Save You

Chapter 24

,,Tay říkal že tě mám pozvat na jeho svatbu." Ušklíbl jsem se když jsem další den seděl v jídelně s Beccou. Becca se zasmála. ,,Proboha a koho si bere?" Tayovo pozvání jí zřejmě zaskočilo. No popravdě se jí ani nedivím, ale myslím, že to kdo je nevěsta jí zaskočí ještě víc. ,,No.. Jmenuje se Whisky a je to kaktus." Podrbal jsem se na zátylku a jak jsem už předpověděl, Beccu to překvapilo. Z tváře se jí vytratil úsměv ale o pár sekund později vybuchla v obrovský smích. Dokonce se z toho smíchu začala červenat a já jí jen s úšklebkem sledoval.

,,To si vážně bere kaktus?" Zeptala se přes svůj vlastní smích.

,,Už je to tak.." Přikývl jsem a nepřestával se usmívat. To ji zřejmě rozesmálo ještě víc, takže jsme tam kde jsme byli.

,,Dobře. Ráda přijdu." Přijmula Tayovo pozvání a dlouze rozdýchávala tak vyčerpávající záchvat smíchu. Otočil jsem se, že odnesu jídlo a ve frontě jsem si všiml Beth, jak zírá na mě směrem, kde seděla Becca. Proč si prostě nemohou říct, co bylo, to bylo.. Ty holky jsou komplikovaný. Zamával jsem na Beth s úsměvem, ale ona jako kdyby si mě nevšimla. Prostě se dívala jinam a mě ignorovala. A tak mě napadlo, že jsem možná něco udělal špatně a měl bych se jí omluvit. Jo.. Odpoledne za ní zajdu. 

Možná jsem se včera neměl ptát na Beccu. Možná je jí smutno po Chrisovi. Možná ji i teď mrzí co se stalo. A zase jsem to všechno zavinil já. Kdybych se jenom neptal.. Zazvonil jsem u jejího domu u branky. Určitě mě pošle do háje.

,,Co chceš?" Vykoukla z okna svého pokoje. Vlasy měla najednou rovné. Byl to trošku nezvyk vidět na ní rovné vlasy. Ona se někam chystá?

,,Omluvit se.." Prohlásil jsem a ona mlčela. Nechala mě abych řekl to, co jsem měl na svém ledovém srdíčku a za to jsem jí byl vděčný. ,,..za všechno." Dodal jsem abych předešel otázce za co, že se to vlastně omlouvám.

,,Nemáš se za co omlouvat. A teď už musím jít." Pronesla, stáhla okno dolů a zmizela ve svém pokoji. Nadzvedl jsem obočí. A tohle mělo znamenat sakra jako co? Takže jsem se s nepořízenou dopotácel domů, kde už mě čekala mamka. Pozval jsem to podle toho, že už od silnice se linula vůně něčeho sladkého, což by mi teď bodlo. Ona mi normálně dala košem. A to jsem jí ani nechtěl pozvat na rande nic. I když to jsem mohl a možná by to i pomohlo.

Přišel jsem domů ale zjistil jsem, že tam není jenom mamka. Brácha? Slyšel jsem mužský hlas takže to žádná mamky kamarádka být nemohla. ,,Už je doma.." Zaslechl jsem potichu. Zul jsem si boty a šel do kuchyně. Seděla tam mamka a.. Můj otec.

,,Ahoj Rame.." Usmál se na mě, což mě trochu znechutilo. Dlouho jsem ho neviděl. Vlastně víc než dlouho. Byla to pekelně dlouhá doba. Vždyť už jsem ho nepovažoval skoro jako vlastního otce. Ukáže se tady jednou za uherský rok a já mu mám říkat tati? Vždyť on mě skoro vůbec nezná jak je neustále pryč. Byl jsem naštvaný, že se tady po tak dlouhé době ukázal.

,,A-ahoj" Koktl jsem a doufal, že budu moct jít nahoru do svého pokoje a předstírat, že se musím učit. Co jsem "otce" viděl naposledy moc se nezměnil. Vlasy měl o něco delší než předtím a místy se objevovaly šediny. ,,Přijel jsem sem abych tě viděl a zjistil jak se máš.." Řekl a mě to připadalo, jako kdyby to všechno bylo strašně falešné. Ironicky jsem se ušklíbl. Mamka všechno se zájmem pozorovala. Asi byla ráda, že se její muž objevil konečně doma po sto letech, ale to ona byla asi jediná kdo byl rád, že je "otec" doma.

Držel jsem v sobě vztek vlastně jenom kvůli ní. Kdyby tam ona nebyla, asi bych se neudržel. ,,Jak vidíš, tak se mám dobře. S mamkou nám nebylo nikdy líp." Usmál jsem se načež mamka po mě hodila vražedný pohled. ,,Rame!" Přecedila skrz zuby, ale "otec" zvedl ruku aby ji přerušil.

,,Ne to je v pořádku. Já to chápu.. Dlouho jsem tu nebyl." Dal mi za pravdu. Doufám, že brzy zase odjede, protože s mamkou se nám žije dobře a nikoho třetího nepotřebujeme. Kdyby tu byl brácha, tak by tátu vyhnal hned. Někdy bych chtěl aby mi bylo tolik co jemu, abych se "otcovi" mohl postavit a říct mu pořádně co si myslím.

,,To máš teda pravdu.." řekl jsem a otočil se směrem ke schodům. Ještě jsem uvažoval jestli bych mu neměl něco říct co mě tížilo u srdce, ale nakonec jsem se rozhodl, že ne. Vydal jsem se ke schodům. ,,Počkej.. Ty se s náma nenajíš?" Zeptala se mamka a to mě donutilo se otočit a pohlédnout směrem k "otcovi". Zavrtěl jsem hlavou. ,,Nějak mě přešla chuť." Prohlásil jsem a šel do svého pokoje.

Zabouchl jsem za sebou dveře a pro jistotu se radši i zamknul, aby mi sem náhodou nevtrhli. Pustil jsem nahlas televizi aby to vypadalo, že tu jsem. Vzal jsem si ze skříně černé conversky, protože druhé boty jsem měl dole v botníku v předsíni a otevřel si okno. Než jsem z něj ale vylezl, všiml jsem si že naproti z baráku vychází Beth a nastupuje do nějakého černého auta. Přimhouřil jsem oči a pokoušel se zaostřit kdo to auto vlastně řídí, protože to rozhodně nebyla její mamka a ani její stejda. ,,Kdo to sakra je.." Šeptl jsem si pro sebe a snažil se identifikovat řidiče černého vozu.A potom mi došlo, že to vypadá jako nějaký kluk mého věku. Že by se vrátil Chris? A co s ním sakra má? Lhala mi celou tu dobu? Hrála si jenom na chudinku a přitom se s ním ještě vídá a normálně baví? Stálo jí to za to? Tohle teda nenechám jentak být. To si ještě vypije.