Chloe ✔

❤ #60 ❤

Když byly dveře zamčené a já byla přesvědčená, že Nash není poblíž a že mě nebude slyšet. Zhroutila jsem se. Sklouzla jsem po dveřích až k zemi a založila si hlavu do dlaní. 

Co to je s tím světem? Proč mě najednou všichni touží políbit? A proč se vše najednou schrnulo zrovna na mě? 

Netrvalo dlouho a já si uvědomila, že pláč mi nepomůže. Místo toho, abych u dveří dál seděla a trápila se, jsem se postavila znovu na své utahané nohy a začala pomalu uklízet byt.

Nebyl v tak příšerném stavu, jak se původně zdálo a tak jsem měla hotovo do třičtvrtě hodiny. Hned potom jsem zvolila relax ve vaně, který mě spíš ještě víc utahal než to uklízení.

Nakonec jsem sebou švihla do postele a nevěděla o světe.

******
Snila jsem až do rána bez probuzení a byla vděčná za pár hodin klidu a spánku. Ráno mě ale bohužel probudilo vyzvánění telefonu.

Nejdříve jsem si myslela, že je to jen budík, ale když jsem zaznamenala červený a zelený telefon na displeji, pochopila jsem, že je to Matthew. Okamžitě jsem hovor přijmula, i když jsem si nebyla jistá.

''Ahooj.'' Promluvila jsem rozespale.

''Ahoj zlato, promiň že tě budim, jen bych potřeboval tu adresu. Jsem už na letišti a nevím kam se vydat.'' Uchechtl se Matthew a já se plácla do čela.

''Ajoo.. Promiň, já byla včera úplně mimo.'' Falešně jsem se zasmála a nadiktovala mu adresu.

''Dobře dík. Za hoďku mě čekej.'' Poslal pusu a zavěsil.

Položila jsem mobil na noční stolek a zakryla si obličej dlaněmi. Budu mu to muset vše říct a vysvětlit. Pomyslela jsem si.

Okamžitě jsem nesouhlasně zamručela a přála si být někým jiným. Někým jiným, kdo nemá takovéto problémy.

Nakonec mi ale nic jiného nezbývalo a tak jsem vstala z postele a pomalu přešla do koupelny, kde jsem ze sebe udělala člověka.

Hned jak jsem vyšla z koupelny jsem zamířila do šatníku a vybrala si pohodlné oblečení na doma.

Pak jsem zamířila do kuchyně, ale než jsem se nadála někdo zazvonil. Někdo.. Hh.. Kdo jiný než Matthew. Nasadila jsem úsměv a šla mu otevřít.

K mému překvapení, ale za dveřmi nestál Matthew, ale Louis. Můj úsměv okamžitě ochabl a nahradila ho starost.

''Ehm.. Co tu děláš?'' Začala jsem a on se uchechtl.

''Ehm.. Jdu tě doprovodit do školy?'' Usmál se a já se opřela o dveře.

''Promiň Louisi, ale dnes do školy nemůžu.. Přijede mi rodina z Ameriky.. A bylo by blbé, je tu nechat samotné..'' Pohlédla jsem na něj smutně.

''Počkej.. Včera jsi nebyla ve škole, kvůli tomu, že jsi potkala staré známé. Dnes ti přijede někdo z rodiny z Ameriky? Chloe to si myslíš, že jsem úplně blbej?'' Zamračil se a já si povzdechla.

''Louisi.. Tak to není..'' Začala jsem se bránit, ale on mi skočil do věty.

''Tak jak to tedy je Chloe? Omluvil jsem se ti, co mám ještě udělat aby jsi mi odpustila? Nebo mi rovnou řekni, že se se mnou nechceš bavit.'' Poznamenal naštvaně.

''Ach bože.'' Zaklela jsem. ''Louisi ty to nechápeš-'' Zase mi skočil do řeči.

''Jo tak já to nechápu, to je super no.'' Vyhodil rukama.

''Panebože poslouchej mě!'' Zvýšila jsem hlas a on najednou jakoby zkameněl. Zhluboka jsem se nadechla a zase vydechla.

''Takže. Za prvé. Ano, včera jsem potkala staré známé. Jsou tu na Tour a já je neviděla dva roky. Nic víc nic míň vědět nepotřebuješ. Za druhé. Nic proti tobě nemám. Omluvil ses mi a já ti odpustila. Za třetí. Přijede můj přítel a jestli ti to vadí můžeš jít.'' Ukázala jsem hlavou ven a on polkl.

''Promiň.. Já jen.. Já jen myslel, že se mi vyhejbáš..'' Sklopil ramena.

