Chapter 32

3.9K 285 8
                                    

1x mikina
1x tepláky
2x ponožky
1x teplé ponožky
3x boxerky
1x kožená bunda
Kartáček na zuby
Pasta na zuby
Voňavka
Deodorant
2x tričko
černé conversky
kroxy
ručník
sprchový gel
deka
plavky




Asi takhle nějak vypadal můj imaginární seznam věcí, co jsem si zabalil. Vůbec jsem nevěděl, jak tam bude, takže kdyby byla zima, tak při nejhorším budu celý den v chatě a nebo mi někdo z kluků něco půjčí. Všechno jsem to naházel do kufru. Uslyšel jsem, jak dole v předsíni bouchly dveře. ,,Máma.." Šeptl jsem a vyběhl z pokoje. Na schodech dolů jsem se málem zabil. Stála u dveří. ,,Kde jsi byla?" Zeptal jsem se. To bylo to první co mě zajímalo. ,,Rame nechci se o tom bavit." Řekla zdrceně. Nebo spíš unaveně.

,,Ale já jo.." Protestoval jsem a stál si za svým. Máma položila tašky, které držela v ruce a nahlas vzdychla. ,,Tak fajn.. Jak by se ti líbilo? Kdybychom žili ve čtyřech?" Usmála se na mě. Rozkuckal jsem se. ,,Prosim? To jako kdo?"

,,Já, ty, tvůj otec a Louis." A pohladila si břicho. Vyděsilo mě to. Já budu mít dalšího bratra? Jen to ne.. To rozhodně ne. A to mám žít se s svým otcem? to taky nepřipadá v úvahu. ,,Co na to říkáš?" Usmála se. ,,Asi vím, že je to pro tebe možná šok, ale představ si to, že budeš velkej brácha!" Celá se rozzářila. Tak nerad jsem jí kazil radost.

,,Já nechci být velkej brácha." šeptl jsem ,,A nechci ani abych bydlel s ním."

Mámě z tváře zmizel šťastný výraz. ,,Je to tvůj otec.." Křikla, ale já zavrtěl hlavou. Neměl jsem chuť se s ní o tom bavit a ona to pochopila. ,,Dobře.. Pobavíme se o tom, až večer přijde na večeři." Ulevilo se mi když jsem zjistil, že tu na večeři nebudu.

,,Jedu s klukama pryč. Vrátím se v neděli." Vysvětlil jsem a uhnul pohledem. Ona se na mě ale pořád dívala a potom přikývla.

,,Tak já to přesunu na neděli." Z toho jsem byl vážně nadšený. Dřív bych se na to možná těšil, ale teď ne. Dřív jsem byl totiž malej kluk, kterej si celý rok nepřál nic, jen aby s náma byl táta častěji. Každé Vánoce jsem nechával Santovi vzkaz o tom, že si přeju aby mi přinesl domů tatínka, ale i většinu Vánoc jsem trávil jen já s mámou a Clarkem.

Zajímalo mě, jestli přijde Beth. Snažil jsem se přijít na jiné myšlenky a nemyslet jen na to, že budu mít bratra. Nechtěl jsem mladšího bratra. Každou minutou jsem pozoroval hodinky a doufal, že přijde.

Bylo pět přesně. A ona nikde. Vzal jsem si kufr a šel dolů. ,,Ahoj.." Rozloučil jsem se bez emoce. Vlastně jsem to pronesl tak štiplavě až mě to mrzelo. To jsem trochu přehnal. Otevřel jsem dveře a vyšel ven. Zaklapl dveře a otočil se.

,,Sakra!" Zeřval jsem když jsem uviděl Beth. Strašně jsem se lekl. Sakra kde se tam vzala? Chytl jsem se za srdce a rozdýchával to. ,,Promiň, lekl jsem se." A zvedl jsem hlavu a pohlédl jí do očí. Upřeně se na mě dívala. Beze slova. Už zase mlčela. V ruce svírala držátko kufru. ,,Takže nakonec jedeš.." Usmál jsem se. Byl jsem rád. Těšilo mě to.

Ulicí projelo auto. Z okna jsem poznal Taye, jak něco huláká a potom auto prudce zastavilo až to Tay schytal o okýnko auta. To bylo šlupka. Ale dobře mu tak. ,,Vezmu ti ho." A vzal jsem Bethin kufr do ruky, abych ho mohl dát k Robinovi do auta. ,,Čau kámo.." Plácl si se mnou Tay, když vyskočil z auta. ,,Pěkně jsi to schytal." Zahihňal jsem se a podal Tayovi Bethin kufr. ,,Nesměj se.. Celkem to bolelo."

,,Nastupte si princezno.." Uklonil se Tay a otevřel Beth dveře auta. Podle výrazu jak na něj Beth koukala jsem pochopil, že jí Tay nijak dvakrát neoslnil. Přesto nastoupila a já se nasoukal vedle ní.

V autě seděl za volantem Robin a vedle něj na sedadle spolujezdce Tay s Whisky v klíně. Všiml jsem si jak Beth na kaktus upřeně hledí. Jako kdyby ho hypnotizovala. ,,Jmenuje se Whisky.." Šeptl jsem jí do ucha a ona na Whisky nepřestávala zírat.

,,Co si to tam vy dva šuškáte?" Podíval se na nás v zrcátku Tay. Jenom jsem se zasmál a místo odpovědi jsem se ho zeptal:,,Kde jsou ostatní?"

Robin si odkašlal a slova se ujmul on. ,,Pro Jacka jedem k Andymu. Jsou tam ještě s tou jeho sestřenkou." Vysvětlil mi a věnoval se řízení. Musel jsem přiznat, že řízení mu šlo. Asi jako prvnímu a jedinému z nás. ,,Jo Beth.." zahulákal Tay a tím si získal její pozornost ,,zvu tě na svatbu mě a Whisky." A Beth se na něj dál překvapeně dívala. Asi nemohla uvěřit tomu, co právě slyšela.

,,Neboj, já jsem tvůj Superman a ochráním tě před nima." Šeptl jsem a mrkl na ní.

Save YouKde žijí příběhy. Začni objevovat