Host do domu, bůh do domu 1/2

787 37 3
                                    

V jeden slunný den, kdy se odpoledne pomalu začínalo měnit v podvečer se v hostinci U Děravého Kotle sešly dvě dívky. Jedna byla vysoká, hubená a její rusé vlasy jí splývaly do výše ramen. Druhá slečna byla o něco menší, než její kamarádka. Hubená postava a hnědé, do drdolu vyčesané kadeře z ní dělaly éterickou bytost,která udělala dojem, kudy prošla. Oči měla překrásné, ale unavené. Nebylo se vlastně čemu divit. V uplynulých dnech toho moc nenaspala a přes den si neodpočinula už vůbec. Nijak jí to ale nevadilo, protože její povinnosti byly více než příjemné. Budování nového domova, výuka bradavických studentů, přípravy na svatbu,... To všechno ji naplňovalo a dodávalo energii. 

,,Budeš překrásná nevěsta. Až tě profesor Lu...Totiž vlastně Remus uvidí, nebude mít slov." promluvila do ticha Ginny a pohledem sklouzla k naditém balíčku, který měla Hermiona položený vedle sebe na dřevěné lavičce. Byl obvázaný rudou mašlí a z nepatrné škvírky z něj vykukoval cíp bílé krajky.  

Hermiona neodpověděla. Jen se mírně pousmála a s očividnou touhou v pravdivost kamarádčina tvrzení ve sklopených očích své pečlivě zabalené svatební šaty mimoděk přikryla jemnou dlaní. 

,,Dnes se tam stěhujete natrvalo, že?".

,,Ano. Všechno je už zařízené." nadechla se vzrušeně brunetka a usrkla jakýsi nealkoholický nápoj, který jí hostinský Tom namíchal. 

,,Takže první noc v novém domě." zvedla jedno obočí Ginny a spiklenecky  na Herm mrkla. Ze života s šesti staršími bratry si odnesla hned několik věcí. Mezi ně patřila i přidrzlá bezprostřednost.

,,Ginny." sykla na ni Hermiona káravě a s ruměncem ve tvářích se rozhlédla po ostatních v krčmě. Zdálo se však, že nikdo z přítomných jejich rozhovoru nevěnoval nijak zvlášť velkou pozornost.

,,No jen se nedělej. To byla pořád svatá Hermiona sem, svatá Hermiona tam a podívejme se jak to dopadlo."ukázala se smíchem na bříško čarodějky sedící naproti ní. 

Hermiona se nepřestávala červenat a rukou si přikryla tu část těla, která ukrývala její malé děťátko. 

,,Ještě to na tobě ani není vidět. V kolikátém že jsi měsíci?" skrčila obočí Ginny a prstem přejížděla po okraji sklenice. Soustředěně hypnotizovala Hermionu, jako by uměla číst myšlenky.

,,Teprve ve třetím měsíci. Aspoň nebudu v den svojí svatby vypadat jako balon." zasmála se Mia a nějakým záhadným způsobem si vzpomněla na rok, kdy Harry nafoukl svou tetičku a ta pak odletěla. Při představě, že by se jí tohle stalo během obřadu se musela uchechtnout. 

...

Hermiona se po užitém odpoledni vrátila zpět do Bradavic. Remus měl zrovna doučování s nějakým žákem a tak se měl vrátit domů trochu později. To slovo "domů" v ní vyvolávalo pocit klidu. Vždycky pro ni byly domovem Bradavice a byla tedy ráda, že jim může být na blízku i nyní. Odemkla vstupní branku do zděného domku. Cosi za ní zašustilo a ona se s trhnutím otočila. Občas si připadala být paranoidní, ale z hlavy se jí stále nepodařilo vyhnat vzpomínku na tu kletbu, smrtijedy a...

,,Je tady někdo?" kvikla do přítmí a vytáhla hůlku. Chvíli se podezíravě rozhlížela okolo sebe. Nakukovala pohledem mezi zapadajícím sluncem ozářené stromy, které tvořily ten trochu strašidelný les a hledala někoho, kdo tam být neměl.

Musela se zasmát, když uviděla zdroj toho hluku. Z nedalekého křoví vylétlo šedivé ptáče a spokojeně odskákalo pryč. Na bydlení v lese si bude muset ještě zvyknout. 

