Hunger Games : Percy Jackson (CZ)

Víc než jeden svět

S trhnutím jsem se posadil a lapal po dechu. Rozhlížel jsem se kolem sebe; dalo se u mě hovořit o mírné desorientaci. Byl jsem v lese; tím jsem si byl jistý, asi jako jediným.

"Kámo," slyšel jsem Jasona vydechnout, "ani nevíš jak jsem rád, že ses vzbudil."

Otočil jsem hlavu a podíval se na něj. Svíral poloprázdnou láhev, z čehož jsem usoudil, že mě polil - což jsem nemohl logicky poznat, jelikož jsem byl suchý.

"Musel jsi mě budit?!" zavrčel jsem na něj a pokusil se vyškrábat na nohy. 

Což nebyl moc dobrý nápad, to jsem si bohužel uvědomil až ve chvíli kdy jsem padal a Jason mě zachytil.

"Whoa, kroť se člověče," Jason mi pomohl se znova posadit. "Byl jsi na tom docela zle."

"Kde je... kde je Will?" zeptal jsem se, když jsem si vzpomněl, na koho jsme to včera - nebo to bylo pořád dneska? - narazili.

"Ale, Nico mu nejdřív vyhrožoval smrtí, pokud si nevzpomene, načež se málem rozbrečel, což nejspíš probudilo ty willovské ochranné pudy, tudíž Will je zase Will a teď si to támhle... ehm... vynahrazují," prohodil Jason a já se odhodlaně nedíval směrem, který ukázal.

"Co tady dělá Nico?" došlo mi po chvilce. "A kde je Annabeth?!" 

Měl jsem se s nimi potkat. Probohy, proč nemůžu někdy něco udělat správně. Annabeth bude vyšilovat.

"Nico nás našel," řekl prostě Jason a pak pokrčil rameny. "Annabeth jsem nikde neviděl, ale určitě bude u toho vaše bunkru nebo co to je. Nemohli jsme se tam vydat, když jsi tu ležel v bezvědomí a tak."

Přikývl jsem a abych zahnal obavy o Annabeth, vylíčil jsem Jasonovi, co se stalo v mém snu.

"Wow," vydechl Jason. "Řekl bych, že ten, s kým ostatní teď bojují, bude ten, co nás sem poslal."

"No nekecej, Sherlocku," protočil jsem oči. 

Jason mě šťouchnul do ramene. "Mlč laskavě, jo?" Pak zhluboka vydechl. "Jsem rád, že je Thalia v pořádku. Jenom doufám, že i Reyna a ostatní."

Trošku mě zalila hanba, protože na nikoho z Tábora Jupiter jsem ani nepomyslel. "Jo, jo... Určitě jsou, víš."

Pak mi pomohl na nohy. "No tak se zvedej, ty padavko. Pojďme ti najít tvojí holku."

***

No, nedalo by se říct, že jsme našli mojí holku, ale něco jiného určitě.

To něco byl vyrytý blesk do kůry stromu. 

Nico byl ten, kdo si toho všiml. Šli s Willem vepředu, protože ani jeden z nás s Jasonem jsme nemohli vystát to Willovo neustálé vynahrazování. A taky jsme - dobře, hlavně já - byli extra pomalí a kulhali.

"Hele," ukázal Nico na ten strom a já zprvu nechápal, o jde, když v tom jsem si všiml, že do něho bylo něco vyrytého.

"Co to sakra je?" zeptal se Jason a popošel blíž. 

"To nepoznáš blesk, blbče?" protočil jsem očima a došel k tomu stromu. "Člověk by řekl, že zrovna ty..."

"Drž klapačku," odsekl Jason. Uchechtl jsem se a přejel prsty po porušené kůře stromu. Netušil jsem, proč by tu někdo jiný než Jason probohy vyrýval zrovna blesk do stromu, ale budiž. Ať si vyrývá kdo chce, co chce. 

"Možná je to nějaká zpráva," navrhl Will, ruku kolem Nicových ramen. 

"Jo, třeba střeste se před strašlivou čmáranicí!" zadeklamoval Jason.