Mé jméno je Sebastian [DOKONČENO]

8.

Nevěděl co dělat. Má vzít kořist a utéct? Má zůstat nahoře, dokud nebude po všem?
Řezník nikdy nikoho nepustil bez trestu...
Sebastian se pomalu přemisťoval na druhý okraj plachty.
"PUSŤTE MĚ!" zmíjela se Sabrina ve vzduchu.
Řezník si odplivl a dívku vtáhl za stůl, na kterém se vystavovaly uzeniny.
Sabrině vypadl lup z ruky a začala se celá chvět.
Řezník s ní praštil o zem a vzápětí ji zase vytáhl nahoru, tentokrát za vlasy.
"Hned jsem zpátky." zabručel na zákazníky a vydal se s dívčinou do řeznictví. Přesněji do sklepa. Přece si nebude špinit ruce před lidmi.

V tom ale někdo dopadl těsně před něj.
"Pusť ji!" skřikl kluk, kterému šly přes šátek vidět pouze zlověstně plápolající zelelné plameny v podobě očí. Kde se to v Sebastianovi vzalo nevěděl. Věděl že ji musí pomoct. Něco mu nedovolilo jen tak utéct. Něco mu v tom bránilo...
Muž se vzpamatoval a pouze se začal smát. Znělo to, jakoby něco vdechl a dusil se.
Odporný smích vyvedl Sebastiana z míry a když zrovna nedával pozor, řezník se po něm ohnal druhou rukou.
Kluk sebou praštil o zeď a spadl mu černý šátek z obličeje.
Lidé za ním si začali šuškat.
'To je on! To je ten zloděj!" ukazovali na něho udivení lidé.
Sebastian sprostě zaklel, když mu došlo, že lidé viděli jeho tvář.

Podíval se znovu na řezníka, když ho chytil za kapuci pláště, který jindy zloděje chránil před deštěm.
Začal se bránit, ale marně. Ani se nestihl vzpamatovat a ležel na mokré podlaze v temné místnosti.
Dívka vedle něj.
"Takže vy jste chtěli krást?" zamračil se řezník.
Za ním za nohy vysely mrtvá prasata a všude na zemi byla krev.
Zloděj hlasitě polknul. Měl ji nechat řezníkovi... Pak by ho nečekal trest. Mohl se jednoduše vypařit. Řezníka se nebál, pouze toho, co mu udělá. Může přijít o ruku... S jednou v krutém světě neobstojí.

Muž se otočil a hledal něco na rezavém stole za ním.
"Zmetkové." odplivl si a do ruky si vzal ostrý nůž a lano.
Dívka vedle něj začala hystericky řvát, když ji zavazoval ruce tlustým lanem, div ji nepřestala do rukou proudit krev.
Když byl hotov, ruce svázal i Sebastianovi. Teď už si nemůže vytáhnout malou kudlu, kterou zatím schovával u pasu... Nemůže se bránit.

Dívku hrubě uhodil do obličeje a povalil ji na zem. Bouchla se do hlavy.
Sebastiana napadla snad ta nejhorší možnost, kterou by ji mohl potrestat. Co když ji znásilní?
V chlapcovi vřela krev, když si na Sabrinu obkročmo sedl.
"Já tě naučím!" řekl zlověstně a uhodil ji do znova.
Dívka vyjekla a z očí se ji začaly kutálet slzy. Schytala další ránu.
"PŘESTAŇ!!" zařval Sebastian, kterému došla trpělivost. Dívkám se ubližovat nemá... To je pravidlo, co dobře znal.

Řezník z ní slezl a nechutně se usmál na Sebastiana, který věděl, že to schytá za ní. Jen ať... Aspoň ji uštědřil od ještě větší bolesti.
Sabrina se na něj vyplašeně podívala.

Řezník sebral ze země nůž a došel k chlapcovi. Kopl ho do břicha a Sebastian plácl obličejem do kaluže vody.
Řezník se usmál a zlodějovi ochrnul plášť a vyhrnul roztrhané triko.
Nožem se mu zaryl do zad a způsoboval mu krvavé a hluboké rány. On však bolest necítil...
Krev mu ztékala po těle a míchala se na zemi s vodou.

Dívka křičela. Před očima měla hrůzný obrázek bezbraného Sebastiana zmítajícího se ve vlastní krvi.