Surprise (1D)

8. Night Call

Otevřu oči do nového dne a vlastně i týdne a típnu budík. Se zívnutím se unaveně zvednu z postele. Pohle dmi padne na mé stehno. Nojo modřina jako blázen, achjo. Přejdu ke skříni a hodím na sebe obyčejné šedé šaty, které naštěstí modřinu zakrývají. Na ruku si nasadím náramky a poté zalezu do koupelny, kde vykonám ranní hygienu. Rychle v kuchyni uklidím to nejhorší, protože ta osoba co si říká máma po sobě neumí ani vyhodit flašky do koše a dám talíř do myčky. Nevím co mě po tolika letech ještě překvapuje. Když to mám hotovo rychle čapnu batoh a vyjdu ven, kde už na mě čeká Nelly v jejím autě do kterého přistoupím. 

,,Ahoj."usměju se a lehce jí obejmu než si zapnu pás. 

,,Ahoj tak jak bylo včera na obědě ? Vím, že jsi mi to psala, ale chci to slyšet ještě takhle." zasměje se a rozjede se. Když si na ten oběd vzpomenu automaticky se mi rozlije úsměv po tváři.

,,Bylo to...skvělý. Moc jsem si to užila. Ona je fakt suprovej. Vždycky jsem si ho představovala jako skvělýho kluka, ale v životě by mě nenapadlo, že může být ještě lepší. Jasně asi není dokonalej to není nikdo, tak najivní zase nejsem,ale chápeš prostě jak to myslím ne ? Pořád jsme se něčemu smáli, chtěl vědět ty největší kraviny a pořád jsem se musela usmívat." shrnu to. 

,,Ráda tě zase vidím tak štastnou a usměvavou. Navíc kvůli klukovi." mrkne na mě. 

,,Jen si nemysli, stejně jsem na tebe pořád naštvaná, že jsi mi to neřekla." vypláznu na ní dětinsky jazyk a zkřížím si ruce na prsou. Samozřejmě na ní nejsem naštvaná, ale znáte jaké to je v přátelství. 

,,Ale notak. Niall to tak chtěl a uznej, že kdybych ti řekla, že mě poprosil o tvoje číslo a následně ti třeba volala s tím, že je na cestě za tebou do práce, aby tě pozval na oběd.....ztratilo by to svoje kouzlo. Nemyslíš ?" na chvilku na mě pohlédne než vrátí pohled zpět na cestu. 

,,To máš pravdu. Každopádně neboj, nezlobím se na tebe, možná jsem ti dokonce vděčná, jen jsem si dělala legraci." pousměju se. 

Unavená dorazím domů z práce. Přes den se nic zajímavého nebo neobvyklého nedělo. Ve škole pouze nudné hodiny, hnusné narážky od spolužáků a strašení od učitelů, že s lajdáckým přístupem maturitu neuděláme. No a v práci, úsměv, zákazníci a kafe. Jenže já jsem celý den jako na trních. Pořád čekám, dobře spíše doufám, že mi zapípá mobil oznamující novou zprávu od Nialla, ale celý den nic. Povzdechnu si, co jsem taky mohla čekat, že ? Že bude mít zájem o někoho jako jsem já ? Asi těžko. No stačí, musím přestat myslet na Nialla a začít se soustředit na mé povinnosti. Dneska budu vařit pouze špagety a ty jsou za chvíli. Takže asi nejdřív poklidím a pak se dám až do vaření. Rozhodnu se a jak řeknu, nebo si spíše myslím, tak učiním. Když je tedy celý byt uklizený a já dám i prát prádlo je teprve devět. Když začnu vařit v půl jedenáctý je to tak akorát. No tak bych se mohla kouknout na učení. Mé plány, ale zmaří můj mobil, který začne zvonit. Nějaké číslo. Pokrčím rameny a hovor příjmu.

,,Prosím ?" 

,,Ahoj tady Niall." když zjistím kdo volá, poprvé od té doby co jsem doma se usměju a moje srdce opět začne bušit o něco silněji. Nevím proč takhle vždy reaguje na Nialla. 

,,Ahoj Nialle. Co potřebuješ ?" zeptám se, zatímco se ve svém pokoji usadím na postel. 

,,Nic, jen........jen jsem tě chtěl slyšet." špitne lehce nervozně. A hádejte co já ? Samozřejmě celá zrudnu. Ještě, že mě ted nemůže vidět. 

,,Jaký jsi dneska měla den ?" zeptá se a tak se dám celkem do nudného vyprávění, ale jeho to očividně zajímá. 

,,No a začala mi tam diktovat, že jí tam mám udělat ještě tohohle smajlíka a tamtoho a srdíčko. Bože byla fakt otravná." zasměju se, když mu vyprávím o jedné zákaznici a tom co mi provedla ale to už je déle. V telefonu se ozve jeho smích a následně jeho hlas. 

,,Já bych jí na ten kelímek pro jistotu nenapsal nic. Dal bych jí fixu, aby si to napsala sama, když si vymejšlí." uchechtne se. 

,,Taky jsem měla sto chutí to udělat. Takhle práce vlastně není zas tak strašná, alespon komunikuji z lidmi, ale občas mi docela tečou nervy." uchechtnu se. 

,,To se ti nedivím." napadne mě se tak podívat na čas. 

,,A sakra. Nialle já už musím končit, promin." řeknu rychle když zjistím, že je třičtvrtě na jedenáct. To voláme už takovou dobu ? 

,,Jo jasně. Stalo se něco ?" zeptá se. 

,,N-ne, jen musím, prostě musím jít něco udělat, pa." doufám, že si nebude myslet, že už si s ním nechci povídat. 

,,Dobře, dobrou noc a hezký  sny." řekne ještě předtím než urychleně ukončím hovor a vystřelím z postele jako blesk, abych začala vařit. K mému štěstí jsou dnes hvězdy na mé straně a mamka opět příjde o něco později takže já to s přesností na dvě minuty zvládnu. Opět mi pouze věnuje pohrdavý pohled a zavře se u sebe v pokoji. Už toho mám všeho sakra dost. Já tady lítám a vařím jenom kvůli ní a ona se na mě ještě blbě dívá a prostě to všechno. Už je toho na mě fakt moc, já už to nezvládnu. Moc dlouho už ne. Opět sáhnu po mé "kamarádce" žiletce, opět tak jako každý večer už po dobu tří let. Kdy si zápěstí ošetřím jdu si hned lehnout, protože už jsem zase strašně unavená. Pořád někde lítám a pořádně ani nejím. Už vlastně ani k tomu jídlu nemám chut. V hlavě si pořád opakuji, že už jenom necelé dva týdny a bude mi osmnáct. Budu moc odsud odejít a ona s tím nic neudělá. Nojo jenomže kam mám jít ? Jasně Nell mi nabízela, že můžu být u nich, ale nechci je tam otravovat moc dlouho, nanejvíš pár dní. Co pak ? Upřímně nevím, ale snad si někde zvládnu zařídit, alespon nějaký malý byteček nebo třeba alepson ubytovnu., Všude to bude lepší než tady.

Asi nějak extra zajímavý díl,ale snad potěšil :) Prosím o voltes a komentíky Niki <3

Q: Superman nebo Batman ? 

A: Superman <3