Master's pet [ERERI]

Feeding

V minulé kapitole:

„Eren nám dnes uvařil, pojďme tedy jíst."
___

Zavedl jsem naše hosty k našemu jídelnímu stolu. S Erwinem jsme si sedli naproti sobě. Jídlo jsem již měl nachystané na stole a tak jsme začali jíst.

Naše dva poklady jsme nechali klečet u stolu. Klečeli těsně vedle sebe tak, že se dotýkali rameny. Stále měli v puse roubíky, tak nemohli jíst. Nechtěli jsme, aby seděli s námi za stolem. Měli jsme s nimi zvláštní plán. Budeme si je krmit. Ale až nastane správný čas. Nejprve se najíme my.

Začali jsme polévkou. Eren se opravdu činil a uvařil moji oblíbenou tomatovou s bazalkou a hoblinkami parmezánu. Erwin ochutnal první sousto a hned se na mě podíval.

„Wow! Je to výborné." Řekl a koukl se na mě. Pousmál jsem se a ukázal na Erena. „Poděkuj jemu. On tak perfektně vaří."

„Pocta, Erene. Lepší jsem v životě nejedl." Eren jen zakýval svou skloněnou hlavou na znak, že děkuje.

Dojedli jsme polévku a já sklidil ze stolu. Z trouby jsem vytáhl pekáč s masem a pečené brambory. Nandal jsem nám na talíře a dal je na stůl. Popřáli jsme si dobrou chuť a pustili se do toho.

Ozývalo se jen cinkání vidliček a nožů. Monotónní zvuk přehlušilo zakručení v břiše. S Erwinem jsme se ve stejnou chvíli otočili na naše dva subíky. Erenovu tvář zdobil červený ruměnec.

Takže to byl on.

Určitě má hlad. Od snídaně vlastně nic nejedl. Určitě ochutnával při vaření, ale jinak nic. Druhé zakručení se ozvalo z Arminové strany. Trochu se ošil, aby nevypadal tak nápadně.

S Erwinem jsme se na sebe podívali. V rychlosti jsme dojedli své porce, uklidili talíře a nabrali nové porce – polévku i hlavní chod. Znovu jsme to položili na jídelní stůl. Erwin obešel naše zlatíčka a oboum rychlým tahem zaklonil hlavu dozadu.

„Tak co? Máte hlad?" Zeptal se jich. Oba utrápeně zakňučeli. Bylo na nich znát, že by teď snědli naprosto cokoliv, co by jim člověk dal na talíř.

„Erwine? Dáme jim jíst?" Zeptal jsem se provokativně.

„Já bych řekl, že jo. Byli hodní a vydrželi." S těmito slovy jim sundal roubíky. Oba se zhluboka nadechli a spolkli sliny, které se jim za tu dobu nahromadili v ústech. Zvedli hlavu a vyčkávali.

Vzali jsme si do rukou lžíce, nabrali polévku a svému submisivovi dali první sousto. Velmi rychle ho zhltli a očekávali další. Ta se jim také dostala. Jakmile dojedli, tak jsme jim dali chvilku a mezitím si donesli příbory.

„Děkujeme." Pronesli oba současně. Lehce jsme přikývli a začali je krmit hlavním chodem.

Poslušně polykali a div nám neděkovali za každé sousto. Vypadali šťastně, že se o ně tak staráme. Samotného mě to bavilo. S Erenem jsme se skoro pořád na sebe usmívali. Dívali jsme se navzájem do očí a užívali si tenhle moment.

Zkuste si to představit. Máte plnou kontrolu nad svým partnerem. On tu před vámi klečí na patách. Jeho ruce jsou pevně svázané provazem. Okolo krku má obojek. Je vám naprosto oddaný. Dívá se na vás pohledem plný důvěry. Vy ho krmíte jako malé miminko.

Není to krásná představa?

Ano. Je překrásná.

Oba dojedli téměř ve stejnou chvíli. Já s Erwinem jsme uklidili nádobí a vrátili se zpět k našim zlatíčkům. Ani jeden z nich netušil, co máme v plánu. Stoupli jsme si za ně a začali rozvazovat provazy na rukou. Po očku jsem koukl na Armina a všiml si černého provazu, kterým byl svázaný. Oproti mému standardnímu hnědému, kterým jsem vždy vázal, ten jeho vypadal velmi elegantně.

Hm... Musím se pak zeptat Erwina, kde ho koupil. Erenovi bude slušet.

Dokončili jsme odvazování a položily provazy na zem. Opatrně jsme uchopili jejich ruce do svých a pomalu jim je položili podél těla. Erwin pohladil Armina po vláskách a vtiskl mu do nich malou pusinku. Já jsem zašel ještě dál a políbil svého andílka na krček. Polibky jsem pokračoval až na jeho levé rameno, kde jsem mu udělal malou značku.

„Tak... chlapci naši. My si teď tady s Levim potřebujeme probrat pár věcí."

„Erwin má pravdu. Erene, vezmi Armina do svého pokoje a tam si zahrajte nějakou hru."

„Ano, Pane." Odpověděl mi Erena a už táhl svého blonďatého přítele do pokoje.

___

Hiii! :)))))

Na začátek vám dlužím obrovskou omluvu za tak dlouhé čekání a relativně nudnou kapitolu.
Ale i tak doufám že zachováte povídce přízeň❤

Your sincerely,

Bett♥