Tell me why ✔

8.

Hned, jak vlítnu do svého pokoje, schovám obličej do polštářů a nechám svým slzám volný průběh. ,,Zlato, jsi v pořádku?" přijde za mnou mamka a sedne si na hranu postele.

,,Jo- já- jsem-to je jedno." vykoktám a mamka mě pohladí po zádech. 

,,Broučku, mě to můžeš říct. Vím všechna tvá tajemství." řekne klidným hlasem a já se v duchu uchechtnu, protože neví ani polovinu z mého života.

,,Nechci o tom mluvit." vzlyknu a znovu se rozbrečím.

,,Je v tom nějaký kluk?" zeptá se a já přikývnu. ,,Oh zlato, já vím, že tyhle věci bolí, ale časem to přejde. Na světě je tolik kluků, že se ti z toho zamotá hlava." řekne a vstane. ,,Kdyby něco, jsem v kuchyni." šeptne a odejde. Pak mi zazvoní mobil. Vymrštím svou levou ruku a natáhnu se pro něho, abych si mohla tu zprávu přečíst.

Co se tam sakra stalo? Proč si utekla? A jsi v pořádku? Prosím, můžeme se ihned sejít? Přijď k parku, sejdeme se tam.

Copak tam můžu jít? Nechci mu říkat pravdu. Nechci, aby o mně věděl i to špatné. Chvíli se přemlouvám, ale nakonec se zvednu a dojdu se do koupelny upravit. Pak nenápadně vyjdu z domu a doběhnu k parku, kde už na lavičce čeká můj nový učitel. ,,Em, můžeme jít ke mně?" zvedne se a ukáže na nějakou bytovku. Jen zmateně přikývnu a společně se rozejdeme k budově.

,,Můžeš mi jen říct, co to bylo za kluka? Proč tě uhodil? A co se vlastně stalo?" vyhrkne na mě, když si sedneme na jeho gauč. Má pro sebe celé druhé patro. V prvním je nějaký muž, kterýmu ta bytovka patří. Tomymu to jen pronajímá. Když vyjdete po schodech nahoru, ocitnete se v obýváku , který je propojený s kuchyní. Zahnete- li do prava, budete stát před zdí, ve které jsou troje dveře. V prvních je ložnice, v druhých koupelna se záchodem a ve třetích je jeden pokoj navíc. Tomy mi tu udělal prohlídku.

,,Chvíli jsem s ním chodila. Chtěl mě zpátky a já ho odmítla. Pak se to zvrtlo." řeknu mu to ve stručnosti. 

,,Mohla bys to trochu rozvést?" poposedne si.

,,Chodili jsme spolu a on se se mnou vyspal. Pak poslal celé škole mou fotku, proto jsme se rozešli. Teď mě žádal o napravení a já ho odmítla. Chtěla jsem jít pryč, ale on mi v tom zabránil, a tak jsem ho kopla. Pak mi dal tu facku. Nic víc." vyklopím mu celou pravdu a on na mé jen soucitně kouká.

,,Co takhle si něco uvařit?" navrhne a já jen zmateně pokrčím rameny. ,,Uděláme čínu." rozhodne a společně se do toho pustíme. 

----------------------------

,,Ty jsi nikdy neviděla Star Wars?! To není možný... To viděl snad i můj pes." zasměje se. ,,Někdy ti to budu muset pustit." řekne a já přikývnu. ,,Ta čína se nám povedla." řekne do ticha. 

,,Asi bych už měla jít. Mamka neví, že jsem pryč." odložím talíř a zvednu se. 

,,Jasně. Kdyby něco, zavolej mi." řekne a já přikývnu. ,,Uvidíme se zítra?" vyhledá můj pohled. 

,,Zřejmě." pokrčím rameny. Stojíme tam naproti sobě a nic se neděje. Panuje tam takový to trapný ticho. Pak se ke mně skloní a políbí mě. Chvíli tam nehybně stojím, ale pak se odtáhnu. ,,Opravdu musím jít." vyhrknu a rozeběhnu se ke dveřím. 

,,Em, počkej! Já nechtěl, promiň." křikne za mnou, ale to už sházím po schodech dolů. Chtěla bych tam zůstat, ale je mi šestnáct. On je můj učitel. To nejde!

------------------------------

O dva týdny později:

,,Em, počkej! Ahoj." doběhne za mnou na chodbě Kyle. ,,Hele, chtěl jsem se ti omluvit. Dal jsem radši na ostatní, než abych byl s tebou. Měl jsem tě podpořit a ne odstrčit." zastaví mě a pohlédne mi do očí. ,,Omlouvám se." šeptne. Chvíli si hledíme do očí, ale pak se mu vrhnu kolem krku.

,,Já vím. Nejsi dokonalý, ale nějakého kamaráda potřebuju, takže tě beru." řeknu a on se mi rozesměje do ramene. Je tak hrozně sladkej. ,,Mám hodinu, takže se uvidíme na obědě?" kouknu na něj a on přikývne.

,,Tak pa, kočko!" mrkne na mě.

,,Pa, fešáku." uchechtnu se. Od teď máme přezdívky. Vešla jsem do třídy a sedla si na své místo. Chvíli po mě do třídy vejde i Tomy, teda pan Felcher a jeho zrak spočine na mě. Od toho polibku jsme spolu nemluvili už dva týdny a mě to přijde jako věčnost. Neříkám, že jsem se do něho za ty dva společné dny zamilovala, ale prostě mi chybí. Ihned se odtrhnu od jeho očí a zakoukám se ven z okna. Začíná podzim, což znamená, že si každý ze své skříně vytáhl své podzimní kabáty. Včetně mě. 

,,Slečno Mitchell, můžete tu na mě po škole počkat? Potřebuju probrat pár věcí ohledně známek." řekne pan Felcher. Ihned na něj vykulím oči. Já a on v jedné místnosti? To ne!

Nová kapitola? Názor?