Chloe ✔

#59

Panebože.. devět je za deset hodin.. Měla bych se vrátit domů a vše poklidit. Omluvit se ve škole a poprosit Louise o zápisky, tedy jestli si nějaké dělá. 

Schovala jsem si obličej do dlaní a začala přemýšlet. Neuběhly ani dva měsíce a vše se od základů změnilo. Miluji ještě vůbec Matthewa? Není slovo 'miluji tě' už zbytečné říkat? Jak to skutečně mám s Cameronem? Necítím něco k Louisovi? Jak se mám k Matthewovi chovat? Ze všech těch otázek mi začaly pomalu téct slzy po tvářích. 

Matthew je tak skvělí kluk.. Mám ho ráda.. Ale miluji ho ještě? A on mě? Nezaslouží si mě. 

Po chvilce jsem se vzpamatovala, utřela si mokré tváře a zamaskovala pozůstatky po slzách. Když jsem se na to cítila, vrátila jsem se zpět do pokoje za kluky, kteří už čekaly na můj další tah. 

''Omlouvám se, ale budu muset už jít..'' Pronesla jsem a všichni se na mě podívaly. 

''Proč? Stalo se něco?'' Zajímal se Nash a já se pousmála. 

''Ne, nic se nestalo. Jen mi v devět přijede návštěva a já budu muset doma ještě poklidit..'' Pronesla jsem. 

''Matthew..'' Šeptl Cameron neslyšně, ale já to zaslechla až moc dobře. 

''Ano, Matthew.'' Povzdechla jsem si. 

''To je škoda.. Proč si tam nezůstal? Mohly jsme to dohrát!'' Povzdechl si frustrovaně Matt. 

''Matte! Nech toho. A navíc.. Moc dobře víš, že tato hra nemá konce.'' Napomenul ho Jack Johnson.

''Nic, stejně jsme už všichni unavení a zítra máme nabitý program.'' Pronesl Shawn a pohladil Camile po tváři. 

''Tak fajn. Chloe ale slib, že se někdy zase stavíš.'' Řekla najednou Matt a všechny oči spočinuly zase na mně. 

''To je jasné raubíři.'' Zašklebila jsem se a rozcuchala mu vlasy. 

''Super. A teď dobrou!'' Zvolal až moc vesele a odešel z pokoje. Ostatní se také začaly balit a než jsem se nadála, v místnosti jsme zbyli jen já, Nash, Shawn a Cameron.

Začala jsem si brát věci ze země a pomalu se chystala k odchodu, když mě Nash zastavil. Podívala jsem se mu do jeho mořských modrých očí a zahlédla starost. 

''Chloe stalo se něco, s čím se bojíš svěřit?'' Pronesl najednou Nash. Povzdechla jsem si a svěsila ramena.

''Nashi.. Je to složité..'' Povzdechla jsem si a prohrábla si vlasy. 

''Ale Chloe. Máme tě rádi a neradi tě vidíme takhle smutnou.. Řekni nám co se stalo..'' Vložil se do toho Shawn a Cameron přikývl. 

''Kluci.. Je to na dlouhé povídáni.. A já fakt nemám čas.'' Pohlédla jsem na ně. 

''Tak to zkrať, pár minut přeci máš..'' Pronesl Cameron a tim mě překecal. 

''Dobře..'' Společně jsme si všichni sedly na jednu postel a já spustila. 

''Jak už asi všichni víte, chodím s Matthewem. Už dva roky. Byl to dokonalý vztah, bez žádných těžkých problémů, které by jsme nedokázaly překonat.. Kromě tohoto. Odlet do Anglie pro náš vztah byl jako výzva, ale zároveň propast. Věděly jsme o tom oba.. Ale já teď přesně nevím, jestli to nebyla chyba..'' Nádech, výdech.

''Já.. V letadle jsem poznala kluka, nejdříve mi připadal strašně otravný, ale teď ho mám ráda.. A navíc se pokusil mě políbit.. A já toho mám plnou hlavu, nevím jak se k němu chovat.. Přišel se mi dokonce omluvit..  K tomu jsem tu potkala vás, přiznávám.. Udělala jsem chybu, ale znovu tu mám problém. Všechny vás miluji a já se bojím.. Že Matthew se do mého srdce už tak nějak nevešel.. I když tam někde v rohu je..''  Dokončila jsem svůj monolog a doufala, že mě pochopily. 

