Surprise (1D)

15.Your Dad ?

,,Co ti kdo udělal ?" položí další otázku, když mu neodpovídám a já si můžu všimnout jak se napne.
,,Nikdo. Já jsem narazila do dveří." řeknu hned první a podotýkám, že velmi ohranou výmluvu.
,,Já nejsem blbej. Kdo to udělal ?" zeptá se znovu a doslova mě propaluje jeho modrým pohledem.
,,Ni, prosím neřešto." zaskuhrám přičemž se mi do očí nahrnou slzy.
,,Ale já to chci řešit. Někdo tě mlátí a já nechci, aby to dělal." jeho hlas se trošku zvýší. Zní více naštvaně a rozčíleně.
,,Ale já nechci, aby to někdo věděl sakra. Proč tě to tak zajímá ? Může ti být jedno co semnou je." i já lehce zvýším hlas. Zdá se, že se tak trošku zasekne. Nevím jestli proto, že si všiml mých uslzených očí a nebo byl tolik překvapený z toho že jsem zvýšila hlas.
,,Promin. Já jsem po tobě nechtěl vyjet. Jen.....jen mi na tobě prostě záleží a....nechci vidět jak ti někdo ubližuje." jeho hlas se opět zklidní na rozdíl od mého tepu, který se naopak zrychlí. Opravdu řekl, že mu na mě záleží. Bože můj. Najednou nějak nevím úplně co říct, spíš jen tak zaraženě koukám na něj, utápějíc se v jeho tolik nádherném modrém pohledu.
,,Hale chápu jestli o tom nechceš mluvit, ale mě můžeš říct cokoliv. Můžeš mi věřit a třeba ti i dokážu pomoc." lehce se pousměje i když v jeho očích se stále zračí jistý druh bolesti.
,,J-já ti to řeknu. Ale ne tady." řeknu nakonec. Jeho ruka vyhledá mé stehno a jeho palcem mi na něj kreslí uklidňující kroužky.
,,Tak pojedeme ke mně ?" zeptá se.
,,D-dobře. Nemáš nějakej ubrousek ?"
,,Tady." podá mi vlhčený ubrousek, poté se připoutáme a vyjedeme. Ni nechává stále ruku na mém stehně a já vůbec neprotestuji. Místo toho si z obličeje stírám zbytky líčení. Cestou nemluvíme. Ni se věnuje řízení a já se dívám z okýnka, jenže když zastavíme na červené cítím na sobě jeho pohled. Nechci se na něj koukat. Takhle mě nikdy neměl vidět. Jenže než se naději, jeho ruka se z mého stehna přemístí k mé bradě kterou pootočí tak, abych koukala na něj. Tohle opravdu není příjemný. Já mám malý sebevědomí i normálně, natož když mám takhle znetvořený obličej.
,,Nekoukej na mě." šeptnu tak že se divím že to vůbec slyšel.
,,Proč ne ?" zeptá se nechápavě.
,,Ani normálně nejsem zrovna nejhezčí natož s tímhle." vysvětlím a očima se snažím lítat všude možně po autě jen abych se nemusela koukat na něj.
,,Ale já na tebe koukám rád." pousmeje se a nadále na mě kouká. Jenže tuto chvilku přeruší zelená barva na semaforu a tak se opět rozejdeme a on svůj zrak přemístí zpět na silnici. Zbytek cesty už se na sebe opět nedíváme.
,,Děkuju." šeptnu když mi u něj v garáži otevře dveře od auta a vystoupím. Po chvíli už stojíme v jeho obýváku. Překvapeně se rozhlížím všude kolem. Už když jsme zajížděli do garáže jsem tak vše s údivem pozorovala. To jak je to velký a nádherný.
,,Máš to tady krásný." pochválím mu to. A neustále se snažím vyhýbat jeho pohledu. Opravdu mi to není vůbec příjemný.
,,Děkuju. Dáš si něco k pití ?" zeptá se zatímco rukou pokyne k velmi pohodlně vypadající sedačce a tak se posadím.
,,Ani ne." zakroutím hlavou a tak si sedne ke mně. Svůj pohled mám stále umístěný do mého klína. Koneckonců tak jako poslední tak hodinu docela často. Vím že na mě kouká. Sakra já to vím, ale tentokrát dokážu odolat pokušení spojit s ním pohled. Cítím jak si poposedne blíže ke mně, poté se nadechne a promluví.
,,Kdo to udělal ? Někdo ve škole ?" zeptá se.
,,Ne, ve škole ne." zakroutím hlavou přičemž už mě opět štípají slzy v očích.
,,Tak....tak doma ? Mlátí tě táta ?" při zmínce o tátovi se lehce oklepu a snažím se opět udržet slzy. Ale prostě to nejde a já se rozvyzlykám.
,,Di, Di notak co je ?" položí ruku na moje záda.
,,T-táta je mrtvej." vydám ze sebe. Než se naděju vtáhne si mě do náruče.
,,Promin to jsem nevěděl. Proč jsi mi to neřekla ? Je mi to líto." šeptne mi do ucha. Teď nemám sílu na to odpovídat takže se pouze více natisknu k němu, protože to je to jediný co ted momentálně potřebuju. On to naštěstí pochopí a tak mě pevněji obejme. Když se tak nějak uklidním, odtáhnu se od něj a spojím svůj pohled s tím jeho.
,,Já se tím moc nechlubím. Jsi jeden z mála kdo to ví." přiznám.
,,Jak dlouho to je ?" zajímá se dál, zatímco drží mou ruku v té své.
,,Tři roky, ale já se s tím pořád úplně nesmířila. Navíc tím začala nová a mnohem horší etapa mého života." povzdechnu si.
,,Jak přesně ?"
,,Chtěl jsi vědět kdo mi to udělal." spíše konstatuji, ale i tak čekám na jeho přikývnutí.
,,Fajn tak já ti všechno řeknu." poraženecky si povzdechnu. Stejně mi je jasný, že by mi nic jinýho nezbylo.
Snad to není špatný nápad...

Poslední dobou jsou ty díly nějaký sladký,hmm. Prosím o voltes a komentíky. Niki <3
Q:Nevadí vám, že je to ted takový víc sladký a cute ?
A: Mně osobně to nevadí, prostě je to část příběhu :))