Forest monster - ff - H.S.

Kapitola padesátá šestá - Plán

    Ráno to bylo šílené. Nejvyšší vstal brzo, abychom se mohli oba osprchovat a obléknout. Bylo trochu nechutné brát si ty stejné kalhotky, které jsem měla i předešlý den, ale žádný luxus jsem čekat nemohla. Obrátila jsem si je aspoň naruby a šla si vypláchnout pusu. V malé skříňce nad umyvadlem jsem našla univerzální kartáček na zuby a peprmintovou pastu. Kartáček jsem z hygienických důvodů nepoužila a dala si jen trochu pasty na prst. Nejvyšší to po mně zopakoval a zbavili jsme se tak alespoň ranního zápachu z úst.

,,Jsi v pohodě?'' zeptal se mě, když jsme vycházeli z koupelny, a upozorňoval tak na mou chůzi, při níž jsem tiskla stehna těsně k sobě. Byl to zvláštní pocit. Nic mě nebolelo, ale cítila jsem mezi nohama nějak moc velký prostor. Jako by něco chybělo a bála jsem se proto dát stehna dál od sebe.

,,Jo-o,'' vykoktala jsem a pak zrudla, když jsem si všimla zakrváceného prostěradla na matraci. Nejvyšší na to nic neřekl a pouze jej sroloval. Pak se rozhlédl po místnosti a hodil ho jednoduše do koše na odpadky. Vděčně jsem se usmála a on mě chlácholivě políbil, aby mě ujistil o tom, že je to v nejlepším pořádku.

,,Tak dělejte! Letadlo už čeká. Chci svůj posranej diamant a želízka na tvejch rukou, Netvore!'' ozval se z chodby jedovatý Zaynův hlas a hned na to odemkl dveře a rozrazil je. Vešel dovnitř a oba si nás s jízlivým úsměvem prohlédl. Nejvyšší se právě skláněl nade mnou, ruce měl položené na mém pasu a s vražedným pohledem Zayna sledoval.

,,Už jdem,'' hlesl pouze, ale Zayn stál pořád na místě a nehodlal odejít. Nejvyšší si proto povzdechl, chytl mě za ruku a vyšel spolu se mnou ven z pokoje. Na chodbě už stál Louis s Niallem, který měl svázané obě ruce a na zápěstí se mu vyjímaly nehezké otisky od provazu.

,,Do auta!'' zavelel Louis a namířil na mě i Nejvyššího svou zbraň. Na sucho jsem polkla a k Nejvyššímu se více přitiskla. On mě objal okolo ramen a společně se mnou sešel až k autu. Natěsnali jsme se všichni tři dozadu a pak k nám nastoupil i Zayn. Předtím ještě otevřel kufr a vzal si pár věcí.

,,Tak jo, šéfíku, rozluč se s Norskem. Sem už se totiž nikdy nepodíváš,'' zachechtal se Zayn škodolibě a mně se sevřelo srdce úzkostí. Otočil se k nám a celou dobu nás kontroloval, jako bychom snad měli v plánu za jízdy vyskakovat z auta. V ruce svíral pistoli a nedovoloval nám tak se ani pohnout. Já objímala po celou dobu Nejvyššího a on mě svíral svými pažemi, aby mě ochránil před vším zlým, i když měl spíše chránit sebe. Přemýšlela jsem nad tím, jak se zachovám, až Nejvyšší stane před britskými policejními jednotkami a nechá se po tolika letech zatknout.

┼  

   Dorazili jsme k letišti, na kterém jsem s tátou před několika měsíci vystoupila a odstartovala tu nejzvláštnější etapu svého života. Zayn vytáhl mobil a zavolal nějakému muži, který měl vlastnit osobní malé letadlo, jež nás dovezlo až do Londýna.

,,Tak jo. Teď vystoupíme, já schovám s Louisem pistole a vy se o nic nepokusíte. Lydia půjde vedle mě, a pokud tě napadne, Nejvyšší, mě podrazit, ustřelím jí hlavu,'' pohrozil nám ještě předtím, než jsme vystoupili z auta. Vůbec se mi nelíbilo, že opět musíme jít se Zaynem spolu. Chytl mě za ruku a já se ošila, protože jeho dotyk na mé kůži nepříjemně pálil. Nejvyšší to sledoval se zamračením, ale nemohl nic dělat, protože ho hlídal Louis.

Zašli jsme dozadu za budovu letiště, kde byla letadla připravená k odletu. Zayn zamířil k malému šedému Hawkeru 800, u kterého postával vysoký muž s pilotkami a koženou odrbanou bundou. Mlčky si od Zayna převzal podlouhlou obálku, která nejspíš obsahovala tučnou sumu peněz, a zastrčil si jí do vnitřní kapsy bundy.