''Takže.. Chceš říct.. Že nevíš co po těch pár týdnech cítíš ještě k Matthewovi?'' Snažil se to pochopit Shawn, jen jsem přikývla. 

''To je strašné.. Chloe je mi tě tak líto.. Ale nevím jak ti pomoct..'' Povzdechl si Nash. 

''To nevadí Nashi.. Jsem ráda, že jsem se s tím někomu mohla svěřit. Děkuji Vám.'' Pousmála jsem se na všechny. 

''Chloe.. Ty jsi tak milá, krásná a rozumná dívka.. Myslím, že ty neděláš nic špatně, když to nemá svůj důvod. Uvidíš. Vše si s Matthewem určitě vysvětlíte a bude to v pořádku.'' Povzbudil mě Cameron. 

''Děkuji Came..'' Vděčně jsem se na něj usmála a obejmula ho. 

''Ooo..'' Promluvil Nash s Shawnem dojatě a já je stáhla do hromadného objetí. 

''No nic kluci, budu muset jít.'' Promluvila jsem hned, jak jsme se pustily. 

''Dobře no..'' Pokrčil ústa Shawn. (:/)

''Doprovodím tě, aby se ti po cestě nic nestalo.'' Nabídl se Nash. Upřímně? Byla jsem za to ráda.. Je noc a já jsem sama dívka, to by nevěstilo nic dobrého. Rozhodně né pro mě. 

''Budu moc ráda.'' Poděkovala jsem mu pohledem a slezla z postele. Vzala jsem si své věci a přešla ke dveřím. 

''Ještě jednou Vám všem chci neskutečně poděkovat za příjemně prožitý den. Určitě jsem Vás ráda po tak dlouhé době zase viděla a věřím, že se ještě uvidíme.'' Rozloučila jsem se s kluky objetím a vyšla ven na chodbu s Nashem za zády. 

Mlčky jsme prošly dlouhou chodbou k výtahu, který nás převezlo do přízemí a jelikož byla tma, Nash se nemusel maskovat a tak jsme vyšly z budovy bez jakéhokoliv převlečení. 

Po cestě jsme si pak různě povídaly o našich rodinách a celkově o tom, co jsme za ty dva roky zažily a když jsme konečně dorazily k vchodovým dveřím od mého bytečku, byla jsem smutnější než dříve. 

''Nebuď smutná, nelíbí se mi to.'' Pohladil mě po tváři Nash a já se mírně usmála. 

''Noo.. To je lepší.'' Sám se usmál a já přikývla. 

''Díky.. Budeš mi moc chybět..'' Povzdechla jsem si a dlouze ho obejmula. 

''Ty mě taky Chloe.. A jak..''Odpověděl potichu, aby nezkazil celou tu chvíli a podíval se mi do očí. Já udělala to samé.

Proč jsem si nevšimla dříve těchto překrásných modrých očí? Nevím jak dlouho jsme skenovaly oči toho druhého, ale krátká doba to nebyla. Topila jsem se v jeho studánkách a on se krmil mýma čokoládovýma očima. Byla to neuvěřitelně kouzelná chvíle, která skončila katastrofou.

Políbily jsme se. Nevím proč.. Nevím jak, ale stalo se to. Slzy padaly a Nash mě jen lehounce držel za tváře, abych mu neutekla. I když bych to nikdy neudělala.. Byl to tak jemný polibek.. Že se po pár sekundách vytratil do zapomnění. 

''Dobrou noc Chloe.'' Pousmál se na mě Nash a utřel mi mokré tváře. 

''Dobrou Nashi.'' Odpověděla jsem a zavřela se v bytě. 

Když byly dveře zamčené a já byla přesvědčená, že Nash není poblíž a že mě nebude slyšet. Zhroutila jsem se. Sklouzla jsem po dveřích až k zemi a založila si hlavu do dlaní. 

Co to je s tím světem? Proč mě najednou všichni touží políbit? A proč se vše najednou schrnulo zrovna na mě?