Mé jméno je Sebastian [DOKONČENO]

20.

Seděl tam snad ještě několik minut, než se rozhodl vrátit se na místo, které si s Velitelem domluvili.
Zrovna přeskakoval budovu, když si někoho pod sebou všimnul.

Stáli tam dva muži.
Sebastiana si ani nevšimli, za to chlapec si je stihl prohlédnout od hlavy k patě.
Byli ozbrojení a černovlásek si byl jistý, že právě tyhle hledali.

I když boty, co v armádě mu přidělily nebyly lehké ani náhodou, i s tímhle si chlapec poradil.
Ale přesto mu zavázely a když udělal krok dopředu, nechtěně na sebe upozornil.
Muž něco zařval, ale Sebastian mu nerozuměl. Mluvil jazykem Sebeatianovi neznámým.
Seskočil z budovy a rozběhl se pryč.
Dva mohutní muži se vydali za ním, při čemž po něm jeden z nich vystřelil. Naštěstí netrefil.

Ve městě bylo hodně lidí a proto se za chvíli objevil v jednom z davů v ulici.
Mohl si oddechnout, protože ho tady bude obtížné najít.
Prorážel si cestu lidmi a snažil se co nejrychleji dostat na místo určení.

Když už si myslel, že jim utekl, někdo ho porazil obrovskou silou na zem.
Hlavou se praštil o kamennou zem a zrak se mu zamlžil.
Cítil údery, ale bolest se neobjevila ani teď.
Nakonec vyplyvl krev a snažil se postavit.
Byl zmatený a nechápal co se stalo.
Když se snažil postavit, muž, který před ním stál ho kopl zpátky.

Zemřu?
Zamýšlel se chlapec a rty mu cukly do úsměvu.
Nakonec se rozesmál z plých plic a když se nepřítel vylekal, Sebastian se stihl postavit.
Před očima měl mžitky, ale i přes to stál.
Do ruky chytl nožík a rozběhl se proti chlapovi v bílé uniformě.
Na přední kapse měl nášivku vlajky, která však Sebastianovi byla neznámá, stejně jako jeho jazyk.
Jeho smích neustává, když se vyhnul pěsti muže a ani když ho bodl nožíkem do paže.
Bylo zajímavé, jaktože lidé z ulice zmizeli... Nezbyla tu ani noha.

Muž byl sice samý sval, ale důsledkem toho byl velmi neohrabaný a pomalý.
Za chvíli se jeho bílé oblečení začalo zabarvovat do sítě červené.
Bavily ho mužovy výkřiky a jeho pěsti máchající se ve vzduchu.
Docela si souboj užíval, než přišla rána od někud, kde to nemohl čekat.
Sice pouze zavrávoral, ale i přesto muž dostal šanci a chalpce udeřil do břicha.
Náhle se tu objevil i muž druhý.
Sebastian narazil o budovu za ním, při čemž málem porazil cihly, z nichž byla postavena.
Ani toto chalpcovo tělo nemohlo vystát a proto se jako kus papíru složil k zemi.
Bolest mu nic neříkala, i když mu z hlavy stékal dlouhý pramínek krve, jenž mu tvář a uniformu špinil.
Stále se usmíval, dokud nepřišla poslední rána, jenž ho okamžitě omráčila.
Poslední co slyšel bylo dohadování dvou mužů, jejichž řeči nerozuměl.

Je tu další kapitola!
Tak co na ní říkáte?
Snad se líbí... Budu ráda za každý komentář i hlas! :3

Zatím se loučím ^^ u další kapitoly?