Master's pet [ERERI]

Broken

V minulé kapitole:

Na začátku vztahu a ostatně i ve smlouvě, kterou jsme podepsali, jsme sedohodli na záchranných slovech. Jeho slova jsou zelená, žlutá a červená. Takovýten standart. Pak jsme se ale dohodli, že si Eren zvolí ještě jedno slovo. To slovo má větší váhu než slovočervená. Použije ho v případě největší krajní nouze. To slovo je moje jméno.
___

Rychle jsem vstal a ve snaze se uklidnit přecházet po místnosti. Špatně se mi dýchá. Nemůžu normálně myslet.

Co mě to kurva popadlo? Myslel jsem, že mám své emoce pod kontrolou. Že se dokážu ovládat a řešit věci s klidem.

Nechápu své chování. Jak jsem to mohl Erenovi udělat?!

„Pane..." Zašeptal slabě. Otočil jsem se na něj, ale hned jsem zase odvrátil hlavu pryč. Nemůžu se mu podívat do očí. Ne po tom, co jsem udělal.

„Erene... běž do svého pokoje."

„Ale-"

„Prosím..." Nevím, jestli jsem to řekl nahlas. A pokud ano, slyšel mě vůbec.

Slyšel jsem, jak se zvedá ze země a s tichým kňučením odchází pryč. Sedl jsem si na gauč a snažil se přemýšlet.

Co bude teď?

Co on udělá?

Odejde ode mě pryč? Najde si jiného dominanta? Lepšího než jsem já?

Nedivil bych se mu. Já bych to na jeho místě udělal. Nemohl bych zůstat s člověkem, kterému jsem svěřil celé své tělo, a on by mi provedl něco takového.

Ze všech otázek mě šíleně rozbolela hlava. S mírnými potížemi jsem došel do kuchyně a z poličky vytáhl krabičku s léky.

Ruce se mi třásly a já začínal být nervózní, že nemůžu najít své prášky. Zběsile jsem začal vyhazovat celý obsah, až jsem konečně našel to, co jsem hledal.

Antidepresiva.

Ty malé, na pohled chutné, bílé lentilky. Tak moc mi tenkrát pomohly. Snad budou prospěšné i teď.

Společně s prášky se přesunu k umyvadlu a z další poličky vytáhnu skleničku. Položím ji na linku a snažím se pustit vodu. Nedaří se mi to. Najednou jsem se stal tak slabým.

„Kurva!" Zařvu a hodím sklenicí proti zdi. Podlomí se mi kolena a padám na zem. Vzlykám a dávám průchod svým emocím.

Nevezmu si ty prášky. Nesmím si je vzít. Je mi jasné, že bych se zase dostal do sraček. A to já nedovolím. Nechci to zažít znova!

Jsem vysílený a poslední co vidím je ona mnou rozbitá sklenička.
___

Hiii! :)))))

Deprese, deprese, deprese. Já bych asi neměla psát, když mám špatný období, co?

Pak se to odráží i na ostatních. :)))))

Your sincerely,

Bett♥