She: Lady Malfoy

epilog

„Scorpius Hyperion Malfoy," zvolala s úsměvem McGonagallová a Draco s hrdým výrazem v očích sledoval svého syna, jak jsi jde pro diplom. Jeho mladší dcera Lili seděla u zmijozelského stolu se svými spolužáky a zběsile tleskala svému bratrovi. Šestiletí Alex a Cassiopeia stáli po boku Draca a ani oni nezapomněli svému staršími bratrovi věnovat potlesk. Scorpius právě dokončil Bradavice a tenhle okamžik byl dokonalý, ale i přesto Draca přepadla úzkost. Po jeho boku sice stáli jeho přátelé a rodiče, ale nebyla tu osoba, která by si zasloužila úplně nejvíce ze všech, aby v tomto okamžiku mohla sledovat jejich syna. Jenže, to už se nikdy nestane...

„...je to jen otázka času," dokončila Hermiona svůj monolog a podívala se na svého muže, který na ni bez mrknutí hleděl. Hermioně bylo do pláče, ale musela být silná. Někdo z nich musel být.

„Ale léčitel říkal, že je vše v pořádku," zamumlal nechápavě.

„Chtěla jsem ti to říct sama. Budeme se s tím muset smířit," řekla vyrovnaně, ale ve skutečnosti se cítila jako nejslabší člověk na světě. Vědomí, že každý den může být její poslední, bylo hrozné. Jak tu může všechny nechat?

„Kdo to byl?" zeptal se na otázku, která jej zajímala více, než kdy jindy. Někdo mu zabil lásku jeho života a on se postará o to, aby ten někdo trpěl.

„To už asi nikdy nezjistíme," zalhala přesvědčivě. Věděla, kdo to byl a postarala se o to sama. Nemohla dovolit, aby Draco udělal nějakou hloupost. Musel tu být pro děti, až ona nebude moci.

„Jak dlouho?" zeptal se a snažil se zadržet slzy. Možná že muži nebréčí, ale zatraceně. Jeho manželka mu právě oznámila, že umírá!

„To nikdo neví."

„Byla by nadšená," vytrhl Draca ze vzpomínek Scorpius.

„To ano. Byla by na tebe hrdá," řekl se slabším úsměvem. Bylo to teprve pár měsíců, co žena jejich života prohrála boj s tím zpropadeným jedem. Nesli to těžce, i když věděli, že to přijde. Na tohle se nedá připravit.

„Vezmu vás na maminčino oblíbené místo, chcete?" zeptal se Scorpius dvojčat a ti se na chvíli zatvářili rozpačitě.

„Do knihovny?" zeptal se Alex, který sice matku miloval a chyběla mu stejně jako ostatním, ale že by musel svůj volný čas strávit zrovna v knihovně?

„Ne," zasmál se Scorpius.

„V tom případě, na co ještě čekáme?" zeptala se Cassie a hned na to už je Scorpius táhl ven z Velké síně směr kuchyně, kde jeho maminka ráda trávila večery, jak mu před časem prozradila. Ode dne, kdy je opustila, tam trávil své večery i on a Lili, která letos nastoupila do prvního ročníku. Skřítci jim toho hodně vyprávěli, a tak měli aspoň na chvíli pocit, jako by je Hermiona neopustila.

Hermiona si lehla k Dracovi do postele a položila si hlavu na jeho hruď. Myslela si, že spí, takže se rozhodla, že konečně uleví svému srdci.

„Mám strach, Draco," zašeptala a první slzy se dostavily. Tvářila se, že je silná, ale ona nechtěla umřít, „Když byla válka, mohla jsem umřít každý jeden den, ale nikdy jsem se nebála tolik jako teď. Chci, abys věděl, že ničeho nelituji. Miluji tebe, naše úžasné děti, tvé rodiče... miluju svůj život a nechci se jej vzdát. Já nechci umřít. I přesto, jsem měla krásný život a nemůžu si stěžovat, ale u Merlina, já se tak moc bojím, Draco," mumlala a pak se trhaně nadechla, když si ji Draco přitáhl k sobě a políbil ji do vlasů. Myslela si, že spí!

„I já mám strach," přiznal.

„Jak se cítíš?" zeptala se Ginny, když jej našla, jak sám postává v rohu. Harry se teď o něčem zaujatě bavil s Lili a Fredem, takže se rozhodla, že půjde za ním.

