Tell me why ✔

7.

,,Ahoj dračice." postaví se přede mě Mary s Jess. 

,,Ahoj. Nevíte, co se tu stalo? Proč se na mě nikdo nekouká?" řeknu vykolejeně a rozhlídnu se po celé chodbě. Jen jedny oči mě sledují a to Kylovi. Zrovna stojí u něčí skříňky a s někým si povídá. Když si všimne, že na něj koukám, zamává mi a usměje se. To vše mu oplatím. 

,,Roznesla jsem nový drb. Nechci, aby má nová kamarádka tak trpěla, tak jsem ti pomohla." usměje se na mě a pak se na patě otočí a někam odkráčí. Jen pokrčím rameny a vydám se ke své skříňce pro učebnice na dnešní hodiny.

----------------------------------------

Sedla jsem si do místní kavárny a začetla se do mé nové knížky. Už dlouho jsem nečetla a tak se to snažím napravit. Celou dobu jsem ponořená do velice napínavého děje, u kterého popíjím svou kávu, když mě někdo vyruší. ,,Tuhle mám taky rád. Je opravdu úžasná. Obzvlášť ten konec." promluví mužský hlas a tak odtrhnu svůj zrak od papírových stránek a pohlédnu na osobu, co mě vyrušila. 

,,A vy jste?" zvednu své pravé obočí a celého si ho prohlédnu.

,,Thomas Felcher, ale říkejte mi Tomy." představí se a sedne si naproti mě. ,,A vy?" tentokrát pozvedne on své obočí a jeho čelo se celé zkrabatí.

,,Emily Mitchell, ale říkají mi Em. Proč jste si ke mně přisedl?" pozvednu i druhé obočí.

,,Nějakou dobu jsem vás pozoroval a když jsem zjistil, co čtete, věděl jsem, že jste má spřízněná duše a tak jsem se za vámi vydal. Ne každý má tento druh literatury rád." povzdychne si a podívá se zase na mou knihu. ,,Vy tu jste nová? Nikdy jsem vás tu neviděl." zeptá se a mě je ihned jasný, že čtení si musím nechat na potom. Vložím do otevřené knihy svou jednobarevnou záložku a zavřu ji.

,,Nedávno jsme se přestěhovali." přikývnu. ,,A vy? Pracujete tu?" ukážu na pult za námi a on se uchechtne.

,,Ano, ale naposledy. Zítra nastupuji na místní střední. Budu vyučovat literaturu, angličtinu a historii." pochlubí se. ,,Jinak se snažím být spisovatelem. Zrovna na něčem pracuji." zase se pochlubí. ,,A ty? Pardon. Vy?" zahledí se do mých očí.

,,Já na té škole studuju." zasměju se a on zmrzne. 

,,Studuješ? Neřekl bych, že si tak mladá." zase se uchechtne. ,,Můžu ti tykat, že?" zeptá se a já přikývnu. ,,Dobře. Mám pro tebe návrh. Vím, že jsem starší, ale dost se v literatuře vyznám, tak co probrat pár knížek? Zajímalo by mě, co všechno už jsi četla a tak. Zároveň by se mi to hodilo v mé práci." navrhne mi. ,,Prosím." udělá psí oči a já se rozesměju.

,,Dobře, ale pamatuj, že zítra už budeme žákyně a učitel." připomenu mu a on radostně přikývne. 

Po tom, co jsem tam s ním strávila asi tři hodiny, jsme si vyměnili čísla a já pak musela jít domů. Vím, že to bude můj učitel, ale je hrozně milý. A rozumíme si. Vím, že z toho nic nebude, ale přátelství není nic špatného. Pokud se neustále psaní zpráv dá považovat za přátelství...

-------------------------------------------------

Zase jsem jako vždy vstoupila do toho domu hrůzy a došla si do své skříňky. Dnes jsem trochu zaspala, protože jsem si s Tomym psala skoro celou noc a pak se mi nechtělo z postele. Rychle přiběhnu do třídy a sednu si na své místo. Naposledy mi zazvoní mobil na znamení nové zprávy, kterou si ihned přečtu.

Uvidíme se po škole. Už jdu na hodinu, tak mi drž palce. Doufám, že tě dnes potkám někde na chodbě. Hezký den.

