,,Už nechci dělat další chyby! Už nechci cítit tu bolest!" rozbrečí se.
,,Tak je nedělej. Já ti pomůžu. Nedovolím, aby tě něco bolelo. Miluju tě, chápeš?" pohladím ji po vlasech a políbím ji.
,,Řekni mi proč. Proč miluješ zrovna mě?" zahledí se mi d...
Pomalu otevřu své napuchlé oči a spatřím čistě bílý strop. Otočím svou hlavu na stranu a spatřím okno, přes které se do pokoje dostává denní světlo. Také tam stojí křeslo, na kterém mám položené oblečení a nějaké drobnosti. Podívám se pod deku a opravdu jsem v úplně cizím oblečení. To znamená, že mě někdo převlékl. Prudce se zvednu a spustím své nohy na chladnou podlahu. Přejdu ke svým věcem a převleču se. Otevřu dveře a ocitnu se v chodbě. Nemocniční chodbě.
,,Slečno Mitchell, jste vzhůru." odchytne si mě doktorka s brýlemi na nose. ,,Spalo se vám dobře?" ukáže, abych ji následovala.
,,Jak to, že si ze včerejška skoro nic nepamatuji?" ignoruju její otázku.
,,A kam až sahají vaše myšlenky?" zastaví se a otočí se ke mně čelem.
,,Chtěla jsem se zabít." hlesnu a pak jsem si nervozně projela rukou své mastné vlasy. ,,Vážně jsem to chtěla udělat." polknu.
,,Ano, ale máte štěstí, že vám to váš přítel rozmluvil." usměje se na mě klidně. ,,Ukážu ti pokoj, kde budeš nějakou dobu pobývat. Pak tě provedu a zdělím ti tvé povinnosti." rozejde se zase chodbou a já ji jen poslušně následuji.
,,A jsme tu. Toto je tvůj pokoj. Hned tady vedle vás bude hlídat sestřička." ukáže na sklo, které je průhledné a mohu tak pohlédnout na mladou sestřičku, co si čte knihu. ,,Na pokoji s tebou budou další čtyři dívky." pokračuje. ,,Teď jsou však na obědě."
,,Oběd?! Já spala tak dlouho?" vyhrknu a vykulím na ní oči.
,,Ano, ale to je normální. Léky, co jsme ti dali ti způsobily únavu a také zmatenost. Proto si toho moc nepamatuješ, ale časem se ti to vše vybaví." řekne mi konečně důvod, proč si nic ze včerejška nepamatuji. ,,Tvůj přítel ti donesl pár věcí, tak si vybal a přijď do jídelny. Určitě jsi hladová." ukáže na dva kufry z mého pokoje. ,,A ještě něco!" zastaví se v chůzi. ,,Museli jsme ti prohledat kufr, tak to bude trochu rozházené. Musíš to chápat, jsme na psychiatrii." mrkne na mě a pak už konečně odejde.
,,Psychiatrii." šeptnu si pro sebe. Nevěřícně spadnu na svou postel. Pohlédnu na své zápěstí, abych našla cokoli, co mě ujistí, že to je pravda a tohle se mi opravdu nezdá. Kousek pod mou malou pihou na zápěstí je malilinkaté škrábnutí. Už jsem to málem udělala, ale Kyle mě zachránil. Pane bože!
-------------------------------------------
Vejdu do místnosti plné lidí, co si dost nahlas povídají a přejdu k okénku, kde vydávají jídlo. Dostanu tác, na kterém je miska polévky, sekaná s bramborem, sklenička s čajem a kelímek s ovocem. Také tam je malinká nádobka, ve které jsou dva prášky.
,,Emily!"ozve se od vchodu ta milá doktorka. ,,Představím tě." ukáže na stůl plný holek v podobném věku jako já. ,,Děvčata, tohle je Emily a je tu nová. S některými z vás bude na pokoji." všechny se na mě zkoumavě podívají.
,,Ahoj. Já jsem Sarah." usměje se na mě milá a hezká blondýnka. ,,A tohle je Lindsey, Mia, Chloe, Hannah, Veronica a Katnis." představí mi zbytek holek.
,,Výborně. Tak já vás tu nechám, ať se seznámíte a uvidíme se ve dvě před pokojem." ozve se doktorka a pak někam odejde.
,,Můžu si k vám přisednout?" ukážu na jediné volné místo u stolu.
,,No jasně." rozzáří se hnědovlasá Mia. ,,Proč tu si?" vyhrkne hned.
,,Mio!" drkne do ní blondýnka vedle ní. Myslím, že to je Hannah.
,,To je dobrý." usměju se na ní. ,,Chtěla jsem se zabít." pokrčím rameny.
,,Pár z nás taky." připustí černovláska Katnis. Má takový temný hlas.
,,A proč si to chtěla udělat?" zase se zvědavě ozve Mia.
,,Pro Krista Mio! Na tohle by ses neměla ptát." povzdychne si Sarah. ,,Omluv ji, je hrozně zvědavá. Pokud nebudeš chtít odpovědět, prostě přejdi k jinému tématu. Nevšimne si toho. Je trochu-" udělá tři kolečka u pravé strany své hlavy, aby naznačila, že je blázen.
,,Hej!" šťouchne ji na obranu Mia. ,,Je se ji snaží poznat." přesune svůj zrak zpět na mě.
,,Mám hodně důvodů. Šikana, kyberšikana, domácí násilí, otec v base, smrt mé matky a zklamání ze sebe samotné." řeknu a všechny mě jen se zájmem a špetkou lítostí pozorují.
,,Život je pěkná svině." ozve se Veronica. Je to dívka s obarvenými černými vlasy, s tmavě namalovanýma očima, černou rtěnkou a tmavým oblečením. Hádám, že to je Emo styl...
,,Jo. To je." šeptnu si pro sebe a pustím se do jídla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tak po delší době tu máme další kapitolku a konečně je z lékařského prostředí. Snad se vám kapča líbila a fandíte Emily stejně, jako já ;*
