Louis Vuitton// k.th. x p.jm.

Louis Vuitton - 5

-----

Odepsal jsem mu a poté dotáhl svůj obrovský kufr až na chodbu. Ruce se mi strašně třásly, ale i přesto jsem na tváři držel nefalšovaný úsměv. Konečně mám možnost se vytrhnout z toho stereotypního života a zažít něco nového. Po měsících strávených v posteli se zataženými závěsy jsem měl možnost nakouknout ven a začít žít jako normální člověk. Nové prostředí mi vždy pomohlo, tak snad tomu tak bude i teď.

Jak pan Ghesquière řekl, tak i udělal. Za chvíli u mých dveří opravdu zazvonil milý a celkem pohledný muž, který mohl být od pohledu jen o pár let starší než já.

,,Opravdu nevím, jaký pozdrav použít," bylo první, co mi řekl, ,,dobrý den nebo dobrý večer by bylo blbé, protože je půlnoc, ale zase Vám nemůžu říct dobrou noc, že?" Řekl se spoustou energie a vesele se přitom usmíval.

,,Jo, a-asi jo," tiše jsem se zasmál a poškrábal se na zátylku.

,,Jinak jsem Jung Hoseok, asistent pana Ghesquière," podal mi ruku, ,,poletím s Vámi i šéfem do Paříže. Taky se tak strašně těšíte?"

S úsměvem jsem přikývl a počkal, až vezme můj kufr.

,,Moc, ještě nikdy jsem v Paříži, no vlastně v žádném evropském městě, nebyl. Bude to něco nového, konečně. Už mě nebaví chodit pořád po těch stejných ulicích Soulu."

,,Chápu," řekl s zářivým úsměvem na tváři, ,,člověk občas potřebuje změnu. Já se nejvíc těším na svou přítelkyni, se kterou se tam mám setkat. Neviděl jsem ji už skoro půl roku. Strašně mi chybí její rozkošný úsměv, tvářičky, ten upřímný pohled plný lásky. Je perfektní. Dal bych cokoliv, jen abych ji mohl vídat častěji. Jmenuje se Claire, což vlastně znamená něco jako světlo či záře. Ona je opravdu má hvězdička na temné obloze. Mám takové obrovské štěstí."

Kéž bych i já měl někoho, kdo by o mě vyprávěl tak hezky, jako právě Hoseok o své dívce. Když vzpomněl ten rozkošný úsměv, a tváře, vybavil se mi Jimin. Člověk, který si jako první získal mé srdce. A taky jej jako první zlomil.

,,Ah, to je hezké," vydechl jsem s úsměvem a zamkl za námi dveře. ,,Ta dívka je jistě opravdu šťastná. Jen málo lidí, si svých partnerů váží tolik jako právě vy."

,,Věřte mi, že je to vzájemné," řekl a zmáčkl tlačítko napravo od výtahu, aby jej přivolal, ,,stačí, abych na ní jen pomyslel a všechna špatná nálada je pryč."

Až do doby, než jsme přišli k autu, o své přítelkyni nezavřel pusu. Pořád to bylo jen Claire sem a Claire tam. Neříkám, že mi to vadilo, jen jsem jim strašně záviděl. Měli takové štěstí. Oba.

,,Máte opravdu všechno, pane Kim?" Ujišťoval se ještě pan Ghesquière, než dal řidiči rozkaz k odjezdu. Všechny věci jsem si kontroloval nejméně milionkrát, takže jsem si mohl být jistý, že mám opravdu vše, co potřebuji.

-

Takhle pozdě na letišti moc lidí nebylo, takže ani fronta na odbavení nebyla moc dlouhá. Všichni tři jsme dostali své palubní lístky a mohli konečně jít přes bezpečnostní kontrolu až do bezcelní zóny, kde jsme se usadili poblíž bufetu a skrze obrovská okna sledovali, jak venku ve tmě přistávají či vzlétají letadla.

,,Omluvte mě," usmál jsem na pana Ghesquière, ,,slíbil jsem svému kamarádovi, že mu z letiště zavolám."

,,Samozřejmě, jen běžte," řekl s úsměvem a dál popíjel tu předraženou kávu.

Odešel jsem o kousek dál a vytočil SeokJinovo číslo. Byly už dvě hodiny ráno, ale i tak můj hovor přijal.

,,Tak co, povídej? Jak je na letišti?'' Řekl nadšeně a tiše se zasmál.

,,No, celkem fajn," uchechtl jsem se, ,,ale zjistil jsem, že letíme první třídou, chápeš to? Dostanu malý ručník, kartáček na zuby a budu sedět na tom místě, které se dá tak skvěle polohovat, takže si můžeš i lehnout. A taky je tam spousta místa na nohy!"

Z druhé strany se ozval pouze smích a tiché zamručení.

,,Měl bych se trochu klidnit, Joonie usnul při čekání na tvůj hovor a teď je tu rozvalený přes celý gauč s hlavou v mém klíně. Bude zábava, až se ho budu snažit dostat do postele. Stejně se mi ho podaří vzbudit, chudáčka. Nemá moc tvrdý spánek."

,,Neboj, určitě to nějak zvládneš," pousmál jsem se a posadil se na jeden z gaučů. ,,A i kdyby, tak jen uvidíš jeho rozespalý obličej, nic strašného."

,,Je strašně sladký, když se vzbudí," vydechl Jin, ,,vždycky zmateně kouká kolem a má pootevřenou pusu. Dokonalost."

,,To věřím," uchechtl jsem se a protřel si oči, ,,no, budu končit, za chvíli budeme nastupovat do letadla. Měj se hezky, hyung, sladké sny."

,,I tobě, Tae. Nezapomeň se ozvat, až přistaneš, ano? Hodně štěstí a hezky se vyspinkej."

S tím jsem hovor vypnul a pomalu se vrátil zpět k Hoseokovi a panu Ghesquière.

,,Za dvacet minut bude možné nastoupit do letadla," informoval mě Hoseok, který momentálně žvýkal nějakou bagetu, co si koupil v bufetu kousek od nás.

No, asi si tu ještě chviličku posedím.

---
Snažila jsem se rychle napsat novou kapitolu, jelikož zítra (vlastně už dneska, heh) odjíždím na lyžák a opravdu nevím, jak to tam bude s připojením nebo časem :/

-> Napadlo mě, že bych udělala jednu z těch BTS x reader knížek. Všechno by to byly jednodílovky a každá z nich by byla inspirována nějakou písničkou ^^

Vyplatilo by se něco takového psát?
A pokud ano, jak by se vám to četlo líp?

a) Viděl, jak beru jeho oblíbenou knihu z police.

b) Viděl, jak bereš jeho oblíbenou knihu z police.

× Pokud by o to někdo stál, jednoduše mi napište do zpráv, nebo sem do komentářů, něco takového:

Název písničky (skupina/zpěvák) x jméno člena BTS

Dobrou noc~ ^^