Master's pet [ERERI]

Ceremonial

V minulé kapitole:

Vstal jsem a skočil jsem mu do objetí. On se jen usmál a řekl, že už bude čas na přijímání hostů.

„Tak, jdeme na to."

___

Stojím na vyvýšeném stupínku a trpělivě čekám na Erenův příchod. Obřad právě začal. Všechny oči našich hostů jsou umístěny na mě. Nemám rád takovou pozornost, ale co se dá dělat. Kousek za mnou stojí Erwin, který na tmavě modrém polštářku, vyrobeného ze semiše, drží mnou vybraný obojek.

Já mám v ruce onen černý bič, který jsem ani ne před hodinou dostal od svého nejlepšího kamaráda. Symbolizuje mou dominanci ve vztahu a také to, že jsem to já, kdo jako jediný může na Erena vztáhnout ruku. Samozřejmě jen pokud se proviní.

A je to tady. Ze dveří se vynoří Armin, který za sebou vede Erena. Armin má na sobě velmi slušivou košili a kalhoty. Zatímco Eren má na sobě pouze sněhově bílé kalhoty, ve kterých naprosto vyniká jeho snědá pokožka. Je nádherný. V ruce drží zlatavé vodítko, které bude dokonale ladit s obojkem.

Došli až před nás a postavili se na levou stranu místnosti, zatímco my s Erwinem jsme byli na pravé.

Armin přestoupil před diváky a zkoumavým pohledem si je všechny prohlédl. Poté se podíval na nás a pohled otočil zase zpět.

„Eren Jaeger, dámy a pánové. Měl již mnoho dominantů, ale  nikdy nestál před vámi. Je to jeho první obřad a my všichni doufáme, že také poslední. Je poslušný a stydlivý, ale občas umí vystrčit růžky. Všechny jeho vlastnosti však tvoří nádhernou bytost, kterou Eren bez pochyby je."

Po Arminově monologu se postavil za Erena a dále vyčkával. Hosté odměnili jeho slova obvyklým potleskem. Po chvilce předstoupil před všechny přítomné Erwin a také se ujal představování mé osobnosti.

„Levi Ackerman. Střídmý, chladný. Možná se vám zdá být bez života, ale není tomu tak. Jeho osobnost září jako slunce a jeho činy to jen dokazují. Vztah mezi ním a Erenem nebyl vždy perfektní. I oni měli své problémy. Ale přesto všechno stojí dnes tady a chystají se spojit své životy navěky."

Jakmile dořekl, otočil se na Erena a řekl: „Jsi volný. Teď nikomu nepatříš. Můžeš se rozhodovat naprosto svobodně, bez jakýchkoliv následků."

Eren přikývl a vydal se s vodítkem našim směrem. Zastaví se před Erwinem a chvíli se na něj kouká. Pak přejde ke mně a zopakuje to samé. Znovu dojde k Erwinovi a pak zase ke mně. Hluboce se mi zadívá do očí.

Vypadá, jakoby velmi přemýšlel. Snad si to nechce rozmyslet...

„Nabízím ti tohle vodítko na znak toho, abys mě prováděl celým mým budoucím životem. Budu si tě ctít a respektovat všechny tvé potřeby. Budu dělat vše, co ti na očích uvidím. Vše co chci je, abych ti mohl patřit." Řekl naprosto vážně s pohledem stále zabodnutým do mých očí.

„Přijímám tohle vodítko jako symbol toho, že se mi odevzdáváš. Budu tě vychovávat jak nejlépe budu moct. Dnešním dnem mi patříš a já udělám vše, abych tě ochránil. Budu jednat podle svého vědomí a svědomí a věz, že i když se ti občas mé chování nebude líbit, vždy budu myslet na tvé dobro."

Ozval se obrovský potlesk a mě spadl kámen ze srdce. Už jenom kousek a budeme svoji! Otočil jsem se na Erwina a převzal od něj vodítko.

„Poprosím tě naposledy. Klekneš si přede mně a přijmeš tento obojek jako symbol toho, že mi patříš?"

