Forest monster - ff - H.S.

Kapitola šedesátá - Táta

Vykoukla jsem z pokoje a zaslechla v obýváku hrát televizi. Kousla jsem se do rtu a šla zkontrolovat tátovu ložnici, jestli v ní třeba není Susan, která u těch dveří vypadala, že se za chvíli složí. Všude bylo prázdno, takže jsem usoudila, že jsou oba u televize. Velmi potichu jsem sešla ze schodů a nahlédla do obývacího pokoje, kde na gauči seděl táta se Susan, objímali se a dívali na nějaký nudný pořad o vaření. Věděla jsem, že dveřmi jít nemůžu, protože dělaly moc velký hluk a táta měl u sebe mé i své klíče.

Rozhodla jsem se proto jít oknem v kuchyni a celou dobu pozorovala tátu se Susan, abych měla jistotu, že setrvávají stále ve stejné pozici. Kdybych to v tu chvíli totiž pokazila a kdyby zjistili, že se chystám utéct, tak by mě poslali do ústavu, odkud bych se už nedostala vůbec.

Odhrnula jsem velkou bílou záclonu a oddechla si, když jsem zjistila, že na tomhle okně už klika je. Co nejopatrněji jsem jej otevřela a vystrčila nejprve levou nohu ven. Z téhle pozice už jsem neviděla do obýváku a musela jsem proto rychle přehodit i tu druhou, abych opět dohlédla na tátu a Susan.  Najednou jsem stála venku na dvoře a od útěku mě dělilo jen pár metrů. Branka zůstala totiž otevřená. Ohlédla jsem se naposledy za sebe, povzdechla si a rozběhla se rychle směrem k lesu, protože to bylo místo, kde jsem to znala mnohem lépe než můj otec, který za mnou mohl kdykoli vystartovat.

Nevěděla jsem, kde budu hledat Nialla, ale věděla jsem, že daleko nebude. Uháněla jsem lesem co nejdále a zastavila se u dobře známé mýtiny. Nechtěla jsem pokračovat dál, protože představa, že uvidím Nejvyššího opuštěnou chatu, ve které se toho stalo tolik, by mě jistě složila na zem, ale mé nohy mě neposlouchaly a rozhodly se tu představu uskutečnit. Rozběhly se k ní, podlezly provaz a zamrzly na místě, když spatřily dvě ležící černé dogy. Rozzářila jsem se, když jedna z nich zvedla hlavu a zakmitala radostně ocasem.

,,Scare, Dolore,'' vydechla jsem šťastně a k těm velkým stvořením se rozběhla. Klekla jsem si k nim a začala je hladit po jejich mohutných hlavách. Olizovali mě a pokládali mi své velké packy na ramena. Celou dobu tu čekali na Nejvyššího a vypadali vyhladověle, jako by za tu dobu nejedli vůbec nic, i když si mohli ulovit nějaké zvíře v lese. Klíče jsem u sebe neměla, abych je pustila dovnitř a dala jim najíst těch granulí, které tam Nejvyšší schovával, ale mohla jsem najít Nialla a ostatní, kteří jisto jistě nějaké jídlo seženou.

,,Tak jo, kluci. Potřebuju, abyste mi našli Nialla, ano? Najděte Nialla!'' rozkázala jsem jim a oni se okamžitě rozběhli ke kraji lesa směrem k silnici. Sprintovala jsem za nimi a sotva popadala dech, protože uháněli moc rychle. U kraje lesa se však zastavili, takže jsem se mohla vydýchat, očuchali si okolí a rozběhli se podél cesty dál. Obdivovala jsem Nejvyššího, že je tohle všechno naučil. Pamatovali si Naillovu vůni, aniž bych jim musela dát očichat nějaký předmět.

,,Psiska pitomý, kde jste se tu vzali?'' ozvalo se ze zatáčky a já se rozzářila. Přidala jsem a za chvíli se vynořila také. ,,Lydie!'' zvolal překvapeně Niall a vstal ze země, kde se ještě před chvíli mazlil se psy. Scar s Dolorem na něj skákali a sotva ho drželi na nohou. Ti dva, co s ním byli, seděli na střeše a nevypadali na to, že by se jim chtělo slézat dolů.

,,Ahoj, jsem tak ráda, že jsem vás našla,'' vydechla jsem úlevně a nechala se znovu od Nialla obejmout.

,,Jsi skvělá. Všechno si nám usnadnila,'' přitakal a vzal mě kolem ramen. Podíval se na ty dva na střeše, kteří se tam krčili před Scarem a Dolorem, a já se tomu musela zasmát. ,,Tohle je Center, toho jistě už znáš z mýho a Nejvyššího vyprávění, a tohle je Pato, toho vlastně taky. Zachránil Nejvyššímu kůži. A to doslova,'' představil mi je a já se usmála. Scara s Dolorem jsem si zavolala k sobě a nakázala jim, aby byli na Centera s Patem hodní. Ti slezli a podali mi ruce. Bylo neuvěřitelné vidět je naživo. Center byl pohledný urostlý chlap, který vůbec nevypadal na to, že by snad někdy trpěl depresemi. O tom jsem se samozřejmě nezmiňovala, protože to bylo tajemství mezi jím a Nejvyšším, které zůstalo uschované v druhém deníku.