Forest monster - ff - H.S.

Kapitola třetí - Město

Druhý den ráno jsem se připravila, protože jsme museli s tátou zajet do města, abychom poznali zdejší okolí. Oblékla jsem se normálně. Košile, džíny, tílko. Nikdy jsem moc nehrotila, co mám na sobě. Jedinou věc, na které jsem si dala záležet, byly vlasy, protože mamka mi vždycky říkala, že se o ně musím hezky starat, aby byly pořád pěkné.
Pečlivě jsem je tedy rozčesala a poté seběhla dolů do kuchyně. Táta byl už připraven, a tak jsme mohli hned vyrazit. Venku bylo docela teplo, pokud jsem si tedy nestoupla do stínu, ale co můžete v Norsku čekat. Tady je i léto mírně chladné.

Sedla jsem si na místo spolujezdce a jakmile táta nastartoval, naladila jsem na naši oblíbenou stanici ''Pifut''. S tátou jsme ji začali poslouchat, když mi bylo asi sedm, protože na ní hrají ty nejlepší písničky a vypráví se tam vtipné příběhy. Když jedete v autě a nemáte u sebe třeba MP4ku, nebo mobil a sluchátka, je to nejlepší způsob, jak zabít nudu.

┼

Táta zaparkoval na malém náměstí a oba dva jsme se podívali z okna. Každý dům byl natřený jinou barvou a celkově to připomínalo duhu, nebo vysypaný pytlík Skittlesek. Vystoupila jsem a nepřestávala se kolem sebe rozhlížet. Vše působilo tak pozitivně a vesele, že jsem se musela sama pro sebe usmát. I táta byl mile překvapen.

,,Jestli chceš, tak nakoupit zajdu sám, a ty se tu zatím porozhlídni, hm?'' Kývl na mě a já mu to odsouhlasila.

Vydala jsem se po dlážděném chodníku a nakukovala do výloh. Většinou ale za nimi bylo jen oblečení, boty nebo suvenýry. Konečně jsem ale narazila na antikvariát a spokojeně vešla dovnitř. Jakmile jsem vstoupila, nad hlavou se mi rozezvonil zvonek a přilákal tak pozornost starší ženy za pultem.

,,Dobrý den,'' pozdravila jsem slušně.

,,Dobrý, dobrý,'' odvětila a se zaujetím si mě prohlédla. ,,Tebe jsem tu ještě neviděla,'' poznamenala. ,,Jsi tu nová?'' Kývla jsem a dodala:

,,Právě jsme se s tátou přistěhovali,'' řekla jsem a sáhla po jedné dobře vypadající knížce. Většina z nich byla pěkně zaprášených.

,,Tak to doufám, že se ti tu bude líbit,'' usmála se ta paní a pak se ohlédla za sebe. ,,Pinky?'' zavolala. ,,Pojď sem, prosím!'' Po chvíli se zpoza záclony vynořil blonďatý zamračený muž.

,,Co jsem ti sakra říkal o tom oslovení?!'' vyjel ihned a já překvapením zamrkala. Po chvíli si mě všiml a zamračil se ještě víc. ,,Kdo to je?

,,Promiň, Nialle,'' omluvila se zběžně. ,,Tohle je...,''

,,Lydia,'' doplnila jsem ji s úsměvem. ,,Těší mě.'' Natáhla jsem k němu slušně ruku a on se pouze ušklíbl. Jen kývl, ale nepotřásl mi.

,,Doufej, že tu nezblbneš!'' řekl, ještě než odešel.

,,Omluv ho, chtěla jsem, aby tě tu provedl. On je hodný, jen toho má hodně za sebou,'' vysvětila. ,,Líbí se ti?'' Ukázala na knížku v mé ruce a já přikývla.

,,Tak si ji vezmi. Jako omluvu za tenhle menší trapas.'' Zasmála se a já jí poděkovala.

┼

Vyšla jsem z antikvariátu a rozhlédla se kolem sebe. Nakonec jsem se vydala k velké kašně uprostřed náměstí, kde se cákalo pár dětí. Musela jsem se pobaveně usmát, když jedno z nich zahučelo přímo dovnitř. Sedla jsem si na lavičku a pozorovala je, jak si hrají.

,,Oscare! Dolů z té kašny!!!'' zavolala na jednoho z těch kluků žena, sedící na protější lavičce.

,,A proč? Mně se tu líbí!'' protestoval blonďáček a založil si ruce v bok.