Tell me why ✔

9.

,,Tak co se děje, pane učiteli?" dojdu k jeho stolu a povytáhnu si kabelku výš na rameno. 

,,Co se stalo?" koukne mi upřímně do očí. 

,,O čem to mluvíte?" pozvednu nechápavě obočí. Rozhlídne se a pak dojde zavřít dveře.

,,Proč se mnou nemluvíš a proč se na mě při hodinách sotva podíváš? Copak ten polibek byl něco špatného? Líbíš se mi a je mi jedno, kolik to je. A když si budeme dávat pozor, nepraskne to." začne šeptat.

,,Pane Felchere, jsem vaše žákyně, takže takovéto věci nepřipadají v úvahu." šeptnu a rozejdu se ke dveřím.

,,Počkej!" chytne mě za zápěstí. ,,Slib mi aspoň, že se u mě dnes stavíš. Chci si promluvit." koukne na mě proselibným pohledem. Jen přikývnu a odejdu z jeho třídy.

-------------------------------------

Vytáhnu z kabelky své klíče a odemknu si vchodové dveře. Když vyjdu do chodbičky, sundám si tenisky a rozejdu se ke schodům. Pak se zarazím.

,,Ty mi nebudeš říkat, co mám dělat a už vůbec nemáš právo mě kontrolovat! Co na tom, že vypiju pár piv? Jsem dospělej!" uslyším z kuchyně otcův křik.

,,Mami? Děje se něco?" opatrně tam nakouknu.

,,Zlato, běž do pokoje. Pak tam přijdu." řekne vystrašeně a já jen tiše přikývnu. Vyjdu schody, vejdu do pokoje a sednu si na postel. Chvíli se ještě ozývají křiky, ale pak vše utichne a po chvilce se otevřou dveře. 

,,Mami, co se děje?!" vyskočím na nohy, když spatřím ubrečenou mamku. 

,,Tatínka vyhodili z práce a tak jsme se pohádali. Nic hrozného." věnuje mi falešný úsměv a pohladí mě rameni.

,,Mami?!" vyhrknu, když spatřím mamčinu obrovskou modřinu na zápěstí, co ji ještě stále modrá.

,,On pil a víš, jaký je, když má upito. A ještě, když ho rozčiluju. To nic není." rychle s rukou cukne a schová ji za záda.

,,Jestli ti ubližuje-" zatnu pěsti.

,,Ne! Byla to nehoda. To se občas stane." přeruší mě a zase se falešně usměje. ,,Půjdu dělat večeři. Zapečené těstoviny vyhovují?" rozejde se ke dveřím. 

,,Mami, víš, že tu jsem vždy pro tebe. Kdyby něco, řekneš mi to, že?" řeknu trochu tišším hlasem.

,,Já vím. Neboj, vše je v pořádku." pohladí mě po vlasech a pak odejde z pokoje. To byla snad první hádka, u které jsem byla a snad taky poprvé můj otec mamce ublížil. Nevěřím, že to byla nehoda, ale zatím nebudu nic dělat.

-------------------------------------

Vyjdu z výtahu a dojdu až na konec úzké chodby ke dveřím, na které následně zaklepu. ,,Em, pojď dál." otevře mi Tomy a já vejdu dovnitř. ,,Dáš si něco?" zavře a strčí si ruce do kapsy od tepláků, které mu mimochodem moc sluší. 

,,Dala bych si panáka, ale toho mi nedáš, tak stačí voda." řeknu a on se trochu divně zatváří. 

,,Stalo se něco?!" vyhrkne ustaraně a trochu se přiblíží. 

,,Ano, ale to počká. O čem si chtěl mluvit?" zeptám se.

,,Na." řekne a podá mi skleničku s vodou. ,,Já- Celý den jsem přemýšlel, jak ti to všechno mám říct a teď nevím ani o čem jsem vlastně chtěl mluvit." uchechtne se a já si sednu na jeho gauč. ,,Zkrátka chci mluvit o nás. Vím, že by žádný my nemělo být, ale bohužel na to už je pozdě, protože mě se sakra moc líbíš. Není to jen kvůli vzhledu, je to tvou duší, tvým vkusem na knihy a tím, že jsi prostě taková, jaká jsi a ani ti nevadí, že jsem asi o sedm let starší než ty. Líbí se mi, že každý tvůj pramen vlasů si roste tak, jak chce a je mu jedno, že tak se to v dnešní době nenosí. Líbí se mi, že nejsi barbína, která musí mít každý týden nový oblečení. Líbíš se mi prostě ty a tak to je. Já to nezměním. A hrozně moc mě ubijí, že jsem ti tím polibkem asi ublížil a zabijí mě každá minuta, ve které děláš, jako bychom se neznali. Asi jsem úplnej idiot, že se chci zahodit se svojí žákyní, ale opravdu se mi líbíš a radši budu bez práce, než bez tebe." dokončí svůj monolog a rozhodí rukama. Asi jen tak na efekt. 

,,Mě tvůj polibek neranil. Jen jsem asi zmatená. Nikdy jsem nic necítila ke svému učiteli. A není to tak, že bych s tebou nechtěla být, ale spíš se o tebe bojím. Kdyby na to někdo přišel, vyhodili by tě a už bys nemohl učit. A taky by tě mohli poslat do vězení. Proto se ti vyhýbám. Nechci, aby se ti něco stalo jen proto, že se mi líbíš." řeknu zoufale.

,,Mě to je ale jedno. Chci jen tebe a nic víc, chápeš?" chytne mou tvář do svých dlaní a zadívá se mi do očí. Pak mě políbí. Já se samozřejmě nebráním, protože to ani nejde. Obmotám své ruce kolem jeho krku a ještě víc si ho k sobě přitáhnu. On své ruce přesune na mé boky, za které mě pořádně uchopí, abych mu neutekla.

,,Uvidíme se zítra?" zeptá se, když se odtáhneme a já přejdu ke dveřím. 

,,Rozhodně." usměju se a znovu ho políbím. ,,Zítra." šeptnu a vejdu na chodbu.

,,Zítra." mrkne na mě a zamává mi.

Tak co vy na to? Chodili byste se svým učitelem? Když tak dolů do komentu ;)