Vánoce, časy klidu a míru, aspoň se to tak říká.
Hermiona už dlouho nezažila klidné Vánoce, a proto se rozhodla, že letos to bude jinak.
Letos ať se snaží ostatní.
***
Rozhodla jsem se, že Vám letos udělám adventní kalendář! Tak snad kapitoly budou...
Hermiona se vzbudila sama v posteli a lehce se zamračila. Chybělo jí Dracovo objetí. Otočila se na druhou stranu a na polštáři našla vzkaz s růží.
,,Následuj okvětní lístky," přečetla nahlas a nechápavě se podívala na růži, pak svůj pohled stočila ke dveřím, kde byly na zemi rozsypané okvětní lístky růží. S úsměvem vstala a přesně podle pokynů se vydala cestičkou z lístků. Vedla skoro až na druhou stranu manoru do zimní zahrady, ve které seděl Draco s připravenou snídaní.
,,Dobré ráno," pozdravil ji s úsměvem, když ji zpozoroval.
,,Dobré," řekla také s úsměvem a pár kroky přerušila jejich vzdálenost, aby jej mohla políbil. Tolik jej milovala i po těch letech a hádkách.
,,Páni, za co to bylo?" zeptal se, když se od sebe odtrhli kvůli nedostatku kyslíku.
,,Jen tak, abys věděl, že tě moc miluju."
,,Taky tě miluju, a je mi líto, že jsem takový mrzout a že jsem ti moc nepomáhal. Vím, že toho máš hodně, ten večírek, dárky, výzodba, byli bychom tu do večera, kdybych tu měl všechno jmenovat," řekl a Hermionu píchlo u srdce. Tohle byl ten nejméně vhodný moment, ale říct mu to musela. Čím déle by to tajila, tím horší by jeho výbuch byl.
,,Ohledně toho. Musím ti něco říct," začala nejistě a těžce polkla. Už jsi ani nepomatovala, kdy naposled byla v něčem nejistá.
,,Ano?"
,,Za jistých okolností, které nastaly jsem se rozhodla večírek nepořádat. Vánoce jsou o rodině a ne o večírcích," řekla a pozorně sledovala Dracův výraz. Zdálo se, že má v oku tik.
,,Asi jsem ti nerozuměl," řekl a už teď mohla v jeho hlase slyšet zlost.
,,Nebudu konat vánoční večírek, a je mi úplně jedno, jako moc se kvůli tomu naštveš," řekla rázněji už se starou dobrou nebojácností.
,,Asi to nechápeš, miláčku. Nemůžeš se rozhoudnout."
,,Je mi ukradené, co můžu a co ne. Mám pokrk toho, že se musím řídit nějakými vašemi pitomímy pravidly."
,,Co si o nás asi lidi pomyslí?!"
,,Neslyšel jsi, co jsem teď řekla? Je mi to jedno! Myslíš, že mě baví každý rok snášet kecy všech těch čistokrevných? Oni mě skutečně nikdy nepřijali a nikdy mě ani nepřijmou. Nemusím jim něco dokazovat!"
,,Večírek bude, a nebudeme se o tom dál bavit," odsekl, jako by snad všechna její slova ignoroval, a chystal se odejít.
,,Tak to teda ne, Draco Malfoy, okamžitě se zastav!" vykřikla.
,,Nebudu to opakovat, Hermiono," řekl ale stále se blížil ke dveřím.
,,Jestli odejdeš, Draco, tak mi nechoď na oči vůbec!" křikla na něj, což ho donutilo na chvíli zastavit, ale nakonec ji přece jen opustil.
Hermiona se sesunula s pláčem na zem. Věděla, že to bude zlé, ale tohle nečekala.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Draco se zavřel v pracovně a vztekle kopl do dvěří. Nebyl naštvaný na Hermionu, ale na sebe. Zase to celé pokazil, i když jí slíbil, že to neudělá.
,,Pitomče!" zanadával sám sobě a usadil se do křesla.
Musel vymyslet, jak to napraví. K čertu s nějakým večírkem, ani pořádně nevěděl, proč na tom tak trval. Taky je nemá rád, ale bylo naprosto nepřijatelné, že by neměli večírek.
Hermiona se na druhou stranu po ranním fiasku sebrala a dala se do kupy. Draco Malfoy ji bude na kolenou prosit o odpuštění, ne ona jeho. Měla nárok na klidné a rodinné Vánoce.
,,Kde je otec?" zeptala se Anya u oběda a Hermiona pokrčila rameny.
,,Nevím," řekla a dál se věnovala jídlu.
,,Nemáme jej jít najít?" zeptala se pro změnu Rose.
,,Váš otec má zřejmě lepší věci na práci."
,,Mami?"
,,Co je, Anyo?" zeptala se a povzdechla si.
,,Pohádli jste se?"
,,Možná," odpověděla Hermiona vyhýbavě, i když věděla, že jejich dcera už věděla pravdu.
,,Proč?"
,,Na něčem jsme se neshodli, to je celé."
,,Urovnáte to?" zeptala se Rose, která už měla dojezeno.
,,Samozřejmě, jen menší neshody. Znáte to," řekl s úsměvem, aby je uklidnila, ale sama dobře věděla, že tohle nejspíš nebude tak snadné.
