SUPERNATURAL III.

Amy POV

Seděla jsem na posteli a neustále se snažila ze sebe dostat co jsem viděla. Zvedla jsem se a začala uklízet Elsyn nepořádek. Přesto že tady bylo poměrně uklizeno, tak jsem musela něco dělat, abych to vyhnala z hlavy. Především ten poslední pohled mámy. Někdo znovu zaklepal. Protočila jsem oči a šla si znovu sednout na postel. ,,Amy mluv se mnou" hulákala na mě sestra. Neměla jsem chuť odpovídat a tak jsem si na uši dala sluchátka. Po deseti minutách to Malia vzdala a a já si oddechla.
Po půl hodině to přišel zkusit někdo další. Dean. ,,Amy" své jméno jsem dnes slyšela tak po sté. ,,Amy udělal jsem ti jídlo. Otevři ať ti to můžu dát" řekl a já váhávě shodila nohy z postele. ,,Nemusíme spolu mluvit o tom co se stalo. Nebo nemusíme mluvit vůbec. Jen si vem to jídlo prosím" zaškemral. Nakonec jsem se zvedla a nejistě otevřela dveře ,,Díky bohu žiješ" řekl tiše a přitom se zasmál. Shlížel na mě starostlivým pohledem a přitom se mu trochu zvedali koutky úst. Nakonec se protáhl tou malou škvírou jako kočka a tác s jidlém položil na noční stolek. ,,Vypadáš líp" usmál se ,,Dík" pokusila jsem se mu úsměv opětovat. ,,chci jen aby si věděla, že kdyby sis chtěla promluvit, tak jsem tady" řekl ale jeho pohled mluvil za vše. Nevím co to do mě vělo, ale skočila jsem mu kolem krku. Když kolem mě obmotal své pevné paže, cítila jsem se o něco lépe. Zavřela jsem oči a z hluboka se nadechla. Najednou jsem měla pocit, že je všechno v pořádku. ,,Už je dobře" konejšil mě. ,,Ale toho anděla si zmákla dost dobře" zasmál se a mě to nedalo a zasmála jsem se taky. ,,Vzal mě do minulosti" zašeptala jsem ,,do dne kdy zemřela Maliina matka" pokračovala jsem ,,Ten anděl mě nutil dívat se až do konce" vzlykla jsem ,,Panebože" vydechl a stiskl mě o to pevněji.

Ráno jsem se probudila ve své posteli v Deanově objetí. ,,Dobré ráno" pozdravil mě a usmál se ,,Ahoj" pozdravila jsem ho na oplátku. ,,Tak co? Už si se změnila na bezcitnou mrchu?" Zasmál se ,,Kdo ví" pokrčila jsem rameny. ,,Každopádně co s tím budeme dělat? Castiel je parchant, ale o nastávající apokalipse by nelhal" podívala jsem se na něj. ,,Na něco příjdeme. Tak jako vždycky" řekl a pak se vyhoupl nade mě . Polilo mě horko. ,,Víš ale něco ti musím říct" najednou vypadal lehce nervózně. ,,Ano?" Zeptala jsem se téměř neslyšně ,,Tohle mi nikdy nešlo. Možná bude snažší když ti to ukážu takhle" sotva to dořekl naklonil se ke mě a políbil mě. Mé rty začaly okamžitě spolupracovat. Svou rukou zajel pod má záda a tím mě více přitiskl blíže k němu. Rukou jsem ho po krku a druhou jsem mu zajela do vlasů. S ním mi najednou bylo tak dobře, jako bych alespoň na malou chvíli zase byla celá. Nejlepší na tom bylo, že tohle nebylo libání které by nás dovedlo k tomu co naposled. Tohle bylo o vyjádření citů. Až teď jsem si uvědomila že mi to chybělo a jak moc jsem to potřebovala. Když se odtáhl na tváři měl široký úsměv..,, Asi bychom měli vstávat" řekla jsem s posmutnělým výrazem ,,Chceš jít dolů a předatírat, jakože nic?" Zajímalo ho a já zakroutila hlavou. ,, pokud příjde Castiel, tak aspoň uvidí že lidé mají i jiné emoce než vztek nebo smutek" řekla jsem a on se zasmál ,, Ano? A jaké?" Zeptal se a já se rty otřela o jeho ,,Nejsem si jistá" provokovala jsem ho. ,,Já ti dám že si nejsi jistá" podíval se na mě opovážlivě a začal mě lechtat na břiše. Začala jsem se strašně smát ,,Deane!" Vyjekla jsem když se u mě v pokoji objevil Castiel a zíral na nás. ,,Proboha Castieli, to tě neučili klepat?" Otočil se okamžitě Dean ,,Přišel jsem kuli tomu, že dalších pět pečetí bylo zničeno" řekl Castiel bez mrknutí. Zděšeně jsem se podívala na Deana a on mi můj pohled opětoval.
Sešli jsme schody a to co sem uviděla mi vyrazilo dech. Vánoční výzdoba. Úplně jsem zapomněla že jsou Vánoce a nečekala jsem že je budeme zase slavit. V kuchyni už všichni ostatní snídali. Když uviděli mě a Deana vypadalo to že jsou spokojení, jenže když se nám za zády objevil Castiel jejich úsměvy zamrzly. ,,Další pečetě jsou zničené" vysvětlila jsem důvod jeho přítomnosti ,,Kolik?" Zeptal se Bobby ,,Dalších pět" odpověděl Castiel ,,Co můžeme dělat?" Zajímala se Elsa. ,,Ty nic!" podívala se na ní káravě Malia a Elsa si uraženě skřížila ruce na prsou.,, Jedinné co prozatím můžeme dělat je bojovat a především udržet tady Amelii u emoci, protože to je jedna z těch důležitých pečtí. Ale možná dojde i na nejhorší" řekl Castiel a já se podívala na Castiela ,,Nemám ted důvod vypínat emoce" stiskla jsem Deanovu ruku. ,,To možná ne, ale zjistili jsme že část tvé energie jde směrem k peklu. Obáváme se že někdo ze spoda tahá za nitky"