Save You

Chapter 61

Probral jsem se. Všude kolem mě byly hlasité zvuky. Nedokázal jsem se soustředit na cokoliv. Viděl jsem rozmazaně a všude po celém těle jsem cítil bolest. Krev. Cítil jsem krev. Podíval jsem se na svojí ruku. Zrak se mi pomalu začínal vracet. T,N,V,N,T,Y...E.. Vanity Teen. Měl jsem to vyškrábané na ruce. Doslova vyřezané. Žiletkou pravděpodobně. Ale to nebylo celé. Celé tělo mě bolelo. Moje hlava zažívala něco, co opice pravděpodobně nebyla. Byl jsem samá modřina. Ležel jsem na zemi okolo mě, byla spousta černé barvy. Na nic moc jsem si nepamatoval. Pokusil jsem se vstát. Každým pohybem mě tělo bolelo víc a víc. Opřel jsem se o umyvadlo a pohlédl na sebe do zrcadlo. Skoro jsem se nepoznal. Vlasy jsem měl černé a pod okem se mi tvořil monokl jako kráva. Vypadal jsem jak z nějakého válečného filmu.

Bez toho aniž by si mě kdokoliv všiml, jsem dokulhal domů. Bál jsem se, aby to neviděla máma, protože tu jsem tím vážně nechtěl otravovat a přidělávat jí starosti. Zapadl jsem do koupelny a zamknul za sebou dveře. Svezl jsem se na zem. Vypadal jsem příšerně. Hnusil jsem se sám sobě. A v tu chvíli jsem se cítil naprosto využitej a poníženej. Rukama jsem si zajel do vlasů a sklonil hlavu. Do očí se mi hromadily slzy, ne že bych se litoval, ale byl jsem naštvanej. A to hlavně na sebe. Napustil jsem si vanu. Horkou. To pro mě byla taky jedna z hlavních bolestí, když horká voda vnikla do mojí pořezané kůže.

,,Včera ses zachoval statečně Rame." Poplácal mě Colton po rameni a já se zamračil. Měl jsem na něj zlost, že bych mu nejradši jednu ubalil, ale neměl jsem na to dostatečnou sílu. Jednoduše jsem setřásl jeho ruku a on se na mě překvapeně podíval, jako kdyby kdyby vůbec nevěděl jak mi je. ,,Copak je Rame?"

,,Nechci být v žádné vaší podělané partě!" Zvýšil jsem hlas. Colton se narovnal, zvedl hlavu a přešel ke mně blíž než kdy jindy. Svůj hrudník měl nalepený na tom mém. Ustoupil jsem krok dozadu. Musím se přiznat, že jsem se ho i bál. Šel z něj strach a já se bál bolesti. ,,Budeš dělat, co ti řeknem jasný? Protože jestli ne, tak dopadneš tak, že už tě nikdo nikdy nepozná." Vyhrožoval mi a já mu jen koukal do očí. Snažil jsem se v nich najít cokoliv, co by mi pomohlo zjistit o co mu jde. Chce mi jen ubližovat? Jsem jeho oběť nebo tak něco? Neznám jeho záměry.

Do třídy přišla učitelka a vyděšeně se na mě podívala. ,,Rame co se ti proboha stalo?" Zeptala se mě a skenovala můj pomlácený obličej. Otevřel jsem pusu a chtěl něco říct, ale nešlo to. ,,Uklouzl jsem na ledě." Vypadlo ze mě po chvilce. Zase jsem lhal. Zase jsem kryl ty debily. Proč jsem se prostě nepřiznal? Asi jsem se příliš bál toho, že mě zase zmlátí. Učitelka mě jen politovala a potom se na nic už neptala.

,,Tak odpoledne u nás mladej. A jestli nepřijdeš tak víš co." Řekl Colton a já jsem byl na sebe naštvanej, že sebou nechávám takhle manipulovat. Jen jsem přikývl. Tak rychle se najednou změnili. Celou dobu byli v pohodě, ale teď byli jako vyměněný. Zlej sen. Noční můra. Bál jsem se jim cokoliv říct nebo udělat. Vzpomněl jsem si jaké to bylo když jsme byli s Tayem malý taky si na nás všichni kluci z ulice dovolovali. Byli jsme ti slaboši. Byli jsme ti, kteří si nechají všechno líbit kdykoliv na ně někdo zvýší hlas. V kapse mi zavibroval mobil. Opatrně jsem se podíval jestli se učitelka nedívá, a když jsem zjistil že je otočená směrem k tabuli, vytáhl jsem telefon. Tay.

,,Nechci aby jsi sem jezdil. Nechci aby sem jezdil kdokoliv z vás. Rozumíš?" Zvýšil jsem na něj hlas. Nechtěl jsem aby mě kdokoliv z nich viděl a hlavně to, jak vypadám a jak jsem dopadl. Stačí že můj škaredej ksicht viděla máma a otec. Těm jsem alespoň namluvil že jsem zakopl když jsem dobíhal ráno autobus. Zbaštili mi to. Ale kluci by mi to nevěřili ani za milion.

,,Proč ne?" Neustále se ptal. Proč to prostě nemůže položit a nechat mě být? Proboha Tayi někdy dokážeš být fakt nesnesitelně otravnej. Nech toho.

,,Řekl jsem ne. Teď promiň musím jít. Zítra končíme až ve 4 tak se na to chci pořádně vyspat." Řekl jsem a bez rozloučení hovor ukončil. Pravda byla taková že mi všichni chyběli. Strašně moc, ale nemohl jsem. Musel jsem ho odmítat, nesměli mě vidět. Prostě nesměli. Rukama jsem si pročísl své, teď už černé vlasy a snažil se nic nevnímat. Tak moc jsem je chtěl vidět, tak moc jsem chtěl odtud vypadnout, ale na noze jsem měl řetězy, které mi to nedovolovali. Těmi řetězy byli oni. Colton a spol. 

Tay musel být i docela naštvaný, že klukům a ani jemu vůbec nenapíšu, ale já nemůžu. Užírá mě to. Jediný koho tu mám je Sarah. A teprve teď mi došlo, že stejným jménem se i jmenovala jistá slečna, která se Tayovi líbila. Jo a pak jsme jí kvůli němu dělali naschvály. Nad tou vzpomínkou jsem se usmál. Rve mi to srdce když na ně myslím.

,,Vida, přišel jsi." Řekl Zach a pustil mě do dveří Coltonova domu. Jen jsem se na něj v rychlosti podíval a prošel dál.