Vlčí instinkty

Kyselé okurky

Pošukovo nepříjemné sdělení následovalo několik klidných dní, až se z dnů stávaly týdny a z těch pak měsíce. Hermionu začínalo léto nudit už několik chvil po rozdání vysvědčení a zoufale odpočítávala dny, kdy se znovu bude moc vrátit do práce. Pomyšlení na mateřskou dovolenou ji vážně děsilo. Bellatrix o sobě nedávala vědět více, než bylo zdrávo a zdálo se, že i situace se smrtijedy se trochu uklidnila. Přesto Remus projevoval četné nesouhlasy kdykoliv se Hermiona plánovala zapojit do některé z akcí řádu. Ona mu na to vytrvale odpovídala tak, že není zvyklá sedět doma a nic nedělat. Pokud nechce, aby se zbláznila nudou, pustí ji. 

Byla zhruba půlka prázdnin, když byla Hermiona nucena s veškerým doprovázením řádu na nebezpečná místa přestat. Za prvé nemohla snést Remusovy neustálé ustarané pohledy, které jí vyčítaly, že takhle ohrožuje sebe i to malé a za druhé už jí dělalo poměrně velký problém se obratně proplétat mezi všemožnými zásahy kleteb.

......................................

,,Víš, že nemusíš jíst tajně, viď?" ozval se pobavený hlas odněkud ze tmy. Následovalo ho tiché cvaknutí spínače a zanedlouho už oba manžele oslepovalo světlo beroucí se z slabé žárovky nad kuchyňským koutem.

Hermiona provinile zaklapla dvířka lednice tak rychle, jak jen to šlo, ale hromádku potravin naskládanou na lince se jí nepodařilo zakrýt ani náhodou. 

,,Džem, kyselé zelí a jogurt. Tomu říkám apetit." dobíral si ji rozesmátý Remus, zatímco otáčel sklenici s džemem v dlaních.

,,To to škvrně, ne já!" Bránila se vcelku neúspěšně. Ani ji nepřekvapovalo, že ačkoliv byla venku ještě tma a každý normální člověk (tedy pokud si zrovna neudělal od spánku pauzu na noční svačinku) spal, byl její manžel už vzhůru. Tak jako pokaždé ho síla zatím skrytého úplňku nenechala v klidu zamhouřit oka.

,,A navíc, kdybys mě měl opravdu rád, nenechal bys mě, abych se takhle ničila." ukázala na hromádku s předstíranou vážností. Zřejmě už jí také začala docházet podivnost složení jejího jídelníčku. 

Neodpověděl. Jen si ji měřil zvláštním pohledem. 

,,Děje se něco?" 

,,Ne, proč by mělo?"

,,Že si mě prohlížíš, jako bychom se viděli poprvé v životě." 

,,To není pravda." ohradil se naoko dotčeně a pohled odvrátil. Na rtech mu i přesto pohrával stále ten stejně pobavený úšklebek. 

Společně se usadili ke stolu a Remus se znovu vrátil k četbě novin. Po chvilce ho to ale očividně omrzelo.

,,Zase to děláš." upozornila ho se smíchem bruneta a zahleděla se do jeho čokoládových očí. Jejímu hypnotizujícímu pohledu se vážně nemohl ubránit.

,,Já jen, že se začínáte zakulacovat, madam." 

,,Začínám? To sis vážně všiml až teď, že se ze mě pomalu, ale jistě stává koule?" neodpustila si teď zase ona posměšný úšklebek. Vážně už jí bříško rostlo a ona si každým dnem připadala větší a větší. 

,,Alespoň máme důkaz, že tam někdo skutečně je." zazubil se vlkodlak a usrkl trochu čaje z hrnku  před ním. Znovu se začetl do otevřených novin.

Včerejší večer bylo uneseno několik členů rodiny Madleyových. Dnes ráno to byla rodina Finchových. Minulý týden rodina Greyova. Je opravdu pouhá náhoda, že žádný z unesených není čistého původu? Ministr kouzel : ,,Vše máme pod kontrolou. Není třeba vyvolávat paniku."  Otázkou stále zůstává, jak dlouho nám ale bude ministerstvo věšet bulíky na nos a tvrdit nám, že se nic neděje?