„Klečím před tebou na znamení mého respektu a podřízení. Přijímám tebou nabízený obojek a přísahám, že ho budu nosit navěky."

Sklonil jsem se k jeho tělu a také mírně poklekl. Opatrně jsem mu nasadil obojek a zamknul ho pomocí klíčku, který jsem si poté schoval do kapsy. Vstal jsem a zvedl klečícímu Erenovi hlavu, aby se mi díval přímo do očí.

„Od teď mi patříš."

„Od teď ti patřím, Pane."

Pane...

Jak krásně to zní z jeho úst.

Teď už je jen můj.

Erwin donesl naši smlouvu, kterou jsme podepsali již na začátku vztahu. Přečetl pár důležitých bodů a otočil se na mě a já se ujal slova.

„Dnešním dnem plně stvrzuješ podmínky smlouvy. Jsem dominantní, ale budu brát ohled na tvé pocity a potřeby. Nebudu se k tobě chovat bezohledně. Patříš mi a tím pádem se stáváš částí mé duše i těla. Budu se starat o tvé zdraví a duševní pohodu. Chci, abys byl šťastný."

„Přijímám bezmezně všechny podmínky smlouvy. Budu si tě ctít, sloužit ti a milovat tě z celého srdce. Poskytnu ti celé své tělo, duši, mysl a srdce. Věřím, že ve všech tvých rozhodnutích budou ty nejlepší úmysly. Stávám se tvou součástí a chci, abys na mě mohl být pyšný."

Poručil jsem Erenovi ať vstane. Přitáhl jsem si ho za pás a přiblížil naše obličeje. Překonal jsem milimetrovou vzdálenost mezi námi a vtiskl mu náš první polibek. Jeho rty chutnaly po malinách.

Budu ho líbat častěji!

Pustil jsem ho, ale on se o sekundu na to vrhl do mé náruče. Oba jsme se začali hlasitě smát a celá místnost nám tleskala ve stoje. Navzájem jsme si vyměnily dárky a šli se ukázat všem přítomným.

„Gratuluji vám..."

„Jste spolu krásní..."

„Jsem za vás rád..."

„Obrovská gratulace..."

Takové a podobné přání teď oba slyšíme z každé strany. Na vše šťastně přikyvujeme a děkujeme.

Často mě udivuje, jak je naše komunita propojená. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych byl ve společnosti lidí, kteří si navzájem pomáhají a respektují se. Jsem rád, že sem také můžu patřit a nebýt jen vanilka.

„ERENE! LEVI!"

Mikasa.

Já na ni úplně zapomněl. Přiřítila se k nám jako hurikán a oba nás silně objala. Na tváři jí hrál veselý úsměv.

„Moc vám oběma gratuluju!"

„Děkujeme." Řekli jsme oba současně. Podívali jsme se na sebe a zasmáli se, načež jsem si ho přitáhl do objetí a políbil do vlasů. Mikasa spokojeně odešla za ostatními.

Je zajímavé ji sledovat, jako se jako vanilka zapojuje do diskuzí s ostatníma. Že by se nám ji podařilo přiklonit na naší stranu?

„Milí přátelé!" Promluvil Erwin. „Zvu vás na hostinu, kterou jsme si pro vás nachystali. Prosím následujte mě."

Dokonale odlákal pozornost od nás a všichni se vydali jeho směrem. Kdo by přeci neslyšel na nabídku jídla zadarmo, že? Pak mu za tohle poděkuju, jelikož teď máme s Erenem čas jen pro sebe.

„Erene?"

„Ano, Pane?"

Chytil jsem si ho za pás za těsně a přitiskl k sobě. Rozkrokem jsem nedopatřením přejel přes ten jeho a uslyšel jeho tichý vzdych. Přesně do tohoto bodu jsem ho chtěl dostat.

„Co bys řekl na to, že bychom si teď udělali čas jen pro sebe?"

„Moc rád, můj Pane."