,Ale j-já taky nezapomněl. Všechno, co jsme napsal na ten fialový papír jsem m-myslel vážně."

Přitáhl jsem si jej do objetí a pevně jej držel. ,,Myslel jsem, ž-že už tě nikdy neuvidím," zašeptal jsem.

,,T-taky," fňukl Minnie, ,,ale teď už zůstaneme spolu, ž-že?"

,,Ano," přikývl jsem a vtiskl mu polibek na čelo, ,,nehodlám se tě podruhé vzdát. Nezvládl bych to."

,,Uhm, m-máš něco k jídlu?" Zeptal se trochu stydlivě a vystoupil z výtahu. ,,N-nesnídal jsem a mám celkem h-hlad."

,,Proč jsi vynechal snídani?" Povzdechl jsem si a dovedl jej ke svému pokoji, jehož dveře jsem odemkl kartou. ,,Ty bys měl jíst nejméně sedm jídel denně, když jsi takový hubený, zlatíčko."

,,N-neměl jsem na nic chuť, promiň," zamumlal a šel se mnou dovnitř. ,,No, mám tu jen ovoce, co jsem nestihl sníst na snídani, a balíček sladkostí."

,,Mohl bych si v-vzít to jablko?" Ukázal na misku a ovocem a hladově se díval na to krásně červené jablko.

,,Vem si co chceš, Jiminie," prohrábl jsem mu vlásky, ,,klidně i celou misku."

,,Děkuju, Taehyungie," sladce se usmál a ten lahodný kousek ovoce si vzal. ,,U-už mě pěkně bolí bříško. Není to nic příjemného."

,,To ti věřím," povzdechl jsem si a zezadu jej objal, ,,ale teď už dám pozor na to, abys hezky jedl. Už žádné vynechávání."

,,Jsi moc h-hodný," natiskl se ke mně a zakousl se do jablka.

,,Jen chci, abys byl zdravý, Minnie," políbil jsem jej na tvář. ,,Takže ode dneška začínáš dietu s Taehyungem, která má jen jediné pravidlo. Jez dokud můžeš. Je to moje oblíbená."

—

...co to dělám...nemůžu přestat psát, helpeu