Vlčí instinkty

Lhát se nemá

Už uplynul skoro týden od Lupinova romantického gesta v podobě večeře. Plnými doušky si užíval svůj nový vztah s Hermionou Grangerovou a snažil se nemyslet na to, že někde venku číhá Voldemort se svou armádou a páchá čím dál tím větší zlo. 

Bylo sice trochu trapné, že svou lásku museli skrývat jako dva školáci, ale jinak to zatím nešlo. Stejně jako si Hermiona zatím střežila své panenství i přesto, že nastalo pár chvil , kdy bylo pro oba velmi těžké přestat, Lupin si stejně tak střežil své soukromí. Pár drbů se ale i přes jejich ostražitost stejně rozneslo. Serafina Coleová ze čtvrtého ročníku dokonce přísahala na svou hůlku a pět balíčků Bertíkových fazolek, že je viděla vášnivě se líbat pod schody do Velké síně. I profesoři si všimli náhlé změny jejich chování. Remus se více usmíval a vypadal o deset let mladší. Hermioniny zamilované pohledy se také nedaly přehlédnout. Většina z nich se chovala seriózně a jejich počínání nijak nekomentovala. Pouze Severus Snape si pro sebe nenechával štiplavé narážky typu ,,Kdy budu chovat malá vlčata, Lupine?".  Naštěstí tu pro ně byla komnata nejvyšší potřeby, která jim vždy dopřála alespoň chvíli soukromí. 

Jednou, když pozorovali na Astronomické věži hvězdy a Remus zaujatě Hermioně sedící na jeho klíně s rukou vískající  jeho kaštanové vlasy ukazoval různá souhvězdí a jako rozený hvězdář odříkával jejich názvy, Hermioniny oči utkvěly na kulatém měsíci.

,,Brzy bude úplněk." hlesla.

,,Ano, ale dnes ještě ne." pohladil ji po tváři Lupin a jeho rty spočinuly na Hermionině krku. 

,,Nemůže se ti něco stát, viď že ne?" zeptala se vystrašeně. O jeho přeměnách už věděla od třetího ročníku, ale až teď jí docházelo, jak je to nebezpečné.

,,Mio," zasmál se Remus. Vyvedlo ji z míry, že se v takové situaci může vůbec smát. 

,,Lykantropii mám od svých čtyř let a párkrát už jsem přeměnu zažil. Nebude to pro mne nic nového. " uklidňoval ji. ,,Díky Severusově lektvaru ze mě bude jenom unavený, starý vlk, který celou svou proměnu prospí. Nikomu tak neublížím." dodal ještě.  

Po těchto slovech se postavil a upřeně se na svou lásku zadíval. ,,Potřebuju , abys byla ten večer se Snapem. V případě dalších útoků tě nenechám samotnou, když budu pryč a nebudu tě moct ochránit sám.".

Dotčeně se na něj podívala. ,,Tvůj jediný problém je, že ve mně pořád vidíš třináctiletou holku, Reme. Pokud se srmtijedi objeví, chci bojovat. Nebudu se jenom tak koukat, jak je tam všechny povraždí!" zvýšila hlas.

,,Ne, ty rozhodně bojovat nebudeš!". Spíše než křik to připomnělo vlčí zavrčení. ,,Prostě budeš se Severusem a prosím už o tom nemluvme." ztlumil hlas na svou běžnou hlasitost a klidný tón. 

Vrátili se ke své původní činnosti a svět kolem nich pro ně neexistoval. Teď byli jen oni dva. Žádní smrtijedi, žádná Lykantropie. Jenom ona a on. 

Jejich malý, bezpečný svět jim ale kdosi narušil. Remus neuvěřitelnou rychlostí vytasil hůlku a rozhlížel se kolem. Při zjištění, že planý poplach způsobila Harryho sovička Hedvika se musel zasmát.  Převzal od ní vzkaz, který držela v zobáku.

,,Milá Hermiono, Milý Remusi,

Zítra v jednu hodinu odpoledne se uskuteční krizové zasedání F. Ř. 

Při této příležitosti vás zvu na oběd, který se bude konat na místě schůze.

S pozdravem