Mé jméno je Sebastian [DOKONČENO]

40.

V tu chvíli něco zašustilo v keřích několik stop od nich.
Jack, Sam i Sabrina sáhli po zbraních a celá skupinka utichla.
~~

Všichni na stromech se přikrčili, Sam z něj seskočil a přiblížil se potichu ke keři a narušiteli. Listy znova zašustily a z keře vyběhla srna.
„Na ní!!" zakřičel Jack a rozběhl se za vyplašenou srnou s nožem.
„Zřejmě máme večeři." usmál se Sam a rozkřikl se na ostatní.
„Co tam tak sedíte jak PECKY? Běžte!" a sám se rozběhl za běžícím zvířetem na druhé straně a za Jackem, který ho pronásledoval.

Uštvanou srnu dohnali za pár hodin.
Ti nejmladší, co se rychle unavili zůstali se starším hnědovlasým chlapcem, který se těch menších ujal. Trvalo než se zase setkali, ale úlovek byl více než slibný. Zabil ji Sam se Sabrinou, která byla v lese jako doma. Jack ji dotáhl k nejvyššímu a nejtlusčímu stromu, na který by si mohli večer vylézt a ukrýt se. Ti menší, ještě nezkušení, přesto ulicemi zoceleni sbírali větvičky, kůrů stromů, suchou trávu a listy... Všechno, co by mohlo hořet. Sabrina seděla na mokré trávě s hlavou kdesi v oblacích.
Její oči, z něž jedno jí už nepatřilo, sledovaly oblohu. Hnaly se po ní mraky, ptáci, kteří se stěhovali zase o kus dál.
Sam vedle ní ořezával tlustou větev do špičky, protože se rozhodl vyrobit provizorní rožeň, na který by pověsily srnu, kterou Jack podle zkušeností z cirkusu zbavil kůže.
„Umíš rozdělat oheň?" zeptal se Sam a koukl jedním okem po Sabrině.
„Znáš mě..." mykne rameny dívka, kterou Sam vytrhl z myšlenek.
„Takže bys ho mohla rozdělat." zabručí Jack a souhlasně kývne pa chlapců vedle něj.
Sabrina si nechala pro sebe jedovatou poznámku, že není služka, protože jí to ty chvíle připomenulo, a raději poslechla.

**
Hnědovlasý kluk jménem Ron, podle slunce a jeho umístění odhadl, že bídě něco kolem dvou hodin. Dva klacky ve tvaru "Y"  a jedna tlustá podlouhlá větev tvořily rožeň. Na něm za zadní a přední nohy přivázané k sobě visela srna zbavená kůže, jinak v celku.
Byli připravení sníst i kosti vzhledem k tomu, jaký měli všichni hlad.
Deset lidí a jedna srna. Jindy by se ti nejzdatnější a ti, co ji ulovili rozdělili mezi sebou a zbytek by nechali o hladu.
Jenže je něco k sobě táhlo. Byli zloději, všichni společně v lese, "zaměstnání" ve tvrzi vrahů. Byli víceméně rodina.
Museli držet pospolu. Oheň, který rozdělala Sabrina s pomocí Rona oheň, který teď plápolal pod srnou a plameny pomalu pekly maso.
Všem se už sbíhaly sliny.
Mezitím si povídali, u čehož Sam pomalinku otáčel srnou.

„Jak se vlastně jmenuješ?" podíval se malý chlapec ve věku zhruba dvanácti let na Sabrinu. Měl nazrzavělé vlasy, pihy na nose a oříškově hnědé oči. Jeho horní ret hyzdila bílá jizva táhnoucí se přes ústa.
„Mé jméno je Sabrina." odvětila a sledovala oheň praskající a prskající kousek od ní.
„Já se jmenuju Zek, tohle je Zola, Mike a Sira. Vyrůstáme spolu, co si jen pamatuju." usmál se a přitom ukazoval postupně na své mladé přátele - na kluka se skoro až bílími vlasy a šedýma očima, na dívku s krátkými černými vlasy a stejně tmavýma očima, na chlapce s hědýma očima a plavými vlasy a v neposlední řadě na děvčátko, které vypadalo ze všech nejmladší, se zelenkavýma očima a blonďatými vlasy rozcuchanými do všech směrů.
Sabrina pokývala hlavou a seznámila je se Samem, velitelem Jackem, s Ronem, s kterým se taky před chvíli seznámila a s malou Lizzy, kterou podle všeho Sam znal.

Zbytek dne proseděli u ohně, který udržovali i přes noc. Dosyta se najedli srnčího masa a šli spát. Někteří na strom, jiní v kupkách listí a mechu, který si obstarali. Čveřice nových velitelů - Sam, Sabrina, Jakck a Ron, si naplánovali hlídky, aby udržovali oheň, u něhož se choulili a hlídali před nepřáteli, kteří je mohli pronásledovat. O vodu naštěstí neměli nouzi. I tudy totiž protékala ona říčka, která všechny až na Sabrinu, jež měla hlídku ukolébala svým tichým šuměním ke spánku.