Sweet Pain brings Bitter Love (Bittersweet 3)

2

Sebastian

Ten okamžik, kdy chodidlo mého pána zcela neuvážlivě opustilo římsu okna, byl vypálen v mé mysli. Stále jsem neznal pravdu za tímto podivným úskokem. Mé nejpravděpodobnější domněnky nadále náležely tvrzení, že celý akt byl pouhá zkouška, snaha dozvědět se, jak bude má osoba reagovat.
Hlodaly ve mně však pochyby vyvolané předchozí událostí. Mladý pane, oč se snažíte? Děsit mě tímto způsobem hned dvakrát během tak krátkého času. Zraňoval mne do krve, ale narozdíl od ran utržených na tomto lidském těle jsem byl zbaven schopnosti zhojit je. Snad bych preferoval, pokud by mě udeřil přes tvář.
Dovolil jsem si do jeho pracovny vstoupit bez zaklepání. Zdál se být poslední dobou rozrušený, proto jsem ho sledoval ještě častěji než obvykle. Obavy, že by mohl učinit další neuvážené rozhodnutí, mne zneklidňovaly pravděpodobně více než jeho samotného.
Hrabě Phantomhive seděl jako vždy za svým stolem, ale ve skutečnosti se zde snad ani nenacházel. Jeho oči byly upřené kamsi mimo tento svět, jejich vždy jasná modrost ztrácela svou pronikavost. Ačkoliv by si zřejmě málokdo všiml, já ano. Ten pohled jsem znal z dávných dob, kdy jsem se pojmu 'láska' pouze hlasitě smál. A má hruď se svírala křečovitým bolem.
Tohle byl výraz člověka, jenž ztratil více než pouhou rodinu. Zoufale pátrající v temnotách po čemsi, čeho není schopen dosáhnout. Pohled ztracených, pro něž není návratu. Jako figurka, loutka na provázcích vedená vstříc smrti.
Nevšiml si mě a já jsem se ho nesnažil vyrušit. Přál jsem si mu pomoct. Ale odhalení skutečnosti, bylo by to opravdu to, co by mu pomohlo? O tom jsem pochyboval. Musel jsem být jeho sluhou, a jakožto komorníkovi mi náležela starost o jeho zdraví. Byl to jediný způsob, jak k němu přistoupit blíže přes vysoké bariéry, aniž by se dotýkal zbraně u pasu. Bylo mou povinností navrátit očím nenávistný lesk, stejně jako to byla má touha.
V okamžik, kdy se na mne jeho nezakryté oko zkoumavě zahledělo, nedokázal jsem se přimět k úsměvu. Přetvářka byla součástí mé osoby, avšak pouze vůči těm, kteří měli posloužit nečistotě mých zájmů. Ti, jimž jsem se chystal zabořit drápy do srdce a zuby do hrdla. A tím on již dávno nebyl.
Přitisknout hlavu k tvému krku a ruce kolem křehké postavy. To je jediné, oč by krvelačná stvůra stojící před stolem uzavřeným za neprostupným pohledem stála.
....

Když dveře pracovny zaklaply, měl jsem pocit, že neexistuje nic, co by mne ještě mohlo zlomit. Jeho slova... nerozuměl jsem a zároveň jsem si byl až příliš jasně jistý tím, co činil. Ve větru chladné noci pod okny zářivého sídla jsem nedokázal zachovat postavení. A to nemohlo někomu, jako byl Ciel Phantomhive, za žádných okolností uniknout.
Emoce jsou prokletá věc. Dostalo se jich každému stvoření, slabé lidstvo a všemocné démony nevyjímaje. Komu byly více na škodu? Lidské bytosti by bez nich byly schopné čehokoliv, oproti tomu z démonů by se staly pouze perfektní nástroje na zabíjení. Slabě jsem se usmál.
Ale my jsme byli v jejich potlačování tak dobří, že jsme již tohoto statusu dosáhli. Nemohli jsme být ostřejšími noži v rukách lidí než do této chvíle. Pouze pokud bychom se roztříštili, zlomili v ráně a zůstali jako hnisající úlomek v těle, dokud by ho otrava nezničila.
Právě toho jsem se obával nejvíce. Že mladého pána, toho chlapce, který si byl až příliš dobře vědom své moci a nemohoucnosti zároveň, bych nakazil tímto jedem. A dobře jsem znal pravdu. Neměl bych sílu odříznout napadený plod ani za předpokladu, že by musel být zničen celý strom.
Nečekaně jsem ucítil slabost. Mé nohy samovolně podklesly a přinutily mne opřít se o nejbližší stěnu. Překvapeně jsem zamrkal a zalapal po dechu. Je toto snad pokročilé stadium mých citů? Ovlivňují už i mou fyzickou stránku? Věděl jsem, že k tomu může dojít, ale jen stěží jsem si připouštěl možnost, že by celá situace mohla zajít tak daleko. Bylo to ohrožující. Pro mě i chlapce.
Jeho slova byla jasná. Dětská ústa hrála až příliš vyspělou hru a zatímco se v mysli rodil plán, prsty líně poklepávaly o stůl v nebezpečném gestu. Měl jsem nyní příležitost promluvit, avšak neučinil jsem tak, ačkoliv jeho poselství bylo očividné. On to věděl.