„Snažím se, ale pořád je to těžké," řekl a věnoval jí pohled plný bolesti.

„Všem nám chybí," zamumlala a pak jej prostě objala. Nevěděla, co jiného říct. Zasáhlo je to všechny a ona si nedokázala představit, jak se musí cítit Draco a děti, protože ona se cítila hrozně. Ale byla přesvědčená, že je to nic v porovnáním s tím, co cítí oni.

„Prosím o pozornost," promluvila znovu ředitelka a všichni se otočili směrem k ní. Ale ani tentokrát nestála na pódiu sama a Draco byl velice překvapený, když vedle ní stály v řadě vyrovnané všechny jeho děti. Když získala ředitelka pozornost, s lehkým úsměvem odstoupila od mikrofonu a pokynula sourozencům Malfoyovým.

„Dobré odpoledne, mé jméno je Scorpius Malfoy, jak někteří víte. Posledních pár měsíců nebylo příliš dobrých. Nejdřív jsme se dozvěděli, že naše milovaná maminka Hermiona Malfoyová umírá, a pak jsem zjistil, že ve skutečnosti to ani moje maminka není..."

„... jak to myslíš?" zeptal se šestnáctiletý Scorpius.

„Ani nevíš, jak bych si přála, aby to byla pravda, ale bohužel není, broučku. To ale nemění nic na tom, jak moc tě miluji. Byl jsi mé první dítě, ačkoliv jsem tě neporodila. Stále jsem tvoje maminka," řekla Hermiona a zhluboka se nadechla, „vím, že je to těžké, ale myslela jsem, že bys si zasloužil vědět pravdu."

„V jistém směru to dává smysl. Nejsi na žádných fotkách z doby před mými pátými narozeninami."

„Jak se cítíš?"

„Ne, že by mě to neranilo, ale jak jsi řekla, pořád si moje maminka," řekl a přitáhl si ji do objetí. Nezajímal se o paní, která jej porodila, protože si ji nepamatoval, usoudil, že v jeho životě nebyla důležitá, ale Hermiona ano. To ona byla jeho maminka. Vždy byla a vždy bude.

„...nicméně, myslíme si, že naše maminka byla pro kouzelnický svět velkým přínosem, ačkoliv se narodila v mudlovském světě," pokračovala Lili, „a my jsme hrdí, že máme její krev. Krev mudlů. Dlouho jsme přemýšleli, jak uctít její památku. A samozřejmě hledali způsob, jak by tu s námi mohla být i nadále."

„Proto bychom dnes před vámi všechny rádi odhalili nový obraz," řekl Scorpius a všechny hlavy se otočili nad vstup do Velké síně, kde visely dva obrazy bývalých ředitelů školy. Brumbála a Snapea. Oba se podívali do prostřed, kde byl zahalený další obraz. Ředitelka mávla hůlkou a plachta spadla dolů.

„To není možné," zašeptal Draco, který hleděl do oříškově hnědých očí, které se pomalu probouzely k životu. Malfoyvic sourozenci také s nadšením sledovali obraz a na jejich tvářích se objevily široké úsměvy, když jejich matka ožila. Tedy aspoň tak jako Brumbál a Snape.

„Vítejte mezi námi, slečno Grangerová," řekl s úsměvem Brumbál a Snape se ušklíbl.

„Albusi, zapomněl jsi snad? Teď už je to paní Malfoyová," opravil jej Snape, ale Hermiona si jich nevšímala. Její oči propalovaly ty bouřkově šedé.

Možná, že není všechno ztraceno.

Konec.

Ano, je to tak. Příběh končí a tím končí i jedna etapa mého života, řekla bych. She mě dostala do popředí dramione (je tomu teprve včera, co první díl dosáhl 200k přečtení a za to vám znovu děkuji). Původně takový konec vůbec v plánu nebyl, ale pak světě div se, já snad největší fanoušek happyendů, jsem se rozhodla udělat razantní změnu, a i když mě u psaní krapet smutno bylo, jsem spokojená.

Teď už zbývá jen vyjádřit obrovské díky vám, čtenářům! Takže velice děkuji, za všechno ♥️♥️♥️. Ale nesmutněte, nový příběh se tu objeví možná dříve, než si myslíte.

Budu ráda za všechny vaše názory a snad se brzy uvidíme u další dramione ♥️.