Kdo jsem ?

- 3 -

Ve škole to bez ní utíkalo hrozně pomalu, každou chvíli jsem se dívala na hodiny a počítala minuty do konce vyučování. Co máme vůbec za hodinu ? Matiku ? Hlavně se musím chovat přirozeně, nesmí na mě nic poznat...

Přece se mi nelíbí nejlepší kámoška, nemůže. Určitě ten sen nic neznamená, no tak jsem tam Katie líbala, to není nic tak hrozného... Nebo jo ? Nejsem do ní zamilovaná ? Nějaký důvod ten sen má... Budu se chovat jako obvykle, u Katii jsem byla mockrát, takže v pohodě...

Konečně zvoní ! Utíkám rychle ze školy a běžím rovnou ke Katii. Začínám být čím dál tím více nervózní. Doběhnu ke dveřím a krátce zazvoním.

Mám ji to říct ? Ale co když se naštve, nebo se se mnou přestane bavit ? To bych nepřežila... Nikdo neotvírá. Zkusím to znovu a o trochu déle. Pořád nic. Srdce mi hlasitě buší. Nestalo se jí něco ? Zazvoním ještě potřetí a modlím se, aby mi otevřela. Uslyším rychlé kroky.

,,Ahoj Riki, co ty tady ?"

,,Čau, chtěla jsem ti donést nějaké učení a zjistit jak se máš."

,,Jé ty jsi hodná, tak pojď dál."

,,A neruším tě nijak ? Že jsi tak dlouho neotvírala, tak jestli jsi třeba nespala."

,,Ne, já jsem měla puštěnou hudbu. Dáš si něco, vodu, kafe ?"

,,Ne dobrý díky."

Dojdeme k ní do pokoje a já si sednu k oknu na své oblíbené místo. Vytáhnu sešity ze školy a dám jí je do ruky.

,,Tohle jsme si dneska psali ve škole, hrozná nuda."

,,Díky, pak si to opíšu. Co jinak ? Nudila ses beze mě ?" usměje se. Ani nevíš jak...

,,No strašně, vůbec se to bez tebe nedalo přežít."

,,Ty kecáš! Já ti nevěřím ani slovo."
řekne a začneme se obě hlasitě smát. Říct, neříct, říct,neříct... Její pokoj mám snad radši než svůj pokoj v dětském domově. Trávím tady mnohem více času než "doma". Od té nehody, co se stala před 2 lety, tady jsem snad každé odpoledne.

,,Riki, spěcháš domů?"

,,Ani ne, proč ?"

,,Mohli bychom si třeba pustit nějaký film, celý den se tady nudím."

,,Jo proč ne, a tobě už je líp?"

,,Mnohem, zítra už jdu do školy. Tak já jdu do obýváku vybrat na televizi ten film, na co bys chtěla koukat?"

,,To je jedno, něco tam vyber."

V obýváků si sednu na gauč a Katii si sedne hned vedle mě. Sedí tak blízko, že cítím její vůni. Je tak krásná... Co to zase melu?! Katii vybrala nějakou komedii.

Normálně bychom se dívali na film a po skončení bych šla pomalu na autobus, ale neuběhlo ani 20 minut a Katie u toho usnula. Hlava jí spadla na moje rameno a já nevěděla, co dělat. Asi byla unavená. Chtěla jsem opatrně vstát a jít domů, ale nemohla jsem se pohnout, nohy mě neposlouchaly. Měla jsem najednou velké nutkání položit ji ruku kolem ramen... nakonec jsem to riskla udělat.

Čekala jsem, že se Katie hned probere, ale dál spala. Byla jsem ještě odvážnější a dala jí ruku kolem pasu. Byl to tak skvělý pocit se jí dotýkat, ale měla jsem strach. Pořád se nepohla.

Co kdybych ji políbila ? Ne to nejde. To nemůžu. Ale přesto... její rty byly tak blízko, stačilo by se pomalu přiblížit svými rty k jejím, chybí jen pár centimetrů, kdybych se pomalu přiblížila, třeba by se neprobudila. Představila jsem si, jaké by to bylo ji políbit, chuť jejich rtů. Já to zkusím! Už chyběl snad jen centimetr, slyšela jsem její dech a...

,,Čau Katie, už jsem doma!"

Zatraceně, Alex (Katii mladší brácha)! Rychle oddělám svou ruku z jejího pasu, odtáhnu se od ní a dělám, že pozoruji film. Katie se lekne, odskočí ode mě a nechápe co se děje.

,,Co se stalo ?"

,,N-o ehm... nic... jen si u toho usla" rychle zakoktám. Panebože, to bylo hodně těsný!

,,Né, fakt ?" usměje se a trošku zčervená

Mezitím Alex přijde do obýváku a usměje se na mě.

,,Jé čau Riki, ty jsi tu taky ?"

,,Ahoj, jo jsem, ale už musím domů."

,,Kvůli mě nemusíš, já stejně za chvíli odcházím, nebudu vás rušit."

,,To je dobrý, za chvíli mi jede autobus."

Rychle se zvedám z gauče, jdu do chodby a ve spěchu si obouvám boty a oblékám bundu. Doběhne mě Katie.

,,Promiň, že jsem usla, nechceš ještě chvíli zůstat a dokoukat ten film?"

,,Opravdu už musím. Tak zatím čau."

,,Nezlobíš se, že ne ? Já vím, pozvu tě na film a usnu u toho, ale já..."

,,Ne, nezlobím se, ale za chvíli mi jede autobus, takže stejně musím jít."

,,Tak se uvidíme zítra ve škole, jo ?"

,,Jo jasně, čau."

,,Ahoj."

Já se nemám zlobit ?! Vždyť jsem ji málem políbila! Musím rychle vypadnout nebo se zhroutím. Utíkám na autobus a po cestě domů přemýšlím, co se dneska vlastně stalo...

Ahoj, doufám že vás další kapitola bavila. Omlouvám se, že to tak trvalo, budu se snažit být aktivnější :)