Tell me why ✔

1.

A je to! Konečně jsem si dodělala svůj nový pokoj. Právě jsme se přestěhovali a poslední dva týdny jsem nedělala nic jiného, než že jsem si to tu zařizovala, takže se nedivte mé úlevě. 

Sedla jsem si doprostřed místnosti a zkoumala každý kout této místnosti. Hned naproti dveřím byla má obrovská dvoulůžková postel s nočním stolkem, vedle ní byla stěna s okny. S okny, díky kterým jsem měla krásný výhled na kousek zahrady a dům sousedů. U té stěny byl i můj psací stůl, na kterém budu pravděpodobně trávit hodiny a hodiny učením. Vedle stolu mám taky postaveny své klávesy, na niž se snažím hrát aspoň třikrát za týden. Tím končím u téhle stěny. Na další stěně, tudíž naproti posteli, se rozprostírá má obrovská skříň s mou osobností. Každý kousek oblečení totiž vyjadřuje mě, mou osobu. Miluji tu skříň. Vedle ní mám prádelník, na kterém mám jednoho ze svých jediných přátel a to je křeček Thumnus. Teď se dostáváme k poslední stěně a to je ta, kde se nacházejí dveře. Samozřejmě ty nezabírají celou stěnu, takže tam musí něco být. Mám tam pověšenou svou knihovnu a fotky svých blízkých, což zahrnuje jen mamku a taťku. Málem bych zapomněla, že nad mou postelí mám nástěnku snů. Mám tam přidělané vše, co bych chtěla udělat, navštívit apod., ale zároveň tam mám i to, co už jsem dokázala. Jsou tam třeba medaile, diplomy atd. Na ostatních volných místech na mých zdech mám rozvěšené plakáty svých oblíbených skupin, zpěváků či herců. Tak tohle je můj pokoj. Vítejte.

                                                       -------------------------------------------------------

,,Emily! Pojď už dolů. Je tu návštěva." křikne na mě mamka ze zdola. Máme takový ten klasický americký dvoupatrový dům s velkou zahradou, co má každá rodina. Nemám se za co stydět. Vždyť takhle to má každý. 

,,Už běžím!" křiknu nazpět a upravím si poslední detaily. Dole na mě totiž čeká sousední rodina, se kterou máme dnes večeři. Je to přesně den před mým nástupem na novou školu. Mamka chtěla, abych poznala aspoň pár lidí, co mi zítra pomůžou. Seběhnu tedy schody a vejdu do již hlučné jídelny.

,,A tady ji máme! Emily, tohle je paní Wiliamsová, její manžel a syn." představí mi je mamka a já se na ně zdvořile usměju. Jak hezké, že musím předstírat radost z jejich návštěvy. Popravdě bych raději seděla schoulená ve své posteli a četla si jednu ze svých knih, co mě přenese do úplně jiné dimenze. Ten svět mám radši než tenhle.

,,Já jsem Kyle." usměje se na mě jejich syn. Hádám, že bude asi stejně starý jako já. Jen přikývnu a se svým skrytým nezájmem si sednu ke stolu. Mamka nám na stůl nandá večeři a my se do ní v tichosti pustíme. Pak mě ale něco vyruší. Něco, co mě polechtalo na lýtkách. Nenápadně se podívám pod stůl, abych zjistila pachatele a spatřím svou malou šedou kuličku, Azora. Je to má kočka a mám ji už od osmi let. V té době jsem nevěděla, že Azor je psí jméno, a tak jsem tak pojmenovala svého kocoura. 

,,A vy jste teda z Los Angeles? Tam jsem nikdy nebyl..." prolomí po večeři Kylův táta ticho. A všichni se pustí do vášnivé debaty a cestování. 

,,Nepůjdeme ke mně?" zašeptám ke Kylovi. Ten jen překvapeně přikývne a už si kráčíme po schodech zpět do mého království. 

,,Pěkný pokoj. Ten sis dělala sama?" vejde dovnitř a začne si vše prohlížet. Pak si sedne na mou postel a prohlídne si mé plyšáky. 

,,Jo, ale ještě to není ono. Musím tu nějakou dobu pobýt, aby to vypadalo správně. A ty chodíš na místní střední?" odkloním téma na jinou stranu. 

,,No jasně. Jiná státní střední tu není a naši nemají moc peněz na to mi platit soukromou, takže musím trpět na téhle. Není to zase tak hrozný až na ty lidi." uchechtne se. Takhle naše téma pokračovalo, dokud jeho mamka neusoudila, že je už moc pozdě a že by měli jít domů, protože zítra je škola a Kyle brzo vstává. Když odešli, musela jsem se zasmát. Ještě nikdy jsem nepotkala maminčina mazánka.

 Pomohla jsem mamce sklidit nádobí, pak jsem si dala jen rychlou sprchu a skočila do své pohodlné postýlky, kde jsem se jako každý večer začetla do děje své knížky. Nakonec jsem usnula i s knížkou na hrudi.

Tak tady máte první kapitolu. Zatím to je jen začátek. Chci vás uvést do děje. Drama přijde až potom... Snad se vám to zatím líbí, i když tohle nebylo nic extra. Budu ráda, když mě už ze začátku podpoříte a nebo se jen kouknete na další moje příběhy. Hrozně vás miluju :*