Mé jméno je Sebastian [DOKONČENO]

1.

Část první
Divoké srdce

Má jediný cíl a je plně soustředěný. Vyhublý chlapec postával u pekárny a vyčkával. Nikdo by ho nepoznal. Má přes část obličeje uvázaný černý šátek. Okolí propalují jenom jeho zelené oči.
Místní pekař byl hodně oblíbený, lidé si u něj každé ráno chodili pro pečivo. Zrovna dnes bylo pochmurné nedělní ráno.
Zdravil slečinky v drahých kabátech a pozoroval okolí.
Lidé se hrnuli do pekárny.

To byl jeho čas, vkročil dovnitř a rozhlédl se.
To na co má zálusk měl přímo před nosem. Rychle popadl chleba a vyrazil dveřmi.

Z pekárny se ozval mužský výkřik.
Patřil pekařovi.
,,Zloděj!!!" vyběhl z pekárny a ukazoval na chlapce, který utíkal pryč. Kdyby ho chytili, nemilosrdně ho potrestají.
Středověk je krutý... Už několik zná, kteří byli takhle poznamenáni a přišli třeba v tom lepším případě o ruku.

Běžel co mu nohy stačily. Mrštně se vyhýbal lidem před sebou a v náručí svíral svůj lup, díky kterému přežije další týden.
Je to nejlepší zloděj v okolí.
V útlém věku mu zemřeli oba rodiče a on je odkázán sám na sebe.

Jakmile utekl dostatečně daleko, vyšplhal na nejbližší strom.
Tam je v bezpečí.
Jmenuje se Sebastian.
Už od šesti ho vychovává nemilosrdné město.
Rozvázal si šátek a schoval ho do brašny, kterou odcizil minulý týden.
Začal si odtrhávat malé kousíčky nožíkem (který si mimochodem taky ''vypůjčil'') a začal je žvýkat. Musí si ho šetřit, neví kdy se naskytne další příležitost.

Jakmile ukojil ten nejnutnější hlad, chleba si schoval do brašny.
Dnešní den se vydařil.
Zůstal na stromě a lehce podřimoval.
Z jeho krátkého spánku ho však něco vyrušilo.
Hned se vyšvihl na nohy a hledal příčinu jeho vyrušení.
„Vypadněte..!" zasyčel.
Pod stromem totiž stály děti. Byly na tom stejně jako on. Zdejší žebráci.
„Dej nám trochu, máme hlad..." zaškemral ušmudlaný kluk v roztrhaném oblečení.
„Najděte si sami." zaskřípal mezi zuby.
Nikdy se nedělí o kořist.
Malý kluk, stále žadonil a staršímu zlodějovi došla trpělivost.
Chytl nůž mezi zuby a skočil. Dopadl na všechny čtyři jako kočka.
Během mžiku klukovi podrazil nohy a skočil na něj.
Nůž si přehodil do pravé ruky a namířil s ním klukovi na krk.
„Jestli okamžitě nezmizíte, zabiju tě." zasyčel. V očích se mu cosi nemilosrdného mihlo.
Malá dívenka, které nebylo víc než šest let poslechla a rozběhla se pryč.
Sebastian seskočil z kluka a zasyčel jako naštvaná kočka. Poslední varování.
Mladý žebrák na nic nečekal a rozběhl se za dívenkou s uslzenými tvářemi.
On se jenom usmál a pomalým krokem si to směřoval do ulic města.
Zná jednu opuštěnou chatrč, kde se dá přečkat chladná noc.

Takže tady je úvod od moji další knížky ^^ doufám, že se bude líbit :)
Uvidíme, jestli bude mít nějaké ohlasy (doufám, že jo) protože už teď vím, že mne bude bavit..
Tak zatím, a u daší kapitoly..!