Aguamenti

1.4K 74 0
                                    


Zazvonil budík. Dívka se posadila a lenivě si prohrábla vlnící se vlasy. Zase se té malé zvonící mršce podařilo vytrhnout ji ze sna.  Byl to krásný sen. Nejkrásnější, jaký kdy měla. 

Seděla na dřevěné lavičce pod rozkvetlou vrbou. Byla o něco starší, než je teď a hlavu měla položenou na rameni muže, který seděl vedle ní. Neviděla mu do obličeje, ale naprosto jistě věděla o koho jde. Byla mu bezmezně oddaná a věrná. Cítila, že dokud bude mít tohohle muže po svém boku, zvládne cokoliv na světě. 

Hnědovláska popadla ručník a odebrala se do koupelny. Kapky vlažné vody dopadaly na její tělo a ona se stále ve svých myšlenkách vracela do onoho snu. Z koupelny vyšla ve sněhobílém županu. Postavila se k zrcadlu a kartáčem pročesala jeden pramen vlasů po druhém. Na hlavě si vykouzlila dlouhý francouzský cop.  Ze skříně vytáhla světlé šaty, jejichž barva připomínala červánky na ranní obloze. Už chtěla šaty obléct, když v tom se ozvalo tiché zaklepání na dveře. Podívala se na hodiny. Čtvrt na osm. I kdyby to byl sám Voldemort, mohl počkat aspoň až se nasnídá. Otevřela dveře a spatřila v nich muže ze svého snu. Vysoký, hubený muž s tváří plnou jizev. Mezi jizvami rozeznávala známý, kolena podlamující úsměv a blyštivé čokoládově hnědé oči. 

,,Remusi, co tady děláš tak brzy?" zeptala se své ranní návštěvy a župan si přitáhla více ke krku.

,,Jestli jsem tě vzbudil, tak se omlouvám. Jen jsem tě chtěl stihnout, než odejdeš." vychrlil ze sebe na jedno nadechnutí Remus Lupin. On už byl zřejmě na začátek vyučování připravený. Na sobě měl šedý svetr s koženými nášivkami na loktech a byl cítit svou příjemnou kolínskou. 

,,Mám pro tebe takový dárek." řekl trochu nejistě kouzelník a zatřásl malou krabičkou.  Mladá čarodějka, co stále ještě stála ve dveřích naproti němu se podivila.

,,Já ale nemám narozeniny.".

,,To není k narozeninám." zakroutil hlavou kouzelník a krabičku s bílou mašlí jí podal. Převzala balíček a odstoupila od dveří na znamení toho, že Remus může jít dál. Rozvázala mašli a odklopila víko. Zatajil se jí dech. V krabičce ležel zlatý řetízek s přívěskem ve tvaru vlka. 

,,Viděl jsem, jak jsi vystrašená z prvního dne ve škole, tak jsem ti koupil tohle. Je to takový talisman. Ten vlk tě bude chránit a nikomu nedovolí, aby na tebe vztáhl ruku." řekl Lupin a nervózně se podrbal na hlavě. 

,,Líbí?" ozval se, když Hermiona dlouhou dobu mlčela a jen si dárek prohlížela. Pak se mu vrhla kolem krku. To nečekal. Rozpačitě ji poplácával po zádech a srdce mu bilo jako na poplach. Přál si, aby ten okamžik nikdy neskončil. Po chvíli se od něj brunetka odtrhla a šperk mu podala.

,,Připneš mi ho?" upřela na něj svá zlatá kukadla. Vzal si ho od ní a bez zbytečných slov jí odhrnul cop na stranu. Ucítil jemu dobře známou vůni mandlí a skořice. Roztřásly se mu ruce, ale za chvíli už zlatý vlk visel Hermioně na krku. 

,,Moc ti děkuji. Je nádherný. Když teď ale dovolíš, musím se jít trochu zkulturnit. Mohla bych sice na svou hodinu jít v županu, ale moc autoritativně by to zřejmě nezapůsobilo." zasmála se.

,,Ale mělo by to úspěch." oplatil jí úsměv přítel a odešel z komnaty. Herm se zatočila hlava. Rukou nahmatala vlka na jejím hrudníku a  zlehka ho pohladila. Ze zasněného uculování ji probral až pohled na hodiny. Měla by si pospíšit.

O 25 minut později

Hermiona nervózně přešlapovala z místa na místo. Už jen pár minut a dovnitř se nahrne ta divá zvěř. Trochu ji zklamalo, že svou první hodinu nestráví s prvním ročníkem. Místo něj se bude muset spokojit s nebelvírskou bandou puberťáků ze šestého ročníku.  Její vlček na krku ji dodal odvahu. Otevřela dveře a vpustila studenty do učebny.Žáci zaujali svá místa .

,,Jmenuji se Hermiona Grangerová a dočasně zaujmu místo vaší profesorky Kouzelných formulí." představila se. Třída nejspíš vycítila její nervozitu a tak ji podpořili alespoň slabým potleskem.

,,Díky." usmála se Mia a mávnutím hůlky napsala na tabuli slovo ,,Aguamenti". Poodstoupila od tabule o kousek dál a zeptala se svých studentů ,,Je tu někdo, kdo by mi definoval kouzlo Aguamenti?" rozhlédla se po nich. Nikdo se dlouho nehlásil, ale potom se z rohu učebny ozvala dívka trochu svým vzhledem připomínající ufňukanou Uršulu. 

,,Aguamenti vykouzlí malou fontánku pitné vody." odvětila studentka. 

,,Správně. Jak se jmenujete?"zeptala se jí Mia.

,,Elladora Madleyová.". 

,,Výborně, Elladoro. Získáváte deset bodů pro vaši kolej." pochválila ji profesorka. Poté položila na stůl sklenici. ,,Aguamenti." pronesla a z hůlky vytryskl potůček vody.

Zbytek hodiny ubíhal téměř rychlostí světla.  Dokonce se několika málo studentům podařilo kouzlo hned napoprvé. Když zvonek oznámil začátek přestávky, Mia si oddechla. Čekala to mnohem horší. Když žáci opustili učebnu, sedla si uvolněně za katedru a v ruce tiskla svého vlka. Stejně jako ráno se vrátila myšlenkami do svého snu. 

Kéž by to byla realita...


Vlčí instinktyWhere stories live. Discover now