Vlčí instinkty

V den vánoční

 Otevřely se dveře do doupěte a v nich stála pohledná hnědovlasá dívka. Jen co vstoupila do předsíně domu, tak se rozlétly další dveře a z nich vyběhla extravagantně, ale dobrosrdečně vyhlížející žena. ,,Hermiono! Jsem ráda, že jsi přijela. Ukaž, pomůžu ti s těmi kufry. Jakou jsi měla cestu? Všechno proběhlo v pořádku? Nemáš hlad má drahá? Jsi hubená jako tyčka," rozkřičela se žena jen co zahlédla nového hosta.

Hermiona sebou trhla. Na hlasitý projev Molly Weasleyové si asi nikdy nezvykne.,,Také vás moc ráda vidím paní Weasleyová. Cesta šla dobře. Přece mi nebudete nosit kufr. Já si ho vezmu sama a rovnou si ho odnesu nahoru do pokoje. Harry s Ronem už jsou tu také, předpokládám,". Popadla kufr a vyběhla schody. V pokoji už na ni čekali dva její přátelé a bývalí spolužáci. Ron a Mia jsou stále kamarádi i přesto, že už se před nějakým časem rozešli. Oba věděli, že by to nemělo do budoucna žádný smysl a tak plynule navázali na to, kde skončili. 

,,Zase přijde jako poslední. To je typické," zakřenil se Harry a hned běžel kamarádku obejmout. Byl jen o málo vyšší než ona. Jeho havraní neposedné vlasy mu padaly do čela na jeho jizvu ve tvaru blesku, které už se zřejmě nikdy nezbaví.

,,Pottere nesnaž se mě naštvat. Nerada bych tě proměnila v lžíci na boty zrovna na Štědrý den," oplatila mu úšklebek hnědovláska a láskyplné obejmutí mu oplatila.

,,Nerad ruším vážení, ale snad bych taky stál za nějaké to přivítání, ne?" ozval se na oko uražený Ron, kterému pro změnu do čela padaly neupravené zrzavé vlasy a nos mu zdobilo pár pih. Nastalo dlouhé vítání, tak jako každý rok už od jejich školních let. Už od mala tu všichni slavili Vánoce společně jako rodina. Ozvalo se volání paní Weasleyové. Všichni seběhli dolů po schodech. V krbu už hořel oheň a okolo seděla spousta známých a přátel. 

,,Snad si nenecháte Hermionu jen pro sebe pánové. Zlato pojď se přivítat s ostatními. Všichni už dorazili." pobídla ji Molly. 

,,Samozejmě. Moc ráda je zase všechny uvidím." odpověděla Mia a vešla do obývacího pokoje. ,,Frede! Georgi! Jak se máte?" zeptala se dvojčat. Stáli v rohu místnosti a zřejmě jako každý rok chystali nějaký štědrovečerní žert.

,,Vidíš Georgi?" ozvalo se jedno z dvojčat. ,,Oslovuje nás pro jistotu oba, protože si neodvažuje tipnout který z nás je George a který Fred.".
,,Máš pravdu Frede. Za ta léta by se to už ale mohla naučit, nemyslíš?". George pokýval uznale hlavou. Pak se ale oba zasmáli a přivítali se kamarádkou. Hermiona se přesunula na jiný konec prostorné, ale útulné místnosti. Popořadě se přivítala s Alastorem Moodym, Siriusem Blackem a také se Severusem Snapem, který byl výjimečně ve velmi dobré náladě.

Hermiona si oddechla, že má všechno to zdravení a vítání za sebou. Sedla si do křesla a rozhlédla se spokojeně po ostatních. V tom ale utkvěla pohledem na muži sedícím v koutě.