Vlčí instinkty

Překvapení, slečno Grangerová

Pondělí. Ta nemilá část týdne, kdy vás po dvou dnech nicnedělání váš budík nutí opět opustit bezpečí své vyhřáté postele  a vrátit se ke všem těm otravným povinnostem. Pro Hermionu Grangerovou se ale pondělní ráno neslo v poměrně veselejším duchu. Z postele vystřelila jako kulový blesk a zářila jako sluníčko. Několikrát se ještě štípla do tváře, aby se ujistila, že veškeré události předešlého dne nebyly jen součástí nějakého velmi živého snu.

Ačkoliv se to zdálo být nemožné, její úsměv byl rázem mnohem širší a oči mnohem více zářivější. 

První hodinu měla strávit se studenty čtvrtého ročníku. Do učebny skoro celou cestu běžela, jako by to snad mělo urychlit čas strávený na hodinách a přiblížit chvíli, kdy bude moct obejmout svého milého. 

Z hlubokých myšlenek a nepřítomného uculování ji vytrhl až zvuk učebnic padajících na tvrdou zem. 

,,Minervo, moc se vám omlouvám." řekla profesorce a mávnutím hůlky jí vrátila učebnice zpět do ruky. 

,,U Merlinových vousů Hermiono! Vyhrála jste snad ve sportce nebo je důvodem vaší nechutně nakažlivé dobré nálady něco jiného?" zasmála se postarší dáma a narovnala si špičatý klobouk.

,,Prostě jsem se jen skvěle vyspala. Přímo dorůžova!" oplatila jí úsměv Hermiona a se slovy, že spěchá na hodinu zmizela profesorce z dohledu. Ta jen zakroutila hlavou nad mladickou ztřeštěností její bývalé studentky a pokračovala v chůzi.

Do učebny se i přes prvotní spěch dostala Hermiona asi dvě minuty po zvonění.

,,Omlouvám se za zpoždění. Dnes budeme probírat kouzlo Orchideus, nalistujte si v učebnicích stranu patnáct, prosím."zahlaholila se stále nemizícím úsměvem ve tváři. Obzvláště studenti Zmijozelu se na její dobrou náladu dívali se značným odporem.

,,Že by jí včera její vlčí kamarádíček pomáhal s anatomií?" pošeptal blonďák ze Zmijozelu chlapci, který seděl před ním a svému ne moc povedenému vtipu se sám zasmál. 

Mia, která zrovna něco psala na tabuli jeho nevhodnou poznámku zaslechla a prudce se otočila na onoho blonďatého chlapce ve zmijozelské uniformě. Skoro ji až překvapilo, jak se začíná podobat Minervě McGonagallové, když sice klidným, ale naprosto zřetelným hlasem zkazila obou chlapcům legraci. ,,Pánové Brucklehurst a Concorde, že? Za každého z vás odečítám Zmijozelu deset bodů a určitě počítejte s nějakým úkolem navíc speciálně pro vás dva.".

Po grandiózním výstupu, za který by ji jistě pochválil i Severus Snape ale znejistěla. 

Nikdo si přece během jednoho dne nemohl všimnout, že jsou s Remem víc než přátelé.Byla to jen hloupá náhoda, že tě ti dva pubertální spratci dali dohromady zrovna s ním. Ujišťovala se.

Stejně tak se mohli podobně vyjádřit třeba o Severusovi a Trelawneyové. Ta představa ji rozesmála.

Po příjemně ubíhajícím dni si šla odpočinout do svého útulného pokoje. Přemýšlela o ní a Remusovi. Pořád tomu nemohla uvěřit.

Zatímco v bezpečí své komnaty zamyšlená Hermiona seděla za psacím stolem se šálkem horkého čaje v ruce, venku za dveřmi nervózně přešlapoval Remus Lupin. Pro jeho uzavřenou povahu neměl se ženami mnoho zkušeností, ale byl si jistý, že tahle je výjimečná. Sebral veškerou svou odvahu a tiše zaklepal na dveře ze světlého dřeva. 

,,Dále." ozvalo se zevnitř. 

Vstoupil do pokoje a jako zamilovaný, v lásce nezkušený puberťák spontánně prohodil