Carol&Joy

6

Velikonoční prázdniny jsem strávila většinu času sama, s rodiči nebo někdy s Blair a Thomasem. Na dům, ve kterém bydlela Carol, jsem se nechtěla ani podívat a odmítala jsem všechny pozvánky k nim. Naše rodina nikdy Velikonoce bůhví jak neslavila. Mamka prostě jenom koupila čokoládové vajíčka, aby se neřeklo, a na osudný den jsme dělali, že nejsme doma. Takže jsem si pak mohla vyrazit na výstavu, zajít si do McDonaldu a jít si zaběhat. Pohodička a klídek. Teda pokud jsem náhodou nepotkala moje bývalé spolužáky nebo Carol. To se ve mně vařila krev a otočila jsem se či jsem přešla na druhý chodník.

Nástup do školy po prázdninách nebyl velkolepý. Avšak doufám, že to nikdo nečekal. To mi měla, bohužel vynahradit moje sousedka, jež začala chodit se mnou do třídy. Všichni se na ní, tak obdivně koukali. Jenom já a Blair jsme znaly krutou pravdu. Překvapivě se jejími kamarádkami staly královny střední. Trošku jsem jí litovala, protože až zjistí, kým vlastně Carol je, udělají s ní rychlý proces. Stejně jako s Deanem. Tak moc mi chyběl. Přesně proto jsem zpřetrhala vztah s ní, ale přáteli na Facebooku pořád jsme.

Přišla jsem o svoje cenné peníze. Jelikož jsem zase prohrála sázku, nová kuchařka vydržela v jídelně déle, než jsem očekávala. Blair spěchala za Thomasem, takže jsem zůstala sama na nádraží. Vytáhla jsem svůj telefon a spustila přehrávač hudby. Za nějakou dobu se tu objevila Carol se svojí novou partou a hlasitě štěbetaly, až jsem to slyšela i přes sluchátka. Chvíli jsem přemýšlela, co tu vlastně dělají. Pak jsem si uvědomila, že Carol pojede se mnou autobusem, dokonce půjde skoro stejnou cestou. Vyděšeně jsem zamrkala a potřásla hlavou. Když už konečně přijel bus, tak se na mě ta blondýna ani nepodívala. Jen si arogantně stoupla do fronty. Aspoň se mnou nechce navazovat přátelství a ušklíbla jsem se nad tou představou. Po příjezdu do naší vesnice jsem vystřelila vesmírnou rychlostí z dopravního prostředku a šupala domů. Radši jsem se neopovažovala ohlédnout kvůli pohledu, kterému bych musela čelit. Až za dveřmi svého domova jsem se mohla pořádně nadechnout.

Jak já jsem to byla hloupá.