Jen se nad tou zprávou pousměju a rychle mobil zastrčím, protože do třídy vejde učitel. Jen nezaujatě pozdravím a otevřu si sešit, do kterého si jako obvykle kreslím, když se nudím. Historie mě nebaví. 

,,Dobré ráno třído. Vím, že jste čekali pana učitele Greavse, ale ten onemocněl, takže vaši třídu na dobu neurčitou přebírám já. Jsem tu dnes nový, takže doufám, že na mě budete brát ohledy. Jmenuji se Thomas Felcher a učím literaturu, historii a angličtinu." znovu uslyším ten jeho chraplavý hlas. Prudce zvednu hlavu a setkám se s párem tmavě zelených očí, které se v okamžiku rozzáří. Jen se na mě nenápadně usměje a já celá zrudnu. Jako každý nový učitel napíše své jméno na tabuli a začne vykládat. Bez přestání hltám každé jeho slovo, dokud nezazvoní na přestávku. Asi si historii oblíbím... 

,,Slečno Mitchell, mohla byste tu prosím zůstat?" uslyším, když už jsem ve dveřích a na odchodu. Jen zacouvám zpět a on mi pokyne, ať zavřu dveře.

,,Ano pane učiteli?" kouknu mu zase do očí a dělám, jako že se vůbec neznáme. 

,,Jsem moc rád, že si v mé třídě. Aspoň tě budu moct vídat každý den." zaculí se. 

,,Tak proto máš tu práci! Ty zastupuješ pana Greavse. Takže učíš všechny jeho třídy. To znamená, že mě opravdu uvidíš každý den!" vypísknu a on mi zakryje pusu.

,,Jsem rád, že jsi tolik nadšená z té známky. Vidíš, že to jde." řekne a mrkne na mě ve znamení, že to hraje. 

,,Opravdu jsem to nečekala." uchechtnu se a otočím se k odchodu. ,,Uvidíme se někde na chodbě." šeptnu a vyjdu ze třídy ven.

,,Em! Počkej!" křikne za mnou klučičí hlas. ,,Em, můžeme si promluvit?" přiběhne ke mně udýchaný Ian. 

,,Děláš si srandu? Co po mě sakra chceš?!" ihned na něj vyjedu a má šťastná nálada je zase fuč.

,,Em vím, že jsem ti ublížil a moc mě to mrzí. Nevěděl jsem, co dělám a Ben na mě tlačil, abych to poslal. Musel jsem. Věříš mi? Opravdu ses mi líbila." řekne skoro se slzami v očích. 

,,Iane, dej mi pokoj. Najdi si jinou husu, která ti na to skočí." odseknu a rozejdu se pryč. 

,,Stůj ty couro!" chytne mě za rameno a stáhne zpět. ,,Já ti říkám, že mi odpustíš! Nikdo se se mnou rozcházet nebude!" přecedí skrz zuby.

,,Ani náhodou! Už nikdy na mě nesahej!" řeknu a kopnu ho do koulí. 

,,Ty krávo!" sykne bolestí a jeho obličej se zkřiví to nehezké grimasy. ,,Toho budeš litovat." zařve a vrazí mi facku, ze které skončím na zadku. Všichni kolem nás ztichli a zase se na nás koukali. Nesnáším ty jejich pohledy!

,,Co se to tu děje?!" vyběhne ze třídy rozzuřený Tomy a když mě spatří na zemi s rudou tváří, divím se, že nevybouchne vzteky. ,,Okamžitě do ředitelny!" křikne na Iana a zatne obě ruce do tak silného stisku, že mu z toho zbělají kluby. ,,Jsi v pořádku?" klekne si ke mně. Jen přikývnu, zvednu se a radši uteču, protože nechci být všem na očích. Nechci, aby Tomy věděl o tomhle. Teď už to je jen má minulost a já nechci, aby se vrátila! Nemůžu už ty jejich pohledy vystát. Vytáčí mě každý pár očí, co mě propaluje skoro až skrz mé tělo! Nesnáším se za to, že jsem Ianovi dovolila tohle provést!

Nová kapitolka! Doufám, že se vám líbí, protože já jsem na ní docela pyšná. Budu ráda, když mi svůj názor dáte najevo. Jinak děkuju za přečtení a hezký zbytek dne ;*