Vlčí instinkty

Nový život začíná

Hermiona už skoro zapomněla, jak jsou hostiny v bradavické škole výtečné. Ačkoliv měla nervozitou ještě pořád stažený žaludek, pohledu na vanilkový pudink prostě nemohla odolat. Povedený večer se pomalu chýlil ke konci. Minerva vyprávěla své zkušenosti se studenty a varovala ji, že je musí držet pevně na uzdě.

,,Je lepší začít s pevným řádem a postupně jim povolovat víc a víc, než začít s volnou morálkou a pak se je pokoušet krotit." poučovala ji. Lupin, který toho za celý večer moc nenamluvil a jen sem tam něco řekl celý večer přemýšlel. 

Nemůže s ní přece být každý den, aniž by si všimla, že je něco špatně. 

Co je špatného na tom, že ji miluješ, Remusi? Co je špatného na tom, že bys pro ni snesl modré z nebe?  Tázala se pochybovačná část jeho já.  Je přece jen o dost mladší. Skutečnost, že je téměř o osmnáct let starší, než ona ho štvala čím dál tím víc. Navíc je vlkodlak. Ano, on je vlkodlak. Někdo takový nemá právo se zamilovat. Zničil by jí život.

 Stranit se jí ale nedokáže. To by nesnesl. Tajil to už dost dlouho. Může ještě chvíli počkat.

,, Tak, vy dva," otočila se na Hermionu s Remusem McGonagallová, když ze stolů zmizely talíře a prefekti odvedli své koleje zpět do ložnic. ,,odvedu vás do profesorských komnat a řeknu vám vše potřebné." usmála se.Oba se zvedli a následovali ji. Po točitých schodech došli až do míst, kde Hermiona jako studentka nikdy nebyla. Před nimi stála velká zlatá brána. Nad ní seděla taktéž zlatá sova a vypadala, jako by spala. Najednou ale otevřela oči a zvonivým hláskem se zeptala ,, Znáte heslo?" . 

Minerva odpověděla ,,Mimbulus Mimbletonia." a brána se otevřela. Ocitli se v prostorné místnosti. Všude visely závěsy v barvách čtyř bradavických kolejí. Uprostřed stál krb a v něm plápolal modrý ohýnek. Odsud vedly dvě chodby. 

,,Tudy se jde do pánských a tudy do dámských ložnic." pokynula Minerva směrem k chodbám. ,,Vy, Remusi máte komnatu číslo 60 a vy, Hermiono komnatu číslo 79. Kdybyste cokoliv potřebovala, má drahá, tak mám pokoj hned naproti. Dobrou noc." usmála se na oba profesorka a odkráčela svižným krokem do své komnaty.

Rozhostilo se ticho. Od skončení večeře ani jeden z dvou přátel nepromluvil.

,,Tak zítra tě to čeká." mrkl na Herm dobrosrdečně kouzelník. 

,,Jo... Na jednu stranu se hrozně bojím,ale na druhou se těším. Je to zvláštní pocit." zakřenila se brunetka. S lehkým stisknutím ruky jí Remus popřál dobrou noc a odebral se do svých komnat.