𐌉 𝘳𝑒𝗆𝑒𝗆Ⱃ𝑒𝘳 ყ𝘰𝑢² 〔ന𝑢𐌉✝𝗂𝗏𝑒𝘳⳽𝑒²〕

9.

Rychle jsem si sedla na postel a každou chvíli je očekávala. Tihle samí dojeli i na místo k bývalé základně chvíli po nás a minuli nás. Pravděpodobně nás sledovali a šli po Stevovi, co něco nebo někoho hledá.

Ozvaly se asi za dvě minuty rány. Došlo mi, že to bylo od dveří ve vchodu. Leknutím jsem málem spadla z postele. Neměla jsem klíče od dveří, tak jsem narychlo vzala židli a zapřela jí pod kliku. Po chvíli zaznělo, jak vyrazili dveře a hlasité výstřeli. Zaslechla jsem zařvat Steva něco ve smyslu: Pozor, Same!

Panikařila jsem. Mělce dýchala snažila se dělat, že tam nejsem. Zajela jsem si rukama do vlasů a začala se rozhlížet, co použít na obranu a nebo čím se dostat pryč. Ani jsem se nenadála a už vyráželi dveře do mého pokoje. Ztuhla jsem a zděšeně se po dveřích podívala.

„Lily, tady!" zavolal na mě z balkónu Steve a ani jsem si nedokázala uvědomit, jak se tam dostal, ale pak mi to docvaklo.

Požární schodiště...

Vyběhla jsem směrem k němu a těsně potom se vyrazili dveře. Muži po nás začali střílet, když jsem se k Rogersovi dostala a ten mě hned nasměroval ke schodišti. Začala jsem po něm sbíhat dolů, ale byla jsem sotva v polovině a utrhlo se. Dopadla jsem na čtyři na zem, jako kočka, protože to byl sotva metr a koukla se nad sebe na Steva, co se díval za sebe na útočníky. Rychle jsem odběhla, protože už chtěl seskočit a taky to udělal.

Dopadl na zem, aniž by spadl a skryl se pod štítem, co měl celou dobu s sebou a nevšimla jsem si ho. Vyběhl za mnou, chytl mě za ruku a běžel se mnou pryč co nejdál. Nezkoušel se ani otáčet, aby ho netrefili. Za malou chvíli mi došlo, že všechny střely mířily jen na něj, nikoliv na mě.

Začal mi docházet dech a zpomalovala jsem. V tu chvíli u nás zastavilo auto, za jehož volantem seděl černoch.

„Nasedněte si. Dělejte!" křikl na nás a už jsme rychle do auta nasedli. Střela zničila zadní okno, kde jsem zrovna seděla a vyděšeně jsem vykřikla, když mě kulka škrábla na tváři.

„Same, jeď!" zvýšil Steve hlas a ten druhý na to dupnul. Rychle jsme se rozjeli pryč po dlouhé špinavé ulici plné odpadků. Pomalu jsem se divila, co je to za divnou čtvrť, kde jsme to teď bydleli.

Střely zmlkly, jakmile auto zahnulo za roh a mířilo pryč z města. Všichni tři jsme s klidem vydechovali a nebyli schopni slova. Museli jsme se vzdát všech věcí a zachránit si život.

„Doháje!" zaklel Steve a zajel si rukou do vlasů, za které si následně zatahal. Oba jsme se po něm nechápavě podívali a nevěděli jsme, co se děje. „Já tam nechal tu složku o Amber..."

**

Jeli jsme skoro půlku dne. Všichni tři jsme byli z cesty vyčerpání, ale věděli jsme, že nesmíme zastavit, kdyby nás Hydra sledovala. Byli jsme na cestě do Washingtonu, kde se nacházel dům našeho spolucestovatele.

Ani jeden z nás nebyl nijak zranění. Jen jsme během útěku pochytili nějaké škrábance a modřiny, ale jinak nic vážného.

Dojeli jsme k domu. Vystoupili jsme si z auta a ve večerním šeru došli k domu, který následně kamarád Steva odemkl.

„Zabydlete se tu. Oproti tomu bytu tady toho je víc," pozval nás dovnitř a rozsvítil. „Koupelna je v tamtěch dveřích." Předehnal Steva, co se zrovna chtěl zeptat a ukázal na dotyčné dveře v chodbě. Steve děkovně přikývl a šel tam. „Dáš si něco k pití? Máš hlad?" následně se mě muž zeptal. V tu chvíli mi zakručelo v břiše, takže mu to nejspíš stačilo jako odpověď a někam se vydal. Šla jsem za ním.

Došli jsme do prostorné kuchyně. Ukázal mi, kde se mám posadit, zatímco šel připravit horkou čokoládu a sušenky. Pravděpodobně nebyl na hosty připravený.

„Jsem Sam Wilson a ty?" položil muž přede mě hrnek s horkou čokoládou, zatímco si vzal svojí a začal z ní opatrně upíjet, aby se nespálil. Hrnek jsem si k sobě přitáhla blíž a obalila kolem něj prsty.

„Lily," odpověděla jsem mu a koukla na něj. Přikývl a podíval se po zrovna přicházejícím Stevovi v hnědých teplácích a bílým tílku, v němž se mu dokonale vykreslovali břišní svaly.

„Půjčil jsem si nějaký oblečení, nevadí?"

„Ne, stejně mi to bylo velký," mávl nad tím Sam rukou a podal mu nedotčený třetí hrnek, který Rogers s usmáním přijal. Oba se posadili ke stejnému stolu, u kterého jsem seděla já a začali oba spolu mluvit ohledně situaci, co se stala a nejspíš může ještě nastat.

„Kontaktuješ Avengers?" tázal se Wilson, když vytáhl svůj mobil a začal na něm něco hledat.

„Ne," zavrtěl Steven hlavou. „Nechci je do toho zatáhnout zbytečně všechny. Včera se mi snažila dovolat Natasha, ale kvůli špatnému signálu jsem se jí nemohl dovolat. Třeba zjistila něco nového ohledně Rumlowa."

„Myslíš toho blba, jak má zničenej celej ksicht?" utrousil Sam s poznámkou, kterou se pokusil Steve ignorovat. Nijak jsem se celou dobu do hovoru nezapojovala, ale jakmile řekli Rumlow, moje smysly zbystřily na nejvíc, jak to jen šlo.

„Ano přesně ten. Dělal s Piercem a Pierce ovládal Buckyho s tím druhým Winter Soldierem. Nat má podezření, že ten druhý Winter Soldier byla Amber, ale já tomu věřit nechci," Steve místo pití čokolády spíš sledoval její povrch, jak se pomalu vlní.

„Co ty víš. Kde byla ta Amber naposledy, než jsi skončil u ledu?" zeptal se ho Sam a zrovna dopil.

„V centrále, s kterou jsem se spojil těsně před pádem,"

„A dál? To nikde není nic napsáno, co dělala. Kde bydlela apod?"

„Ne. Když jsem byl za Peggy, tak mi řekla, že podepsala podíl na vzniku S.H.I.E.L.Du a pak se beze stopy vypařila. Phillips dal všechny informace o ní smazat, jakoby nikdy neexistovala. Ani v muzeu o ní nic není," zakončil Steve vyprávění a skončil.

Sam se na něj nechápavě díval, zatímco Steve konečně upil.

„Ty jsi jí měl hodně rád, co?"

„Já jí neměl rád, Same," zvedl Steve pohled od hrnku a podíval se na něj. „Já ji miloval..."