SUPERNATURAL III.

Amy POV

Okna kolem nás se roztříštila. V tu chvíli jsem se sklonila a rukama si překryla obličej. „Si v pořádku?" zeptal se Dean a já si všimla že oba máme pár malých střípku zabodaných do kůže. „To musela být Mal" ozval se Sam a utíkal ven „Zůstaňte tady!" ještě na nás zahulákal a už ho nebylo. „Počkej, tady máš ještě jeden střep" řekl Dean a z vlasů mi vytáhl velký kus skla. „Bobby? Elso?" rozhlédla jsem se po mísnosti. „Jsme v pohodě" řekl Bobby.
„Ukaž mi to" řekl jsem Deanovi a srolovala jsem mu rukáv na košili, protože byl pořezaný „Zažil jsem i horší" mrkl na mě a já se usmála. Jemně jsem ho po ruce pohladila a soustředila se na léčení. Když jsem se poté na ruku podívala, rána zmizela. Mezi tím co já jsem se věnovala Deanovi, Castiel léčil Bobbyho a Elsu. Zajímavé bylo, že mě to vždycky tak dlouho trvá a jemu stačil pouhý dotek. Když přišla Malia vypadala unaveně „Co kdyby si udělala čaj Elso?" navrhl Bobby přátelským tónem. Elsa mírně nuceně přikývla a zmizela v kuchyni. „Tak co teď?" zeptal se Sam, který byl zjevně taky mírně pořezaný. „Podívám se ti na to" pokusila jsem se o úsměv. „Castieli, zvládneš něco udělat s těmi okny?" podívala jsem se na anděla a uvědomila si ten průvan a chlad co byl v domě „Pokusím se" přikývl a pozvedl obě ruce. V tu chvíli se všechny střípky kolem nás pozvedli a začaly se skládat do oken. Všichni jsme na to zírali jako omámení. Bylo to zároveň děsivé, ale taky krásné.
Když jsem vyléčila Sama všichni jsme si posedali až na Castiela, ten trval na tom že bude stát. „Andělé trvají na tom, abych Amélii odvedl do bezpečí" řekl z ničeho nic. „Nikam nejdu" zakroutila jsem hlavou. „Si jedna z důležitých pečetí. Pokud tě neodvedu já, tak sem příjde Uriel a věř mi, ten nebude tak citlivý jako já" zapřel se o židli. „A co kdybych tady pro ní měl také bezpečné místo?" zeptal se Bobby a tím si zasloužil pozornost nás všech. „Bude snažší když Vám to ukážu" vydechl a vstal od stolu. Všichni jsme ho následovali do sklepení. Abych pravdu řekla nikdy jsem neměla žádnou tendenci Bobbyho dům prohledávat, ale tohle bylo něco. Zastavil nás před dveřmi, které vypadaly jako dveře od trezoru. Pomalu zatočil klikou a otveřel. Naskytl se nám pohled na malou místnost útulně vybavenou. Všude po stěnách byli nakreslené znaky, proti démonům a na podlaze byla jedna velká demonská past. „Páni" vydechla jsem „Pokud se nám bude zdát, že se z Amelie stává bezcitná a bezduchá, tak jí sem zavřeme. Nic se z této místnosti nedostane ven a ani dovnitř" objasnil a vítězně se podíval na Castiela „Nevím jestli na tohle andělé přistoupí. Nikdo ani neví jestli to bude fungovat" řekl klidným hlasem „musí to fungovat. Nebo co byste s tím dělali vy?" zeptal se Dean, který dost netrpělivě přešlapoval za mými zády. „Vzaly bychom jí do speciálně upravené místnosti, kterou jsme vytvořili. Zkusím tedy navrhnout andělům toto. Pokud budete držet Amélii co nejvíce při emočních smyslech a její duši tady na povrch, necháme vám jí tady. Pokud by se ale situace zhoršila. Zavřeme jí tady u vás s tím, že k vám budu docházet a budu se v ní snažit vyvolat jakékoliv emoce. Pokud vaše klícka nebude fungovat, bude do konce této bitvy Amélie u nás" tenhle plán už byl přijatelnější. Nevěděli jsme jestli můžeme andělům věřit, ale bylo to teď jediné co jsme měli.
„Nemůžu tady jen tak sedět. Jsem teď zvyklá pracovat a ne sedět na zadku. Jdu se podívat po nějakém případu. Mohli bychom to udělat jako za starých času" usmála jsem se na Deana a přitom dopila čaj, který uvařila Elsa „A můžu jet s Váma?" rozzářily se oči Else. „To není dobrý nápad" kroutil hlavou Bobby „Souhlasím s Bobbym" řekla Malia a Sam souhlasně přikyvoval „Já myslím že je" vstala jsem „Chceš jí snad vystavit nebezpečí?" zvedla pohled na mě Malia „Když jsme byly dětmi taky se nás nikdo neptal jestli chceme lovit. Elsa to chce. Jenže zatím neví do čeho se pouští. Teď má šanci být u toho a vidět jestli na tohle má žaludek. Pokud bude spokojená její výcvik bude pokračovat. Pokud ne, bude tady u Bobbyho a bude nám vždy hledat informace a bude pomáhat Bobbymu" odpověděla jsem „Amy má pravdu. Navíc s náma bude v bezpečí" postavil se za můj názor Dean a já se na něj vděčně usmála. V tu chvíli mi nadšeně skočila okolo krku. „Děkuju"