Vlčí instinkty

Slzy zoufalství

Dubnové odpoledne se táhlo ve znamení ošklivé bouřky a deště. Celý den byl ponurý, plný černých mračen. Hermiona se své osobní volno po vyučování rozhodla strávit u Hagrida. Remus se stále neukázal a Ginny se už přemístila do doupěte. Nechtěla být sama a tak zamířila do Hagridovy roubenky na školních pozemcích.

Jako malá k němu měla silnou citovou vazbu a to jí zůstalo do teď. Byl to vlastně takový přítel lomeno otec pro praktické účely. Jeho citlivé srdce a dobrosrdečná povaha ji vždy naplňovala pocitem, že je u něj doma a Bradavice by bez tohohle poloobra nebyly Bradavicemi. 

Schovaná pod teplým vlněným přehozem se i přes prudký liják dostala před domeček a zaklepala. 

,,Koho to sem zase..." ozvalo se zevnitř a s mohutnou ránou, která zřejmě značila o mužových krocích se otevřely dveře. Jen co spatřil Miu, na tváři se mu rozhostil široký úsměv.

,,Že se taky ukážeš." pokáral ji přátelsky. Gestem jí pokynul, aby si sedla na obrovskou židli a  zaujal místo naproti ní. 

,,Promiň, moc práce.". Zase se jí začínal zvedat žaludek, ale ustála to. Stále byla bílá jako stěna a v duchu se modlila, aby se jí konečně udělalo lépe. Nervy z oznámení těhotenství svému snoubenci jí na dobrém rozpoložení příliš nepřidaly.

,,Jsi nemocná? Vypadáš jinak..." zadíval se na ni podezřívavě Hagrid. Takhle ji neznal. Vždycky překypovala šarmem, růžolící tvářičky se jí vyjímaly pod nádhernýma očima a teď... Seděla před ním dospělá, očividně unavená žena.

,,Chtěla jsem ti to říct, protože jsi můj přítel a mám v tebe důvěru. Ví to zatím jen Ginny a omylem se to dozvěděl i Snape." řekla se sklopenýma očima a do bledých tváří se jí vmísila červeň. 

,,No tak to neprotahuj, trochu mne děsíš." naléhal.

,, Jsem těhotná. Já čekám miminko." stiskla mu obrovitánskou ruku láskyplně. Nevěděla, co říct dále, ale byla si jistá tím, že reakce jejího kamaráda může být jedině kladná.

,,Hermiono! Gratuluju." zakřenil se. Bylo na něm poznat, že si oddechl. ,,Remus musí být šťastnej chlap.". Se spisovou mluvou si nikdy hlavu nelámal a Hermioně se jeho bezprostřední, neotřelý styl komunikace moc líbil. Bylo to něco jiného, než od rána do večera tlachat s kolegy ve škole.

,,Ještě to neví. Chci mu to říct dnes." pousmála se a rukou si přejela po bříšku schovaném pod tenkým kabátem. Tělem se jí rozlévalo zvláštní teplo, když si uvědomila, že někde tam uvnitř i když zatím malinké a pouhým okem skoro neviditelné, čeká její malé miminko. Její a Remusovo...

,,Chápu, neboj. Nic mu nepovím, kdybych ho potkal." mrkl na slečnu. ,,Mimochodem krásnej prstýnek ti dal." ukázal na kroužek z bílého zlata. 

,,Děkuji. Také se mi moc líbí." přejela po šperku prstem.  

Obr jí nalil čaj a nabídl vlastnoručně pečené sušenky, které Mia se zdvořilostí odmítla. Seděli spolu ve vytopené chatce a dlouhé hodiny klábosili o životě, až se dívka zvedla se slovy, že na ni určitě čeká Remus. 

,,Držím palce." obdařil ji pousmáním Hagrid a doprovodil ji ven z roubenky.

...

Vešla do komnaty, když na posteli uviděla Lupinovu brašnu a pokojem se linula vůně jeho kolínské. Rozhlédla se po bytě ,ale nikde ho neviděla. Najednou ucítila na krku studený dech.