Carol&Joy

16

Cesta ke mně probíhala poklidně, povídali jsme si a smáli se. Jenže jsem pořád měla v břiše divný, motýlí pocit, který jsem ještě nikdy nezažila. Byla jsem nehorázně nadšená, že se naše první, a doufala jsem, že ne poslední rande takhle vydařilo. V duchu jsem skákala do vzduchu a tleskala. Po velice složitém navigování jsme konečně zastavili před mým domem, a ani trochu se mi nechtělo ven. Zaprvé tam byla zima, zadruhé mi s ním bylo hezky. Nemohla jsem uvěřit, že to uteklo tak rychle. Zrovna když jsem se mu chystala odpovědět na otázku, nahnul se ke mně nebezpečně blízko. Cítila jsem, jak se mi nehorázně zrychlil dech. Nenápadně jsem vytřeštila oči a snažila jsem se nepanikařit. Než jsem něco stihla udělat, tak přitisknul svoje rty na ty moje. Poté se mírně odtáhl a povytáhl obočí. Vůbec jsem netušila, co mám dělat. Měla jsem se k němu natisknout, přesně tak jak to dělají všechny ty holky ve filmech? Nebo odejít a nechat ho tam? Místo toho jsem jen zrudla.

„Jsi v pohodě, Joy?" zeptal se mě už po druhý za dnešek.

Nejistě jsem přikývla. Samozřejmě že nejsem v pořádku. Právě mě políbil jeden z nejhezčích kluků, co existoval. Potřebuji to všechno okamžitě říct svému týmu.

„Jsem v pohodě. Jen jsem to vůbec nečekala," pokusila jsem se o úsměv.

„Omlouvám se, zda jsem tě rozrušil. Nechtěl jsem," zazubil se na mou maličkost. „Tohle rande bychom měli někdy zas zopakovat. Co myslíš?"

„Ano," vypískla nadšeně jsem. „Teda jistě," opravila jsem se a pokusila jsem se zachránit zbytky své důstojnosti.

Vyskočila jsem z auta a zamávala mu. Gigi s úšklebkem zvedl taky ruku na rozloučenou a já jsem mohla v klidu dojít domů. Na zahradě jsem si zatančila taneček radosti s mojí fenkou, která sice netušila co se děje, tak hopsala též. Vevnitř jsem nikoho nenašla, a tak jsem usoudila, že rodiče byli pryč. Takže jsem mohla nerušeně započít skupinový hovor s Blair, Carol a Thomasem.

Láska je někdy tak moc slepá.

Přesáhli jsme dva tisíce podívání. Moc vám děkuji! Jsem za vás vděčná. Co jinak zatím říkáte na Gigiho?