Surprise (1D)

2. First Surprise

,,Nelly, že to není t-to co myslím." zakoktám si když hledím na čtyři papírky v mé ruce.

,,No myslím, že to je to co si myslíš. My dvě půjdeme zítra na koncert One Direction tady v Londýně a dokonce máme lístek i do backstage. Byli jediný dva a jsou naše." usměje se na mě. Neschopna slova hledím na ten poklad v mých rukou a ač se snažím sebevíc nedokážu udržet slzy štěstí a dojedí. Můj sen. Náš sen. Strašně jsme vždycky chtěly jít na jejich koncert bohužel se nám to nikdy nepoštěstilo. U mě hlavně kvůli penězům a Nelly prostě řekla, že sama tam nepůjde. Ale přece jí to muselo stát strašně peněz, to přeci nejde. Když mi tohle dojde opět posmutním, to už ale zastavujeme u školy.

,,Di notak neplakej. Co se stalo ? Ty nemáš radost ?" zeptá se a pohled přemístí na mě. 

,,Ne Nell tak to není. Já, já....je to úžasný, ale muselo tě to stát moc peněz to nemůžu příjmout." zakroutím se slzami v očích hlavou. 

,,Ale prosímtě co to plácáš ? Je mi jedno kolik to stálo. Je to prostě dárek k narozeninám. A my dvě si splníme sen. Je to to nejmenší co pro tebe můžu udělat. takže žádný námitky a zítra potkáme naše lásky." zvednu k ní pohled. Usmívá se. Má hodně nakažlivý úsměv. Přes slzy se také usměji a poté ji skočím kolem krku jak jen mi to ta skutečnost, že sedíme v autě umožnuje. 

,,Děkuju ti, děkuju ti tak strašně moc, jsi ta nejlepší kamarádka na světě." fnuknu jí do ramene.

,,Není zač, mám tě ráda." odtáhnu se od ní a ještě jednou se na ní usměju.

,,My uvidíme naše kluky. Já uvidím Nialla. A můžeme uskutečnit náš plán." vypísknu nadšeně po chvíli když už tu asi neradostnější zprávu v mém životě zpracuji a otřu si slzy. Asi by jste chtěli vědět jaký máme plán co ? No tak to si ještě musíte počkat. Ale nebojte není to nic, ehm jak to jen říct ? Nevhodného ? Jo to je to správný slovo. Co si o nás myslíte ? 

,,To si piš, ale jestli sebou ted nepohneme tak taky uvidíme jak vypadá třída po vyučování, protože budeme po škole." obě se začneme smát a rychle tedy opustíme auto a zamíříme si to do budovy školy. Vlastně já osobně ráda chodím takhle na poslední chvíli, protože chodby už jsou prázdné a a já se tak víceméně vyhnu narážkám na mojí maličkost. Doslova minutu před zvonením obě vejdeme do třídy. 

,,Hale Bolttová nejdřív zhubni a pak si na sebe ber kratasy." 

,,Fuj koukala jsi se ráno do zrcadla ?" 

,,Jasně, že nekoukala, radši ještě by jsi se lehla a dostala infarkt." 

,,Alespon by od ní byl klid." začnou na mě pokřikovat mí spolužáci. Na takovéhle nadávky už jsem zvyklá. Ignoruji je a s Nell se posadím do naší lavice. Pro mé štěstí hned příjde učitelka a já se tak vyhnu dalším hnusným narážkám. Upřímně nevím co proti mně pořád mají. Nikdy jsem nikomu z nich nic neudělala. A nemyslím si, že bych byla nějak hnusná a tlustá. Jasně nejsem krásná, ale jsem prostě normální a ne nemám tělo modelky, ale že bych byla tlustá bych taky úplně neřekla. Mám prostě křivky no tak mě zabíjte. 

,,Uf konečně jsme z toho strašnýho zařízení pryč." oddechnu si, když už sedíme v Nellině autě a jedeme na brigádu. obě pracujeme v nedalekém starbucks.

,,Neboj už jenom tři týdny a vypadneme odsud." usměje se na mě povzbudivě. 

,,Když uděláme maturitu." podotknu. 

,,Ale prosímtě maturita není žádný problém." mávne rukou jakoby to zvládl každý načež se opět začneme smát. Zastavíme u starbuck a vydáme se dovnitř, kde rychle vystřídáme naše kolegy a jdeme za pult obsluhovat. 

,,Dobrý den, jako vždy ?" zeptám se paní Strengerové, která k nám chodí každý den ve stejnou hodinu. Je to velmi milá žena. 

,,Dobrý a ano dnes to opravdu potřebuji." pousměje se na mě a já tot edy zadám do pokladny a poté jdou kafe připravovat. 

,,Nějaké problémy ?" zeptám se mezitím. 

,,Ale syn blbne ve škole a pořád dělá nějaké problémy, je toho na mě už moc." vysvětlí a já chápavě přikývnu.

,,Nebojte se určitě se to vyřeší." usměju se. Vlastně se tady usmívám celou dobu. 

,,Snad ano, ale víte, že vždy když odcházím odsud, mám o něco lepší náladu ?" zeptá se zatímco já se stále věnuji přípravě jejího latté. 

,,Opravdu ?" odpovím otázkou.

,,Jo asi díky vám. Váš úsměv je strašně nakažlivý a tak celkově vyřazujete strašně příjemnou aurou nevím kde takové energie berete." zasměje se zatímco já jí předám její kafe. 

,,Opravdu ? tak to jsem moc ráda, že vám zlepšuji náladu tady je vaše kafe" s úsměvem jí předám kafe a ona mi zaplatí než se rozloučí a odejde. 

Alespon, že někomu jinému mohu trošku zlepši náladu když už ne sobě.

Tak další díl je na světě. líbí ? Prosím o voltes akomentíky Niki <3

Q: Jedete se někdo dneska koupat ? 

A: Protože já jo :D