Forest monster - ff - H.S.

Kapitola čtyřicátá - Akemi

,,Fajn, dobře, vyhráls, jen mě nech jít!'' prosil a najednou zněl jako malý děcko. Vzal jsem si poldovu pistoli a nakázal Scarovi s Dolorem, aby našli ostatní. Počítal jsem s tím, že se totiž pokoušeli zdrhnout.

,,Jdeme!'' poručil jsem Odegaardovi a Akemi a oni šli přede mnou s rukama nahoře. Vedl jsem je k místu, kde jsem ještě před chvíli mluvil se skupinkou fotografů, a zaslechl z dálky něčí řev. Dal jsem si dvě a dvě dohromady a došlo mi, že se opravdu rozhodli všichni tři zdrhnout. ,,Aleluja, asi vás zůstane naživu míň, než jsem původně plánoval,'' řekl jsem si pro sebe, ale předpokládal jsem, že mě ti dva zaslechli.

,,Nee! Pusť mě!'' ozvalo se v dálce a já se ušklíbl.
Došli jsme ke stromu, kde předtím všichni čekali, a já Akemi s Odegaardem přikázal, aby si sedli. Za moment k nám dopajdal ten zrzavej a kalhoty měl nasáklý krví. Na rukou měl škrábance a byl zbrocenej potem.

,,Omlouvám se,'' zašeptal směrem ke mně a celej se roztřásl.
Zželelo se mi ho, takže jsem ho poslal si sednout a hodil po něm čistej kapesník, kterej jsem nosil v kapse.
Tiše mi poděkoval a začal si stírat z kotníků krev. Spatřil jsem otisky psích zubů a dokázal si představit, jak ho chvíli Scar s Dolorem táhli a nedbali na to, že ho to mohlo bolet.

,,Zabiješ nás? Nás všechny?'' zeptal se mě Odegaard s vyděšením a dolní ret se mu rozklepal. Byl víc posranej než ta Asiatka a já si z toho znechuceně odplivl.

,,To si ještě rozmyslím,'' zavrčel jsem nepříjemně a hned potom se Scar s Dolorem vrátili.
Před Scarem kulhal ten plešatej s vousama a Dolor za sebou táhl nehybný tělo, v kterým jsem rozpoznal toho prvního zvědavýho blbce, kterej se mě odvážil s bleskem vyfotit. ,,Pust!'' zvolal jsem zamračeně směrem k Dolorovi a on si poslušně sedl opodál a tělo nechal spadnout na zem.

,,Proboha,'' vyjekla Akemi, když pochopila danou situaci,  a zrzoun s Odegaardem se také zhrozili.

,,Moc se bránil,'' zašeptal ten plešoun. Pokynul jsem mu, ať si sedne k ostatním, a hodil jsem mu svůj další kapesník. Kupodivu ho s vděkem přijal a sedl si vedle zrzouna.

,,Takhle dopadnete, pokud se ještě někdy pokusíte porušit moje pravidla,'' upozornil jsem je a kývl k Dolorovi, aby tělo někam uklidil.
Tenhle povel znali oba psi taky moc dobře. Už zahrabávali mrtvý králíky, zbytky jídla v pytlích, kusy oblečení... teď měli možnost konečně zahrabat lidský tělo.

,,Tak,'' začal jsem. ,,Za tu dobu, co jsem měl tu čest,'' ušklíbl jsem se. ,,trávit čas s váma, jsem si ujasnil, co budu dělat. Začnu zostra, to se přiznám. A to tak, že potrestám toho, kdo tohle všechno způsobil. Kdo vyslal bandu idiotů prakticky na smrt.'' Podíval jsem se na tlustýho Nora a on polkl. ,,A vy, vy se budete všichni dívat. Protože... pokud porušíte moje pravidla, dopadnete stejně!'' Zavolal jsem na Dolora, kterej ještě někde lítal po lese a snažil se rychle zakrejt stopy, a on přiběhl a na povel si sedl k mým nohám. ,,Scar, Dolor. Roztrhat!'' Ukázal jsem na Odegaarda, kterej se už zvedal k útěku, ale k ničemu mu to nebylo. Oba psi se na něj vrhli a já zbylým přikázal, ať se na to dívají.

V obličeji byli hrůzou bledý. I já měl, co dělat, abych se neodvrátil. Byl jsem zrůda, protože jsem ze svejch psů udělal krvelačný bestie. Byl jsem hajzl, byl jsem zločinec, maniak, šílenec, byl jsem opravdovej Netvor. Mohl jsem si za to sám. Mohl jsem si dokonce i za to, že se o samotným Netvorovi rozkřiklo, protože jsem to dostatečně neohlídal.

Poté, co Odegaard naposledy vydechnul, Scar s Dolorem zahladili stopy a já to po nich ještě zkontroloval. Ty dva chlapy jsem pustil. Nepočítal jsem s tím, že mě napráskaj. A neudělali to. Ten zrzoun se zbláznil. Z toho všeho. Takže ho převezli do nejbližší norský léčebny, protože prý jen dokola něco nesrozumitelně plácal a klepal se. Dal jsem za úkol Niallovi tohle všechno ohlídat, abych měl jistotu, že se zas něco neposere.