Kapitola šedesátá - Táta

6.2K 460 25
                                    

Z pohledu Lydie

,,Kdo jste?'' zeptal se táta podezíravě překvapeného Nialla a pak si prohlédl i další nečekané návštěvníky. Postavil se vedle mě a nasadil ten svůj rodičovský striktní pohled.

,,Přišli jsme si pro Lydii a byli bychom rádi, kdybyste ji bez nějakejch zbytečnejch protestů pustil s náma,'' odpověděl mu Niall klidně a já váhavě pohlédla na tátu.

,,Ptal jsem se, kdo jste,'' zopakoval chladně a Niall si odevzdaně povzdechl.

,,Jsme její přátelé,'' odvětil jednoduše Niall, ale s takovou odpovědí táta rozhodně spokojený nebyl.

,,Nepustím ji s váma, protože vás neznám. Na shledanou.'' Chtěl za nimi dveře zase zabouchnout, ale zastavila jsem ho v pohybu.

,,Tati, vím, že to je naprosto bláznivé, že mi nevěříš a že mi nejspíš už nikdy věřit nebudeš, protože mě považuješ za psychopatku, ale právě teď v tuhle chvíli potřebuju, abys mě pustil. Jednou si mi řekl, že by ti bylo fuk, kdybych měla něco s někým, jako je právě Netvor z lesa, pokud by mě měl rád a neubližoval mi. A tati, pravdou je, že mě ten Nejvyšší, který skončil ve vězení, miluje víc, než si ty dokážeš představit. Stejně jako já jeho. Vím, že jsi mi vždycky věřil a že poslední měsíce jsem pro tebe byla příšernou dcerou, která se k tobě nechovala zrovna ukázkově, ale potřebuju tvou důvěru. Věř mi, prosím! Naposledy! Slibuju, že budu v pořádku a že dělám správnou věc,'' přesvědčovala jsem ho a všichni to celé s napětím sledovali. Susan si mezitím stoupla opodál a se slzami v očích nás také pozorovala.

,,Ne, Lydie. Nemůžu tě přece poslat s někým, koho vůbec neznám, za někým, kdo tě dostal do týhle situace! Mohla si zemřít, ubližoval ti! Proč už si to nemůžeš přiznat?!'' zvýšil zase hlas a já naštvaně rozhodila oběma rukama.

,,Ty mě neposloucháš! Scházela jsem se s ním dobrovolně už od začátku, co jsme sem přijeli! Nikdy mi neublížil!'' zakřičela jsem a Niall sebou trhl. Nechtěl se nejspíš zapojovat do rodinné debaty, takže mlčel a čekal, až si to mezi sebou vyříkáme.

,,Tvé matce jsem slíbil, že se o tebe postarám a že nikdy nedovolím, aby se ti něco stalo, nebo ti někdo ubližoval. Už jsem ji zklamal dost,  a teď to musím napravit, takže jdi do svého pokoje, vy laskavě odejdete a o milém Netvorovi už nechci nikdy slyšet!'' zahřměl táta a všichni jsme od něj kousek ustoupili. Já si povzdechla, sklopila pohled k zemi a po očku se zadívala na zaraženého Nialla. Nenápadně jsem na něj mrkla a pak odešla do svého pokoje přesně tak, jak si táta přál.

Dole se ozval zvuk zavírajících se dveří, které táta hned na to prudce přibouchl, a pak tlumený rozhovor jeho a Susan. Zavřela jsem se v pokoji a začala si honem balit nejnutnější věci. Potřebovala jsem odsud nepozorovaně vypadnout a doufala jsem, že na mě Niall i s těmi ostatními počká. 

Kliku od okna v pokoji mi táta nejspíš odmontoval, takže tím jsem se ven bohužel dostat nemohla. Nepropadala jsem však panice a házela do batohu všechno, co mohlo být potřebné k neplánovanému úprku. I Nejvyššího deníky, které jsem tu rozhodně nechat nechtěla.

,,Lydie?'' ozval se tátův hlas ze schodů a já ztuhla. Strčila jsem nedobalený batoh rychle pod postel a sedla si na matraci ve chvíli, kdy táta vstoupil dovnitř. Podíval se na mě a pak na zavřené  okno. ,,Neudělej žádnou blbost, prosím,'' zašeptal varovným tónem a pak zase odešel.

Moment jsem počkala, než zase sejde dolů do obýváku, a hned na to si věci dobalila. Vlhké vlasy jsem si svázala do ledabylého uzlu, přehodila přes sebe velkou vytahanou mikinu a nazula si své nejoblíbenější černé conversky. Pak jsem si ještě sedla ke stolu a sepsal narychlo krátký dopis pro tátu, který jsem přeložila a nechala na stole ležet.

Forest monster - ff - H.S.Kde žijí příběhy. Začni objevovat