Vánoce, časy klidu a míru, aspoň se to tak říká.
Hermiona už dlouho nezažila klidné Vánoce, a proto se rozhodla, že letos to bude jinak.
Letos ať se snaží ostatní.
***
Rozhodla jsem se, že Vám letos udělám adventní kalendář! Tak snad kapitoly budou...
Byla sobota šest hodin ráno a Hermiona už seděla v salonku s hrnkem kávy a s listem pergamenu, na který si dělala poznámky. Draco ještě spal a ona by si normálně taky ještě hodinku dvě dopřála, ale bohužel pro ni, musela nachystat každoroční vánoční večírek. Když se před pěti lety po narození Rose vzdala práce a přijala titul Lady Malfoyové, nevěděla, že to bude obnášet i pořádání těchto snobských oslav. Nesnášela to tak moc.
,,Dobré ráno," pozdravila ji Anya, která se tu z ničeho nic objevila.
,,Dobré, jak to, že už nespíš?" zeptala se a odložila pergamen na stůl.
,,Nevím, co děláš?"
,,Jen nějaké věci na oslavu, ale to počká. Když už jsi tedy vzhůru, můžeme se pustit do výroby adventního věnce?" zeptala se s úsměvem.
,,Nepočkáme na Rose a tátu?"
,,Znáš je. Rose bude spát ještě dlouho, a stejně jí to nebaví. Tvůj otec by zase všechno udělal mávnutím hůlky, já bych se na něj naštvala, a on by se mi musel omlouvat. Myslím, že bude lepší, když se do toho letos pustíme jen my dvě," vysvětlila a lehce se zamračila při vzpomínce na loňské Vánoce. Tehdy s Dracem nemluvila celé tři dny. Tolik ji to naštvalo.
,,Tak dobře," souhlasila s úsměvem Anya a posadila se na gaučík vedle matky.
Hermiona vytáhla zpod gauče krabici, ve které měla všechno připravené a položila ji na stůl. Tak začalo jejich společné zdobení, které se neobešlo bez použítí hůlky, protože si Anya omylem přilepila větvičku k ruce místo k věnci. Jinak jim to ale šlo pěkně od ruky, a tak už po hodině měly hotovo, už jen zbývalo, aby Hermiona napíchla čtyři svíčky, a bylo to.
Zbylí dva členové rodiny Malfoyových stále ještě spali, a tak se holky rozhodli, že si dají snídani bez nich, protože jim při jejich malé dílně celkem vyhládlo. A snídaně je základem dne.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Později toho dne seděla Hermiona v Dracově pracovně a znovu si zapisovala na pergamen. Tohle dělala většinu dnešního dne, a už ji to vážně nebavilo. Výzdoba, občerstevní, pití, seznam hostů, pozvánky, datum, a mnoho dalšího. Povzdechla si a položila pergamen na stůl, zahrávala si s myšlenkou, že by letošní věčírek zrušila, ale věděla by, že by to Draco nepřekousl.
Vstala od stolu a odešla z pracovny. Chtěla si jít dopřát nějakého malého jídla, ale když šla kolem pokoje Anya a Rose, slyšela hlasy. Potichu pootevřela dveře a sledovala, co se děje.
,,Jsi mrzout," řekla Anya svému otci a on se zamračil.
,,Nejsem," protestoval Draco.
,,Ale jsi, jsi, jsi, jsi," křičela Rose, která skákala na posteli.
,,Tak zaprvé, nejsem, a zadruhé, se na posteli neskáče."
,,Jsi tati, a mamka má pravdu, o Vánocích jsi ještě větší mrzout než obvykle."
,,Tohle vám řekla vaše matka?"
,,Jistě, a divíš se jí? Všichni v kouzelnickém světě vědí, že jsi mrzout."
,,I ona to věděla, když souhlasila, že si mě vezme," řekl ležérně a Hermiona se zamračila.
,,To ale neznamená, že se nemůžeš změnit ne?" zeptala s Anya a Draco v duchu zaúpěl. Začala se moc podobat na Hermionu.
,,Když někoho miluješ, miluješ ho takového jaký je."
,,To ano, ale s námi obykle mrzutý nejsi. Se Zanem někdy ano, ale to mluvíme o Zaneovi."
,,Nebudeme se o tom už bavit," uzavřel to Draco a Hermiona pokračovala v původní cestě.
Byla pravda, že Draco skoro nikdy nebyl mrzutý, když byl s jejich dětmi. Rozmazloval je a zvláště Anyau a Rose. Byly to jeho malé princezničky. Ale kdykoliv po něm chtěla něco k čemu mu zakázala používat hůlku byl mrzutý. A rok od roku se to zhoršovalo a Hermiona toho měla tak akorát dost.
Úplně zapomněla na to, že si šla pro jídlo a otočila se směrem jejich ložnice. Zavřela se v ní a použila kouzlo, aby se Draco nemohl dostat dovnitř. Dneska ať si spí, kde chce. A ať si je mrzutý taky jak chce.
Konec konců věděl čeho je schopná, když ji žádal o ruku.
