Sweet Pain brings Bitter Love (Bittersweet 3)

8

Sebastian

Započalo to jako cinkání. Poté však přešlo v hlasitý praskot, jenž se záhy proměnil v tříštění. Centimetry skla, mramoru, obsidiánu, trní a hradeb se začaly hroutit jako domek z karet. Stěny chránící hraběte Phantomhivea se rozpadaly.
Ciel seděl zmateně na přikrývkách, jeho oči se nevědomě plnily slzami. Byl v šoku, jistě. Ale nikoliv proto, že jsem mu prozradil své pocity. Jeho jediná ochrana před vnějším světem mizela, hořela jako list papíru i se všemi slovy nenávisti. Cit, z něhož žil po dlouhé roky, se ukázal být nedostatečný.
Upřel na mě pár nesourodých očí. V té dětské tváři se poprvé od okamžiku, kdy jsem ho poznal, zdály být patřičné. Zobrazovaly pravdu, jejíhož poselství se tak dlouho snažil vyvarovat, a nyní křičely pouze jediné slovo: Prosím.
Prsty ruky se rozevřely. Jeho drobná křehká dlaň se úpěnlivě tiskla k mé hrudi. A já jsem déle nedokázal odolávat. Přitáhl jsem prudkým trhnutím svého pána do náruče, zabořil hlavu do hedvábných vlasů, jako jsem toužil celé roky. Ale nezmohl jsem se na více než ta dvě drobná slova.
"Omlouvám se."
Jak jsem si mohl nevšimnout? Osoba, která se pro mě stala tou nejdražší, trpící s okovy na rukách a dýkou v srdci, ale i přesto jsem neměl nejmenší tušení. Zavázal jsem si dobrovolně oči, oslepil se z vlastního pohodlí. A nyní pociťoval poprvé tíhu slova 'vyčítka'.
Má předchozí slova byla lživá. Nestačí stát po vašem boku. Já zasloužím daleko více.