''Nee.. Vůbec ne. Louisi.. Jsi skvělý kamarád a mám tě ráda, ale teď se to nějak semlelo najednou a já potřebuji být s nimi.'' Pousmála jsem se a on kývl.

''Ano to chápu. No nic, já tedy jdu. Měj se a uvidíme se.. No třeba jindy.'' Nahodil úsměv a odešel. Ještě jsem mu zamávala a pak zavřela dveře. Fuh.. Teď si musím udělat silnou černou kávu nebo dnešek nepřežiju.

Co jsem si v hlavě řekla to jsem taky udělala. Hned od předsíně jsem přešla do kuchyně a uvařila si silnou černou kávu na probuzení. Nakrájela si pár ovoce na kostičky a naházela do misky. Už jen vidličku a vše přenést do obýváku ke stolu.

Nejdříve jsem se pustila do ovoce a pak do kávy. A přitom jsem pozorovala televizi. Dávaly nějaký seriál a tak nějak jsem se do něj zažrala až jsem přestala vnímat čas.

Zrovna dávaly zajímavou část, která byla napínavá a celým bytem se ozval zvonek. Musím se Vám přiznat.. Měla jsem co dělat, abych nezačala křičet. Ale naštěstí jsem se udržela a vyrazila ke dveřím. 

Najednou mnou projelo štěstí, ale jak se to stalo?  Trošku jsem si poskočila, abych byla u dveří dřív a s úsměvem otevřela.

''Matty!'' Vypískla jsem. 

''Chloe!'' Trvalo milisekundu a já mu vysela kolem krku. Nemůžu uvěřit že tu je. V Anglii! V Londýně! V mém bytě! Co se to se mnou děje? Kam se poděla ta vyplašená Chloe? Ale kšá. Šla k čertu a všechny tyto pitomé myšlenky taky. Pomyslela jsem si a víc si k sobě přitáhla mé zlatíčko. 

''Jak ses měl?'' Zajímala jsem se, když jsme se od sebe vzdálily na pár milimetrů.

''Co kdyby jsme šly dovnitř a tam si o všem popovídaly?'' Zašklebil se a já přikývla. Rychle vešel, jako bych mu měla zavřít dveře přímo před nosem a sundal si boty. Zavřela jsem dveře a vešla do kuchyně. 

''Dáš si něco k pití? Kafe? Čaj?'' Zeptala jsem se a dala vařit vodu. Jasně jsem věděla, že si dá něco teplého. 

''Čaj, dík.'' Promluvil a pomalu ke mě přistoupil. 

Opřela jsem se o kuchyňskou linku a prohlížela si jeho pohlednou tvář. Má ústa se usmívala, obličej zářil štěstím.. Ale srdce pukalo. Proč jsem včera Nashe nezadržela? Počítá se polibek jako nevěra?  Sklopila jsem pohled, ale Matthew už dávno věděl, že se se mnou něco děje. 

''Chloe? Co se stalo?'' Zeptal se smutně a já zalila čaj. 

Teplý hrníček s vařícím čajem jsem přenesla do obýváku a položila ho na skleněný stoleček. Sedla jsem si na gauč a Matthew hned vedle mě. Chytil mě za ruku a prosil pohledem, abych mu řekla, co se stalo. 

''Ach Matty..'' Povzdechla jsem si a pohlédla mu do očí. 

''Já.. Já nevím jak ti to říct.. Moc mě to mrzí..'' Stačilo říct poslední čtyři slova, aby to vše pochopil. 

''Já to věděl.. Chloe. Co se stalo, než si začnu myslet kraviny?'' Zněl už mírně naštvaně, ale snažil se to zakrývat. 

''Matty.. Nepodvedla jsem tě. To ne.. Jen..'' Dech se mi zadrhl a já dál nemohla mluvit. Pár slz opustilo svou skrýš. Jeho obličej se opět uvolnil a utřel mi neposedné slzy. Pohlédla jsem mu do starostlivé tváře a nadechla se. 

Vše se ze mě najednou začalo sypat a nešlo to zastavit. Nevím jak dlouho jsem mluvila, ale emoce v Matthewovi tváři se různě měnily. Až mu na tváři nakonec zůstala starost. Najednou jsem v jeho tvářích objevila cosi, co mi říkalo, že ho také něco trápí. 

''Matty?'' Oslovila jsem ho, protože jsem už nemohla dál snášet to příšerné ticho, které mezi námi kolonovalo. 

''Chloe.. Taky bych ti něco měl říct..'' Promluvil po chvíli a sklopil pohled. To nezní moc dobře..