Otevřela dveře od domu a unaveně odložila tašku, balíček i klíče na botník v předsíni. Vyzula se a pokračovala do ložnice, kde zavřela svatební odění do nejvyšší skříně. Přeci jen by je měl Lupin vidět až v den svatby. Posadila se na postel a přejela rukou po sametovém povlečení barvy nebeské modři. Zamyslela se nad tím, co v Děravém Kotli říkala Ginny a takhle s odstupem času jí to zase jako tak zlý nápad nepřipadalo. Ostatně kolik hezkých večerů osamotě jim do narození miminka ještě zbývá?

 Seběhla schody do kuchyně a začala hledat hrnec. Správnou skříňku našla až napotřetí. Zatím se v domě moc neorientovala a byla ráda, že do něj vůbec trefila. S úsměvem na rtech a tichým pohvizdováním se otáčela okolo kuchyňské linky ve snaze najít i ostatní nádoby potřebné k vytvoření výborné večeře bez použití kouzel. Pořád v ní zbýval ten kousek dítěte vyrůstajícího mezi mudly. Sekáčkem začala krájet zeleninu na malé kousky, vařečkou míchat vábně vonící omáčku v hrncích a dochucovat všechno okolo. 

...

Ve dveřích zarachotil klíč a do domu vešel Remus Lupin. V ruce tiskl několik papírů a koženou brašnu, která měla svá nejlepší léta dávno za sebou. Vypadal strhaně a pod očima měl kruhy nevyspalosti. Nutně si potřeboval odpočinout. Den proměny se nezadržitelně blížil a on potřebuje alespoň špetku energie. Jen co ucítil vůni, která se linula z kuchyně dál celým příbytkem, úlevně si vydechl a nechával se odreagovat atmosférou domácí pohody.  

Posadil se k jídelnímu stolu a zvědavýma očima si měřil onu krásku hbitě přebíhající od jedné pánvičky k druhé. Ona jeho přítomnost přes syčící hrnce nezaregistrovala a tak ji náhlé objetí zezadu od neznámého příchozího poněkud vylekalo. Lupin jí odhrnul dlouhé skořicové vlasy z šíje  a věnoval jí sladký polibek. 

,,Počkej, připálím to." zasmála se Hermiona a odtrhla se od vlkodlaka na moment, aby vařečkou párkrát promíchala tekutinu v hrnci. 

Lupina ale večeře zajímala podstatně méně, něž její výrobce. Dvakrát mávl hůlkou a v hrncích se rozkmitaly vařečky samy od sebe. Položil hůlku vedle sebe na stůl a beze slov se vrátil k započaté hře, kterou hodlal dohrát. Hermiona ho zaplavovala vlnou polibků a on její lásku opětoval. Rukou se nenápadně dostal k mašli za Hermioniným krkem a začal ji rozvazovat. Plátěná zástěra na vaření sklouzla po čarodějčině těle na zem jako nic. Možná už se v něm zase probouzel vlk, který měl každým dnem přijít ke slovu na celou jednu noc, ale to ho v tu chvíli nezajímalo. Hladil Hermionu po vlasech, po tvářích a i přes svůj nesmírný chtíč byl tak jemný a citlivý, jako vždy. Mia nehodlala nechat vše jen na něm a proto začala pomalu rozepínat Remusovy knoflíčky u košile , zatímco on jí přetáhl její černou blůzu přes hlavu.  Uchopil ji okolo pasu a jedním vyšvihnutím ji posadil na kuchyňskou linku před nimi. Vášnivě ho políbila a ruce zkřížila za jeho hlavou, přičemž lehce vískala jeho kaštanově hnědé vlasy. Když už se chystali pokračovat, kdosi je vyrušil.

Zvenku se ozvalo hlasité zaklepání na vstupní dveře a oba zkameněli. Remusovi uniklo jízlivé vydechnutí.

,,A takhle to je vždycky... Že by zase cvičná evakuace?" řekl a začal si zapínat flanelovou košili. Bezděčně si vzpomněl na jeho narozeniny a na Brumbála, díky kterému byli nuceni opustit své ložnice a vydat se na jeho noční cvičení.

Hermiona, která byla upravená rychleji seskočila na zem a vydala se ke dveřím, kde už čekala jakási žena. Její silueta se zračila v měsíčním světle a Hermionu na pár vteřin znovu přepadl ten špatný pocit spjatý s tou událostí v Bradavicích. Vytáhla hůlku a snažila se nahlédnout pod kapuci čarodějčina cestovního pláště. Marně. Zdálo se, že si ji nově příchozí prohlíží a neví, co říct. 

Pak ji konečně poznala.

Vlčí instinktyKde žijí příběhy. Začni objevovat