Surprise (1D)

6. Tamara ?

,,Bože můj to bylo tak úžasný." usměju se, když už sedíme s Nell v jejím pokoji na posteli a začneme probírat co všechno se dnes vlastně událo. 

,,To teda, byl to ten nejlepší zážitek na světě. " přikývne a vloží si do pusy další brambůrku. 

,,Ještě jednou ti moc děkuju. Až budu dospělá a budu si to moc dovolit vrátím ti to. Všechno." sdělím jí můj plán, který opravdu chci uskutečnit. 

,,Ale prosímtě. Tohle byl dárek a prostě basta. A fakt nevím co mi chceš vracet. To, že ti párkrát koupím kafe ? Prosímtě to přeci nic není." usměje se a přitáhne si mě do obětí. 

,,Škoda, že už je nikdy neuvidíme." povzdechnu si a moje nálada najednou úplně poklesne. 

,,Co ty víš, třeba jo ?" pokrčí rameny a v jejím obličeji se mihne nějaký pocit. Jakoby věděla něco co já ne. 

,,Myslíš ? Pochybuju, že je potkáme někde na ulici, to by byla velká náhoda." 

,,Určitě se s nima ještě uvidíme. Víš vypadalo to, že se Niallovi opravdu líbíš a myslím si, že si tě jen tak nenechá uniknout mezi prsty." mrkne na mě a já na ní vyvalím oči. 

,,M-myslíš, že jsem se mu líbila." zeptám se překvapeně. 

,,To si piš. Jenom slepej by si toho nevšiml. Pořád na tebe koukal a usmíval se. Líbila jsi se mu. A myslím, že on bude chtít něco udělat,aby tě znovu viděl." usměje se. Jo tak to by bylo sice nádherný,ale pochybuju, že je něco takovýho možný. I přes to nad touhle naprosto nemožnou věcí zčervenám, protože ta představa, že by se mu mohl líbit někdo jako jsem já je zkrátka....co vám budu povídat, jako splněnej sen

,,Ty víš něco co já ne ?" zeptám se podezíravě. 

,,Ne, samozřejmě že ne. Jak tě to napadlo ?" 

Ráno

Začne zvonit budík a tak ho rychle típnu, aby nevzbudil Nell, která může ještě spát. Jenže já musím do práce. Potichu vstanu z postele, ze své tašky vyndám růžovou sukni a tílko, obleču se a vezmu si hygienycké potřeby se, kterými zalezu do koupelny kde vykonám ranní hygienu. Taky si na ruku samozřejmě natáhnu náramky, abych zakryla to co ostatní nemají vidět.  Poté si sbalím saky paky, ještě napíšu Nell vzkaz a poté víjdu ven a pěšky mířím do práce, když v tom mi pípne mobil oznamující příchozí zprávu. Že by se Nell už vzbudila ? Nevím kdo jiný by mi mohl psát. vytáhnu tedy mobil z tašky. Nějaký číslo, který neznám. 

Neznámé číslo: Ahojj

Kdo to sakra je ? 

Diana: Ehm, kdo jsi ? 

Neznámé číslo: Jo jasně promin nedošlo mi to. Já jsem Niall

Můj pohled se zasekne na to jméno až se musím zastavit. Moje srdce začne bít rychleji a hlasitěji. TEN Niall mi napsal to není.............to není možný. Dojde mi. Kde by vzal moje číslo ? Někdo si tady ze mě dělá zase legraci. 

Diana: Hahaha moc vtipný. Kdo tam je ? 

Neznámé číslo: To není vtip, opravdu jsem to já Niall. Niall Horan

Povzdechnu si zatímco už vstoupím do útrob kavárny. Než mi začne přímo moje směna mám ještě chvíli čas a tak si zalezu dozadu a opět odepíšu tomu neznámému. 

Diana: Tamaro ? Určitě to jsi ty vid ? 

Tamara je "královna" školy. Je to vlastně ona, která mě začala šikanovat a nesnášet a díky tomu, že ona je u nás na škole někdo, na mě poštvala i ostatní. Nejvíc to na ní sedí, protože jednou z věcí na kterou u mě vždy naráží je to, že jsem Directionerka. Ale ne proto, že ona by je ráda neměla. Naopak ona je miluje stejně jako většina holek ze školy a dokonce byla už asi na desíti koncertech, ale dělá si ze mě srandu protože si myslím, že by se na mě kluci mohli třeba jen smát. Dle jejích slov: Jsi trapná, kdyby tě někdo z nich viděl spíš by se pozvracel než usmál. Takže se vůbec nedivím, že by byla schopná si ze mě takhle dělat srandu. 

Neznámé číslo: Diano já nejsem Tamara, opravdu jsem Niall.

Na chvíli se zamyslím jestli to třeba opravdu není Niall,ale po chvilce uvažování tuto možnost prostě opět zavrhnu. 

Diana: Přestan. Nevím proč se do mě pořád navážíš a co z toho máš, ale tohle už je trochu moc ne ? Já ti na to neskočím a ted, když mě omluvíš tak já musím jít makat. Nazdar. 

Odepíšu a poté dám mobil do své skřínky, obleču si zástěru a jdu k pultu. Víte normálně jí prostě ignoruji a nechám jí aby se do mě strefovala. Já si svůj smutek a bolest poté vybiji doma po svém, ale nerada dávám najevo city před někým komu nevěřím. Má to tak asi spousta lidí. 

Už jenom patnáct minut do konce směny. Jupíí. 

,,Děkuju, na sheldanou." usměju se na ženu, které předám její objednávku a poté se na malý moment otočím dozadu ke kávovaru,a bych tam utřela to jak jsem trošku kafe vylila. Poté odložím hadr opět vedle, otřu si ruce do zástěry a vrátím se zpět k pokladně.

,,Dobrý den, co to bude ?" zeptám se a zvednu svůj pohled k zákazníkovi. Můj pohled se ihned setká s tím nádherně modrým a moje srdce opět začne bušit o něco rychleji. překvapeně pootevřu pusu a zůstanu na něj koukat. 

,,Opravdu jsem to byl já." 

Taaak. Další díl je tady lásky moje úžasný. Prosím o voltes a komentíky Niki <3 

Q: Neopadlo z vás ještě prvotní nadšení z příběhu ? 

A: Jo a chci dodat, že jestli si myslíte, že už to ted bude všechno jenom dobrý tak vás bohužel zklamu :D